It Might Get Loud
Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Videa (1)
Recenze (52)
Pre gitaristu to musí byť nesmierny zážitok, no ja ako bubeník musím priznať, že som sa až na pár svetlých momentov celkom dosť nudil. Ako, nie že by to bolo nejaké zlé, no hudobný film si zvyknem vychutnávať, aj keď nejde o môj štýl. It might get loud mi prišiel trochu chaotický a pre laikov nezrozumiteľný. Tak som sa doňho neponoril skrátka. No ako hovorím, pre gitaristov to musí byť šmak. ()
Pro kytaristy s rockovým směrem zaměření parádní zábava, které by opravdu slušela delší stopáž, poněvadž každé probírané téma bylo víceméně nuceně zkracováno a jak už tu také zaznělo, samotná konfrontace mezi Whitem, Pagem a Edgem byla v podstatě jen na pár minut na konci. PS: Nejvíc mě dostala Jackovo zakrvácená kytara a u toho komentář o tvrdé práci. 8/10 ()
Tak pro začátek musím souhlasit s ostatními v tom, že obsadit zrovna Edge vedle Jimmyho Page a Jacka Whita, jako třetího legendárního kytaristu nebyl zrovna nejšťastnější nápad. U2 mám moc ráda a Edge je hodně slušný kytarista, který za ta léta dost ovlivnil zvuk své kapely o mnohé inovátorské efekty, jenže brilantnosti ostatních dvou hráčů zkrátka nedosahuje. Je sice hezké, jak si tam hraje s těmi hudebními mašinkami, jenže pak je střih na další scénu, na živelného Jacka, tak ponořeného do své hry, jako kdyby chtěl muziku co nejvíce obnažit, dostat se jí až na dřeň, o virtuozitě Jimmyho Page ani nemluvě. A Edgeho proslov o lese plném stromů, bla bla bla, tomu taky dvakrát nepřidal. Dokument jsem si pustila hlavně kvůli Whiteovi, který tady také nejvíc vyniká. Jeho názory, osobnost, muzika, to vše je prostě zajímavé a originální. Netvrdím, že je snímek bez chybičky, kritické postřehy už tady vyslovili jiní, ale je to o něčem co miluju, proto je mé hodnocení tentokrát hodně subjektivní a téměř nekritické, což říkám s hlavou hrdě vztyčenou. Tohle si rozhodně ještě pustím a ne jen jednou. ()
Některé filmy nepotřebují žádný komentář, no i tak to zkusím: Když se vám v hudebním dokumentu sejdou vaši dva nejoblíbenější hudebníci a navíc spolu začnou i jamovat, tak si jen spokojeností blaženě vrníte. Ano The Edge a Jackie White jsou prostě neuvěřitelní, týpci, co muziku dýchají, snídají, obědvají i večeří, zkrátka co jí skutečně prožívají, jeden inovátor a hledač nových postupů a technologií, druhý zpátečník, co ohlodává muziku až na kost a chce se jí dostat zatraceně pod kůži. Kluci, co muziku neumějí jen hrát, ale i o ní poutavě vyprávět. Sakra, jak já bych chtěl být hlavním kytaristou v nějaké rockové kapele, protože říkejte si co chcete, ale není to frontman, nýbrž kytarista, kdo je prostě nejvíc cool :-) Dokument, který u mě čeká nejedna repríza. Jo a abych nezapomněl- Jimmy Page taky není špatnej :-)) ()
Zvláštní dokument, který vlastně ani dokumentem není. Nedozvíte se téměř nic o hraní na kytaru, nebo plno zážitků během kariéry všech třech zúčastněných. Spíše se soustředíme jen tak na přátelské povídání a monology pocitů převážně lyrického charakteru, vše pěkně nasnímáno a plující pomalu takovou pohodlnou atmosférou. Záleží, jak rockovou hudbu vnímáte a máte k ní emocionální vztah. A Jimmy Page je stím oblekem a účesem úplný Beethoven :-) ()
Reklama