Tři zlaté dukáty

Mne prisla nejzajimavejsi postava vzdelaneho pasacka ovci, ktery byl nadcasovy a hral si s elektrikou a jezdil na kole. To bylo fajn, bohuzel celou pohadku neutahl. Ta dejove uplne na pevnych nohach nestala a asi v polovine jsem si uvedomil, ze me vlastne pohadka ani moc nebavi. A myslim, ze tak to mela i vetsina deti... (26.12.2023)

Zoufale nedopečené, i když to mělo potenciál. Fůra svěžích nápadů, důvtipných vedlejších motivů a linek, náběhy k reflexi společenských uspořádání a objevů. Jen to vůbec nedrží pohromadě a selhává i v základní logice. Jako by si tvůrci jen načrtli, o čem to má být a jaká má být atmosféra, a pak už to z hrubého storyboardu nedotáhli nikam dál. Nejbolestivější byla taková přehlédnutí - zvlášť v pohádce, která se ohání např. tím, že máme vědět, kdy upálili Giordana Bruna za heretické teorie o nebeských tělesech - jako to nesmyslně pomalé přibývání Měsíce od čtvrti k úplňku, takže technicky vzato by panna Julie u Jury na salaši strávila max. dvě noci a dva dny (za které se ovšem naučila vařit, nosit vodu, uklízet, obstarat domácnost a vůbec všechno další potřebné ke službě na zámku a během kterých se s Jurou celkem dost sžili, jako by spolu strávili aspoň dva měsíce). Nebo ignorování podstatných informací - odkud se písař mohl dozvědět přesné znění kletby, když ji mimo přímé účastníky nikdo neslyšel? Proč se panna Julie chvílemi chová, jako by jí vůbec nedocházelo, že uběhlo tři sta let od jejího prokletí, a trvá např. na tom, že Jura a ostatní lidé by měli vědět, že ona je v kraji jejich paní a všichni by ji měli znát, opakuje mu, že bydlí na zámku, nechápe, proč se on posmívá jejím tři sta let starým šatům, ignoruje dějinné společenské posuny... S tím souvisí i podivná logika celé kletby a podmínky jejího zrušení (to, že někdo vrátí darovaný zlaťák, by musel být čistě slabomyslný akt náhody, když obdarovaný netuší, že by tím dotyčné nějak prospěl) i zkonstruovaná a nevysvětlitelná okolnost, že musel existovat písař, který kletbu a celý příběh zapsal, aby se o tom Jura mohl z písemného zdroje po třech stech letech dozvědět. Trapné jsou i další momenty, např. když střih bez komentáře přeskočí tanec Jury s Kateřinou a zůstane pouze u zahajovací nepatřičně lascivní scény, zato v dalším záběru je Jura chválen jako výborný tanečník, nebo moment, kdy kamera okatě zabírá nepřirozeně steroidové svaly polonahého Jury. V řadě scén se postavy chovají spíš jako ne úplně logicky jednající karikatury (hned v úvodu, kdy Kateřina děkuje Jurovi, že ji zachránil před vlkem, poté, co na ni jen roztomile dorážel jeho vlastní pes, kterého navíc musela dlouho znát) - celé to působí nesjednoceně, rozpadnuté do izolovaných momentů, které sledují jen vlastní záměr, nikoli to, jak vytvořit kompaktní celek s pointou. Celkem škoda. *** O Vánocích tradičně u TV s maminkou. *~ (27.12.2023)

Vlastně mě to hodnocení mrzí, je vidět, že s filmem byla spousta práce. Ale víc to opravdu nejde. Je to první skutečná pohádka „O hloupém Honzovi“. Hloupém, nafoukaném a pořádně nepříjemném. Nepříjemné jsou i další postavy. A to přesto, že neokoukané tváře herců v rolích vesničanů jsou sympatické a někteří herci budou určitě i velmi schopní. Komicky působí skrumáž historických kulis nakupených napříč všemi posledními deseti staletími bez ladu a skladu. Zasmějeme se vícekrát. Při naivní představě prosťáčka o „pokroku“. Bača s roztrhanou košilí disponuje finančními zdroji většími než celá měšťanská Praha dohromady, ale stěžuje si na zlého pána, kvůli kterému trpí nouzí. Za hlavu se chytáme i při kýčovitě vyostřených „třídních“ sporech, které autorky svědomitě opsali z pamfletů zakladatelů komunistické strany. Zasmějeme se vsi-nevsi, která má skicy spišských pahorků, realitu naaranžovaných skanzenů a fluidum brněnského předměstí. Jejím ústředním bodem s nejlepším vybavením je salaš ;) Zasmějeme se i dějové lince krásných a bohatých dívek, které se mohou zbláznit z arogantního bači, který jinak ničím nevyniká. Sáze o negramotných poddaných, která jako by vypadla z Jiráska (nikoliv kvalitou). Při duchařině tak bídné, že pobaví asi i děti školou povinné. Celkově jde o nevýraznou spatlaninu, která je po většinu času banálně nudná, místy směšná a líně se vleče od klasické kletby až po její moderní rozuzlení. Nebýt tu fantastická příroda, ovečky a krásná a šikovná border kolie, nebylo by tu vlastně na co koukat. Píseň Húsky a její úprava se moc nepovedla, i když bohaství lidové slovenské hudební pokladnice, z níž vychází, je štědré a okouzlující. Kameru a postprodukci ovšem velmi chválím, kromě nich pak obzvláště maskéřinu, ta tady byla velice přirozená, uvěřitelná, z toho by si mohli vzít příklad i ostatní v jiných pohádkách a historických filmech. (27.12.2023)

Skutečně dobrý nápad na příběh rozprostřený do třech století, bohužel ale zcela pohřben a rozmělněn nezajímavými charaktery a tunou patosu a klišé. To má za následek tu tragédii, že z dobrého nápadu nezůstane ani dobrá kostra. Jen pachuť, že tu měli tvůrci nakročeno k nadprůměrné pohádce, která ale se ve výsledku ani zbla nekoná. 50% (26.12.2023)

Neexistuje slovo ani skutek, které by nemělo ozvěnu ve věčnosti, tohle pohádkové moudro si zasloužilo víc propracovat, ale výborný námět, slušně zahrané, třeba se ten diamant  jednou někomu podaří víc vybrousit, aby nebylo jen lehce třpytivé uhlí a v zářivém lesku probleskla ta věčná moudrost a  lidi nezůstali u povrchu, ale pochopili, že světlo jde zevnitř..... (02.01.2024)