Americký přítel

Žánr, který by se dal označit jako "nová detektivka". Při takových filmech (další třeba Béla Tarr: Muž z Londýna) si člověk může uvědomit, proč (staré) detektivky nemám rád. Nejvíc asi pro to, že se všechno vyřeší a hlavně, že to za něj vyřeší někdo jiný. A skutečně jsou tyto kriminální případy vyřešeny? Stačí když zjistíme, že tamten zabil tohohle pro tohle? Wim Wenders za pomoci Patricie Highsmithové se do toho pouští od podlahy a velkoryse přiznává, že nezjistil vůbec nic. Existují mrtvoly (nevíme kdo), existují vrazi (víme sice kdo, proč a zač, ale stejně to nemáme v rukách). A tak to jediné, co se dá trochu uchopit, byl Hamburk. (02.08.2016)

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám. (17.02.2019)

Osobitá noirová kriminálka si plyne v pomalém tempu s důrazem na realističnost akce i vhodně obohacující rodinnou linku, aby o to více Wenders několikrát překvapil lehce podivným vyústěním. Všechny tři hlavní postavy si zachovávají určitý kus tajemna a ač se film chvílemi výrazně soustředí na jejich psychologii, stejně každý z protanogistů minimálně jednou záhy překvapí zcela neočekávatelným konáním. Chvílemi mi to svým „ujetým“ nádechem s kouskem tajemna (a zároveň tou vizí prostředí, kde se vražda stala normální, téměř každodenní záležitostí) připomínalo Blierův Studený bufet, i když nenechte se zmýlit, ve Wendersově filmu je humoru naopak velmi pomálu. Jako milovník kvalitního krimi ze staré školy jsem se i zde hodně bavil, pánové Hopper a Ganz mi ve svých osobitých rolích dobře sedli a ocenil jsem i propracovaný vizuál. Nicméně souhlasím s výtkou mnoha spolukomentujících ohledně několika až zbytečně natažených dlouhých scén, v nichž i film s tak podmanivým dějem a dobře budovanou atmosférou chvílemi ztrácel na napětí. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (25.03.2021)

Tenhle film od Wima Wenderse mě velmi zaujal, je více v pohybu, než jiné jeho filmy a je to jen ku prospěchu. Kam nás mohou dovést lidské intriky s vhodně nastrojenými detaily. Bruno Ganz v hlavní roli je přesvědčivý ve svém zoufalství, které ho dovede k tomu, co nechce. A do jaké míry je Bruno Ganz (rámař Jonathan Zimmermann) zoufalý ze svého osudu a z něj vyplívajících činů, je Dennis Hopper v roli Toma Ripleye vhodným doplňkem, jako úlisný člověk, který rád postrkuje a řídí lidi tam, kam je potřebuje dostat. A jejich sblížení, ke kterému je svedlo přiznání chyby Toma, že Jonathana zatáhl do vražd mezi členy podsvětí. Ponurý příběh o pochybnostech svého já. Pěknou roli padělatele zde měl režisér Nicholas Ray. (18.05.2009)

Celkem divácky vděčný Wendersův film, s jasným dějem, který ale nepostrádá Wendersovu typickou pomalou (ale podmanivou) atmosféru. Ten film se mi líbil, přišel mi i celkem dobře vedený, je skvěle natočený a rozhodně jsem si při něm nenudil. Každopádně mě to nechytlo natolik, abych dal plný počet a od Wenderse jsem zvyklý na jiný druh filmů, i tak si ale s krimi žánrem poradil dobře a 4* Americkému příteli dám rád. Ale Wenders má i lepší filmy. (03.06.2020)