Klepání na nebeskou bránu

Chce se mi napsat jen : Souhlasím s rejzankem, ale připadal bych si jako vůl nebo Bull, nevím. Každopádně podobně jako rejža jsem kolem Klepání chodil už dlouho a stejně jako on jsem pocítil lehké zklamání. Hergot jak jeden nemá opisovat, když to cejtí stejně ? Ok zkusím to.. Tragikomedií jsem už pár viděl, třeba taková Třetí hvězda nebo i kapku komerčnější Než si pro nás přijde prostě měly v komediální rovině daleko větší grády, tady to bylo až na pár scén ( třeba na benzínce nebo v nemocnici) spíš jen k pousmání. Ta smutná dramatická rovina už byla o něco lepší, zejména Schweigrovi jsem toho raka věřil, Liefers byl spíš takovej blbec na večeři, ale i tak prostě ten osten skutečně dokázal píchnout a pomyšlení na vlastní smrtelnost se dostavilo a zejména úplnej konec alespoň na mě zafungoval tak jak měl a ta slza v oku se zaperlila. Celkově ale to spojení žánrů moc nefungovalo a to i přes ( nebo právě pro ně) ty dva legrační záporáky, kteří měli fungovat jako hlavní odlehčení, já bych se bez nich klidně obešel. Ta komediální část vůbec jako by tam nepatřila a působila strašně uměle. No a Rutger Hauer na konci, tam se dá říct jedině : .Hm a to mělo být asi cool, že ? (13.11.2013)

"Tak my klepeme na nebeskou bránu, chlastáme tequilu, jsme jasný kandidáti na rakev a ty jsi ani jednou nebyl u moře?" Já už jsem tedy u nejednoho moře byl, i teplem nijak neovlivněný Balt jsem měl možnost navštívit, ale teď toho trošku lituju. Kam já chudák pojedu na své poslední pouti? Himaláje to asi nebudou, protože tam poslední dobou nedodávají kyslík, Sýrie asi taky ne, protože mi zdravotně nedělá dobře uřezávání hlavy a do USA nechci, protože tam mám zákaz vstupu. Asi pojedu na Severní pól a budu tam do nekonečna chodit na sever a na jih, ale potřebuju parťáka do nepohody a penězi naditý kufr, aby se mi umíralo tak spokojeně jako Martinovi s Rudym. (11.02.2016)

Těla dvou sympatických chlapíků se nebezpečně sblíží s různými formami rakoviny. Nezřízená konzumace tequilly v suterénu nemocnice nastartuje v hrdinech myšlenku, že nechtějí zemřít v nemocnici, ale poslední chvíle života si touží pořádně užít. Vědomi si svojí nepostižitelnosti ukradnou auto, peníze, vyloupí čepací stanic, banku a plní si svoje přání, na které by při běžném způsobu života nemohli ani pomyslet. Jejich cestu k moři věrně doprovází hejno policejních aut a dva zabrždění zabijáci. Je to tak zábavné, jak jen film o dvou umírajících může zábavný být. (05.04.2009)

Nemají co ztratit. Jeden jí má v hlavě, druhý v kostech. Jeden je drsňák, druhý slušňák a snílek. V nebi se mluví jen o moři, ten druhý ho nikdy neviděl, takže flaška tequily a jedna kára bude jejich vysvobozením z prostor nemocnice. V kastlíku u spolujezdce navíc najdou bouchačku, v kufru pak balík marek. Zbytek je prošpikovaný Tarantinem, dvojicí gangsterů-packalů s tmavými brýlemi a tenkými vázankami, požitkářstvím, situačními gagy, skvělým soundtrackem, slušivými pointami a výtečnými hereckými výkony (Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Moritz Bleibtreu).. Co víc si od Němců přát? (01.09.2014)

Hořkosladká komedie o životě a umírání. Kdo neviděl, měl by tuto chybu rychle napravit. Z prvu mne odrazovalo místo vzniku filmu. Nějak nevěřím schopnostem německých filmařů (stejně jako francouzkých či fanadských; snad jen předsudky, ale spíš zkušenost) vytvořit slušný snímek. O to víc jsem byl překvapen, jak skvělý je a krásně propojuje drama, komedii a krimi. Til Schweiger a Jan Josef Liefers byli prostě skvělí. Smějete se a přece si uvědomujete, jak krutý osud někdy je. Určitě příjemné povyražení a rozhodně žádná ztráta času. 90% (03.12.2009)