Režie:
Guy NattivScénář:
Nicholas MartinKamera:
Jasper WolfHudba:
Dascha DauenhauerHrají:
Helen Mirren, Liev Schreiber, Camille Cottin, Ed Stoppard, Rotem Keinan, Dominic Mafham, Ben Caplan, Mark Fleischmann, Lior Ashkenazi, Daniel Ben Zenou (více)VOD (1)
Obsahy(1)
6. října 1973, pod rouškou tmy, v den největšího izraelského svátku a během měsíce ramadánu, zahájila spojená vojska Egypta, Sýrie a Jordánska překvapivý útok na Sinajský poloostrov a Golanské výšiny. Golda Meirová, jediná premiérka v dějinách Izraele, stojí proti přesile, čelí bezprostřednímu, evidentnímu a všudypřítomnému nebezpečí, tikající časované bombě, které, jak doufala, nikdy nebude muset čelit. Zahlcená, paralyzovaná a frustrovaná spory ve svém čistě mužském kabinetu, s malou nadějí na záchranu, se tato jediná žena ocitá v závodě s časem o záchranu milionu životů na obou stranách konfliktu. Téměř nepoznatelná Helen Mirren ztělesňuje jednu z nejikoničtějších a nejvlivnějších politických vůdkyň dvacátého století, kterou předtím v televizi ztvárnila Ingrid Bergman a na divadelních prknech Anne Bancroft. Golda Meirová se ocitla v centru dramatických geopolitických událostí a v rozhodující scéně vysoké diplomacie, v okamžiku, který se její zemi mohl stát osudným, jako žena obklopená samými muži – generály Dajanem, Elazarem, Šaronem a také Henrym Kissingerem. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (32)
Někdo tady psal, že je potřeba znát historii, aby bylo možné filmu rozumět. Nemyslím si, že je to nezbytnost. Ne, že bych o Izraeli nic nevěděla, ale o Jomkipurské válce to neplatí. Tam je to čistý nic. Přesto jsem filmu rozuměla (neměla jsem pocit, že čemukoliv nerozumím). Ono v něm - podle mého soudu - ani tak o přesná fakta a čísla nejde. Není to dokument, ale spíš balada o úžasné ženě. O strašlivě těžkém kousku jejího života. S úchvatnou Helen Mirren a nesmírně působivou hudbou (původem ruská skladatelka). PS: v kině přede mnou seděl muž v jarmulce. ()
Skvělá Hellen Mirren v komorním neživotopisu motajícím se čistě kolem Jomkipurské války. Bavilo mě sledovat ten rozpor Goldy Meir, která musela být jako premiérka navenek silná a rozhodná a přesto se na ní hrůza války a strášák Izraelského zániku celkem logicky docela dost podepisovaly. Ani mi nevadilo, že se tentokrát šlo netradiční cestou a nemusel sem tak sledovat klasický životopis. Co už mi ale trochu vadilo je fakt, že jsem se nedozvěděl proč je Meir dodnes ve své domovině vnímána jako kontroverzní osoba…65% ()
Chvályhodný pokus o subjektivní portrét historicky důležité persóny na pozadí krátkého úseku několikadenních událostí, který tak chce upomínat na filmy jako Spencer či Jackie. Postrádá však Larrańovu neokázalost a sklouzává k instantním senzacím, díky čemuž se jedná spíš o takový celovečerní klip k písni Vezeme bábu, což nemusí být nutně špatně. Navíc odůvodnění ratingu PG-13 od MPAA, k němuž se uchýlila z důvodu "pervasive smoking" mi určilo další z životních cílů. ()
Brilantní. Past je v tom, že abyste filmu rozuměli, musíte mít předem v hlavě historii Izraele a alespoň zhruba průběh jomkipurské války (abych se zorientoval, studoval jsem jomkipurskou válku zhruba hodinu). Pokud to v hlavě máte, pak po dobu téměř 100 minut v téměř divadelním dramatu sledujete tvář ženy, na které se celá hrůza konfliktu (návštěvy nemocnice, zvuky ve sluchátkách, až paranoidní obrazy) odráží. Nedá se nesrovnat s explozivním Oppenheimerem - Golda je komorní snímek s brutálním pohledem do duše dodnes jediné první ministrině státu Izrael, na jehož konci cítí divák brutální respekt k této ženě (která posadila Kissingera ve své kuchyni a donutila ho sníst dvě lžíce boršče). ■ Mimochodem - Golda Meirová se narodila v židovské rodině na Ukrajině. ()
Tu samozrejme treba byť opatrný. Najmä s kritikou na Goldu a podobných, na to sú predsa paragrafy. V každom prípade Mirren vynikajúco zamaskovaná a presvedčivá vo svojej úlohe, hoci jarmulková obec sa ozvala, že ako je možné, že hrá Židovku Nežidovka., lebo doteraz si nevšimli, že už aj černosi hrajú belochov a to je sakra väčší rozdiel na prvý aj druhý pohľad než medzi synom Dávidovym a Gójom. No a aj to obdobie Jomkipurskej vojny bolo vo filme ukázané dobre, samozrejme z pohľadu Goldy a s ohľadom na geopolitiku. Aj preto to môže diváka odrádzať, dosť má geopolitiky aj pomimo filmu a tu je celé rozprávanie zamerané najmä na politické diskusie a rozhodovanie za zatvorenými dverami. Film však môže byť poučný pre tých, ktoré nepoznajú úplne detaily tejto udalosti a zaujímajú sa o históriu. Ale úplne pre všetkých nie je. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (10)
- Kabinet je presnou kópiou zasadacej miestnosti kabinetu, ktorá sa v súčasnosti nachádza na základni Kirya v Tel-Avive. (Arsenal83)
- Pieseň na konci filmu je „Who by Fire“ od Leonarda Cohena. Je založená na modlitbe, ktorú vyslovujú Židia počas veľkých sviatkov – najmä Jom Kippur – volá sa „Unetanneh Tokef“ („Hovorme o úžasnosti“). Pieseň je ďalej relevantná pre tému filmu, pretože Cohen v októbri 1973 odcestoval do Izraela, aby odohral sériu koncertov, čo ho inšpirovalo k napísaniu tejto piesne, ktorá sa objavila na jeho albume z roku 1974 s názvom „New Skin for the Old Ceremony“. (Arsenal83)
- Událost, o které Golda Meir (Helen Mirren) hovoří v úvodu filmu při vystupování z letadla, se týkala uzavření tranzitního tábora v Schönau v Rakousku, přes který proudilo 200 000 Židů, kterým byla povolena emigrace ze Sovětského svazu. Rakousko tábor uzavřelo po teroristickém nátlaku palestinských radikálů (zaútočili na vlak s Židy, unesli několik Židů). Golda Meir ve Vídni neúspěšně apelovala za udržení těchto táborů a neustupování teroristům u kancléře Bruna Kreiskyho: „Kreisky mi nenabídl ani sklenici vody,“ uvedla. Rakousko otevřelo nový tábor na novém místě až o několik měsíců později. (Jirka_Šč)
Reklama