Hlídka v Ardenách

,,NO A TEĎ NÁS PŘESUNULI NA SEVER DO ARDENSKÉHO LESA, ABYCHOM TADY POČKALI NA POSILY A NABRALI SÍLY. MĚLA TO BÝT TA ČÁST FRONTY, KDE SE NIKDY NIC NEDĚJE....“ /// Je polovina prosince 1944 a tahle parta kolem Ethana Hawkea brzo prožije nezapomenutelnej vánoční příběh, ve kterým nebude hrát hlavní roli Santa. Čeká je ,,podivnej“ druh války a mě zase zvláštní válečnej film. Spíš příběh, ze kterýho víc než protiválečnej apel ční onen finální pocit nesmyslnosti a kterej dokáže pohnout emocema na maximum. Ale celý je to takový …nevím jak to říct – obyčejný? Jeden silnej okamžik, a co dál? (Když nevíš, tak se zeptej na severu!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal William Wharton v roce 2004 číst nebudu. 2.) Páč tvrdím, že vojáci by se měli koulovat a ne po sobě nesmyslně střílet. 3.) Thx za titule ,,goofey“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (23.09.2012)

Šťastné a veselé sa mi z príbehového spojenia: vojna + čo vie spôsobiť čaro Vianoc na fronte, páčilo viac. Aj Hliadka v Ardenách má svoje momenty, dobrých hercov, atmosféru neistoty, ale nebola až tak zaujímavá a tempom strhujúca, ako spomínaný film v úvode. Na jedno pozretie ale i tak uchádzajúci kúsok, silný najmä v závere kedy sa do plánu hrdinov zapletie matka Wilkins Gary Sinise. 60% (10.12.2023)

Spíše než protiválečný tón, je z tohoto filmu cítit absolutní stupidita hlavních postav. Mladé intelektuály ve zbrani tady bohužel neobhájí ani fakt, že byli před válkou panicové a všichni byli mladí a nezkušení válečníci. Zatímco jednotky SS střílely kulometem zajaté Američany, tady sice Wehrmacht, ale z podobného těsta, přichází po nocích na návštěvu Američanů, zdobí jim přilehlé stromky vánočními ozdobami, zpívají jim koledy, koulují se s nimi po nocích, staví sněhuláky nebo vyměňují zbraně ... Proboha, tohle snad autor nemyslel vážně? Celá pointa filmu (spoilery) stojí na tom, že parta německých vojáků se usnesla, že už je tak nějak nebaví válčit, takže se vzdájí. Zároveň tuší, že se k nim blíží jejich vlastní jednotky, které je nenechají zběhnout, ale přesto trvají na zcela zdlouhavém a stupidním procesu způsobu "zajmutí", který by se dal provést během deseti minut, ale holt se protáhne na tři dny, protože němečtí vojáci byli nacisty vždy perfektně školeni ve způsobu kapitulace, na to se Hitler vždy detailně zaměřoval a dokonce o tom sepsal knihu "Mein Kapitulation". Hezké, že film vydává veterány z východní fronty za pacifistické dobráky rozdávající německé klobásy, když ti stejní lidé tam vypalovali celé vesnice s dětmi a stařenami ve jménu Reichu a nehli u toho ani brvou. No jo, prostě Hollywood a "protiválečné drama". 40% (06.09.2012)

Do Berlína už toho Američanům moc nezbývá. Všichni už se nemůžou dočkat až válka skončí. Vánoce 44 na krku a nechce se bojovat. Ztracená varta uprostřed lesů, setkání s oddílem Němců, kteří střílet už také nechtějí. Válečný film, který ale není ani tak o válce, jako o partě kluků v jednom baráku, vazbách mezi nimi. Vlastně protiválečné drama o rozkladu všeho co bylo před válkou, ztrátě hodnot a tak. Zvláštně podáno ovšem. 70% (04.09.2017)

Podobně jako u Pollackova Hájili jsme hrad z toho úplně čiší ten literární původ, což těm, kteří čekají na kulometné palby a vyhřezlá střeva na dně zákopů, nemusí dvakrát vyhovovat. Stejně jako ve Whartonově novele se ošklivost války připomíná spíše radostmi života a zároveň vše směřuje k důkazu o absolutní nevyzpytatelnosti válečného šílenství, kdy se dobrá vůle a úmysly rychle mohou zvrtnout v něco strašného. Co pro Tenkou červenou linii udělala hudba Hanse Zimmera, to umí tady ta Marka Ishama. Její magičnost to pozvedá o úroveň výš.. (04.10.2022)