Stopy ve sněhu

Zklamání. Má to velmi slibný začátek, zajímavou mysteriozní zápletku ale celé je to utahané, hodně scén působí zbytečně a příběh je hodně nereálný. Nemyslím tím tu lehce Sci-Fi zápletku ale události co se ve filmu dějí a navíc jsou okořeněné extra nevěrohodným chováním postav. Herecky je to prvotřídní práce jak Byrne, Wilkinson tak Ormond, která má ale smůlu v tom, že její postav působí dost otravně. Podle mě promarněný zajímavý příběh nevýraznou režií a scénářem. Dal bych hvězdy tři nebýt předvídatelného a celkově nevýrazného konce. Takle to jsou jen silnější 2*. (03.02.2013)

Diváku, diváku, kdybychom ti neřekli hned na začátku, že v Grónsku před 1XX lety spadl móc divný meteorit, možná by sis myslel, že sleduješ obyčejnou detektivku s poněkud umanutou a nesnášenlivou vyšetřovatelkou. My jsme to ale udělali a navrch jsme ti hudou stále napovídali, že vše, co se dozvídá, je strášlivě podezřelé. Dokonce motiv z Akt X jsme použít chtěli, ale právníci nám to rozmluvili. +++++ Čiší tu snaha zaujmout hlavní hrdinkou. Neslaví Vánoce. Fyzicky útočí na pichnu svého otce. Miluje matematiku, protože je podle ní jako Grónsko. Připomíná mi lidi, kteří cíleně budují svoji zajímavost - útulně si hoví ve vlastním zájmu a říkají si: "Nikdo mě nechápe, protože jsem složitá, ale tím jsem zajímavá. Rozvíjím se. Rostu." Smilla sice zřejmě takový cíl nemá, ale scénář jakoby jej měl. Jen proto, že Smilla knižní se spolu se svým příběhem celá do filmu nevešla. Snad. Hádám. +++++ Detektivní thriller snad přeci jen vyšel, zvlášť v závěru. Samota, mráz, prázdno, technika a ohrožení může vzdáleně připomenout Věc. Tehdy se stávají zvolené filmové prostředky konečně adekvátní. (04.01.2015)

Román Petera Høega patří k mým nejoblíbenějším, ale pravděpodobně pro kvality, na které film, možná z pochopitelných důvodů, nedosáhl. Vypravěčský styl a profil postav se tak smrskl do příběhu, který působí jako zajímavá a asi i hezky natočená (vyzdvihl bych např. záběry Kronose drtícího led) detektivka. (16.05.2010)

Tahle mysteriózní detektivka oplývá celkem slušnou atmosférou vytaženou ze sněhem zavátých severských exteriérů, bohužel také přehnaně nataženým dějem do dvou hodin. Předlohu neznám, ale tento typ filmu jdoucího převažně dle klasické šablony pátrání po okolnostech záhadné smrti, v jistých prvcích skoro až béčkově přímočárý, podle mě na tak rozsáhlou stopáž není (alespoň pro diváka, který není fanouškem této tvorby) a ne vždy si udržel stejný můj zájem. Citového vydírání, které jsem silně pociťoval v prvních minutách, naštěstí záhy zcela ubylo, a (ne)uvěřitelnost u béčkově laděné žánrovky zase až tak řešit nemusím, přesto jsem se v několika momentech neubránil dojmu zacházení do nechtěné parodie. Díky zmíněné mrazivé atmosféře, často zručně budovanému napětí a slušným hereckým výkonům však nemám problém udělit slabší 3 hvězdičky. [55%] (05.03.2023)

Smilla drsná grónčanka. Ak tu niečo fakt sadlo, tak to bol casting. Hlavne teda Byrne, Wilkinson a Ormondová (ja osobne som si ako Smillu predstavoval Irene Jacob, ale Ormondka s jej črtami na eskymáčku sedí asi viacej). Niektoré konkrétne scény sa tiež podarilo spracovať verne predlohe (výstižne, nie otrocky ako väčšina filmu), hlavne asi úvod, návštevu u Vanessy Redgrave, kojenie, vysporiadanie sa s otcovou zlatokopkou, záverečné plávajúce ľady (do toho Grónska to sedí, aj keď trochu zmena oproti predlohe). Ale ako celok je to ukrutne šedivá (nie chladná, skôr nezaujímavá) detektívka, na ktorej je krásne vidieť, že medzi tým niečo napísať a to isté sfilmovať, je obrovský rozdiel. Pretože Hoegova sila nespočíva v dialógoch a dokonca ani v príbehu, spočíva vo výnimočných, neobvyklých opisovacích schopnostiach a pocitovosti. "Roztvorila som mu dierku na žaludi, vložila do nej klitoris a pretiahla som ho..." (28.04.2018)