Rampa

skvělý námět (který o 33 let později posloužil jako předloha pro výborných 12 opic), jehož veškerý sci-fi potenciál (podpořený navíc vcelku působivou atmosférou) je zadupán do země nezajímavou a nudnou romantickou zápletkou, kolem které se to nakonec celé točí.. a vůbec tomu nepomáhá ani ono foto-románové zpracování.. slabota.. (24.11.2013)

Krásne som si zaspomínal na časy môjho detstva, keď som si raz v knižnici požičal knihu o Davidovi Lynchovi a dlho som si prezeral znepokojivé čiernobiele fotografií z Eraserhead, Slonieho muža, Duny a ďalších a predstavoval som si ako asi vyzerá skutočný film. La Jetée má možno až príliš svižné tempo zobrazovania snímkov a divák nemá čas si ich poriadne prehliadnuť. Na druhej strane scéna z múzea bola až príliš rozvláčna. (14.12.2009)

Snímek nabízí vcelku podmanivý, atmosférický a zvláštní příběh, který je celý sestaven z fotografií, tedy až na chvilkový film v 19. minutě, jehož přítomnost v Rampě jsem příliš nepobral. Nepochopení z mé strany se dostalo i způsobu „vysílání“ pokusného králíka, stejně tak podle mě až zbytečně dlouhému neustálému vracení se k ženě, která věznitelům mohla být těžko něčím užitečná, a akorát tím na byla na diváka seslaná nuda. Méně nejasností by neuškodilo a Rampou (prý) inspirovaný film 12 opic je opravdu ale někde úplně jinde, celkově lepší 3*. (11.03.2013)

Nevím, zda to byl původní záměr, nebo důsledek nedostatku financí, ale tohle experimentální sci-fi vyprávěné zastavenými záběry (vlastně sérií černobílých fotografií) a doprovodným komentářem (v češtině Václav Voska) je dostatečně působivé a velmi znepokojivé i po půl století. 12 opic mě při jeho sledování ani nenapadlo, protože tohle je mnohem temnější verze plná příznaků právě probíhající studené války. (22.01.2012)

Ostatně co jiného je láska, než sbírka fotografií zmrazených v čase, v nehybných rámech věčnosti? Co jiného je láska, než hořko-sladké vzpomínky, jež jako listy papíru obracejí naše životy naruby a díky nimž zároveň dostává veškeré bytí smysl a řád? Co jiného je láska, než křehkost druhého člověka, jehož jako bychom znali od samého počátku světa a v jehož ztrátě ztrácíme beznadějně i sebe sama? (15.02.2018)