Přišla v noci

Jsem rád, že tu vyrůstá mladá generace tvůrců, jejichž filmy vypadají světově a ne jako další Hřebejk. To sice rozhodně není případ Pavlíčka s Vejnarem, ale i tak se dá na tuto divadelní inscenaci koukat, protože je vtipná a zajímá vás, co bude dál. Troufám si tvrdit, že se z filmu může stát klasika. Škoda jen, že od nástupu Kocoura už chování hlavních hrdinů nemá nic společného s realitou. Velký bod dolů za mimořádně hnusný plakát (EDIT: myšlen ten bez obrázku, v době psaní komentáře jediný). Velký bod nahoru za popularizaci lotyšských vtipů, jejichž fanouškem jsem už mnoho let. EDIT 2: Po předávání Cen filmové kritiky a Českých lvů jsem zjistil, že Peková je stejně nesnesitelná i ve skutečnosti, tudíž ty ceny pro ni jsou nezasloužené, když jen hrála samu sebe... (08.07.2023)

Parádně rozvinutý jednoduchý nápad, kde v komedii matka funguje jako hororové monstrum. Invaze do domova hlavních postav se sice tváří jako komedie, ale její podstatou je opravdu horor. Díky výbornému obsazení všech tří hlavních postav a skvěle napsaným dialogům ani nevadí, že se většina filmu odehrává v jednom bytě. Jenom mi pořád nesedl ten konec, takže na pět hvězdiček to není. (06.11.2023)

Znáte ten pocit, když zhlédnete film, který má fakt dobře našlápnuto, prostě nabídne slušný spád, ale to závěrečné rozuzlení nestojí ani za starou bačkoru? Jo, tak přesně tak jsem se bohužel cítil při dosledování Přišla v noci. První polovina fakticky nabídla strhující dialogovou podívanou, při které se vám vařila krev v žilách. To vše podpořené brilantním výkonem Simony Pekové, zahrála to fakt s bravurou. Ale ten konec. Achjo. Takový potenciál hodit do koše. Škoda. Za mě dávám 5/10 (05.03.2024)

Byl jsem tentokrát asi příliš natěšený. Film roku? Ani náhodou. V konečném důsledku na mě ten film působí jako absurdní a lehce bizarní. Neustálé "Jiříčku" mi rvalo popatnácté už uši. Nejvíce na mě nakonec zapůsobila Annette Nesvadbová ve všech svých tichých i hlučnějších projevech nesouhlasu. A nejlepší scéna byla ta první s focením, to jsem se v kině řehtal nahlas. (08.12.2023)

Jednoho energetického vysávače bohužel dobře znám. Fungovat v blízkosti někoho takového, jež nerespektuje hranice ostatních, mele jen o svém velikášství, nečeká na odpověď a jednoduše líčí jen to své, není snadné. A je šumák, jestli je nazveme energetickými nebo emočními upíry, prostě žádná legranda. Už jen samotný prolog, ve kterém sledujeme rodinku, která se při banální situaci (společná fotografie) nedokáže domluvit a její členové vystřídají několik poloh chování, je kouzelně absurdní. Ale pořád je to jen jakýsi předkrm. Hlavní chod se objeví zanedlouho ve dveřích. Zmoklá, s velkým kufrem, po úprku z letní dovolené. Jiříčkova matka. Žádá o azyl na jednu noc. Syn Jiří neochotně, jeho partnerka Aneta chápavě souhlasí. Jenže její pobyt se nepříjemně protáhne a dvojici naruší vše, co se dá. Hyperaktivní matinka, asi milující, asi osamělá, rozhodně výstřední, rozhodně svérázná, no, to se nedá popsat, to se musí vidět. Komické scény střídají ty absurdní, záhy je nám z jiných ouzko. Ostatně jakousi generační propast a neporozumění nám tvůrci „vnucují“ už v případě práce Anety v nemocnici, celé to pak graduje tím, když k mámě přibude ještě její starý, stejně otravný kamarád. Možná mi to uniklo, nicméně lehčí kaňkou je absence informace, zda byt patří výhradně synovi (zazní, že jej má od zesnulého otce), protože matka-nematka, jsou jisté hranice. A pláchnutí na chatu nic neřeší. A nesedl mi ani až příliš otevřený závěr. Ačkoliv jsou Jiří Rendl a Annette Nesvadbová velmi dobří, většině scén vévodí sebelítostivý a vypočítavý cizopasník (ač s ní divák nejednou soucítí) jménem Simona Peková. „Dva dobrodruzi ji vykopali jako trilobita,“ ona se jim (i sobě) odvděčila naprosto intenzivním a živelným výkonem. Velká spokojenost. (12.03.2024)