Hráč

Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard. 90% (30.11.2020)

„Tady bych žít nemohl, mám alergii na štěstí“ Údajně až osmiminutový (hodinky jsem nesledoval) úvodní záběr v sobě shrnuje, co je třeba znát pro snazší orientaci během následujících dvou hodin. Shrnuje v sobě Hollywood, který nám Robert Altman představuje „full frontal“. Pravdy infikované lží, totiž faktem, že je nám sdělována skrze filmové médium, se dobírá za pomoci mnohovrstvého příběhu, jenž využívá pomrkávání na diváka stejně často jako nečekaných, až podlých kliček. Zpočátku mě film moc nebavil, přistupoval jsem k něm spíše coby k relaxační hře „poznej hvězdu“ (Robertsová s Willisem jsou stejně nejlepší), ale když začínalo být čím dál zřejmější, jak dobře promyšlenou partii s námi režisér rozehrává, řekl jsem si, že ho nenechám vyhrát tak snadno. Nemá valného významu rozplývat se zde nad jednotlivostmi (nájezd na Hitchcockovu fotku během thrillerově laděné scény, pan M…), když film zasází tu nejtvrdší podpásovku teprve jako celek. Vždyť i množství známých tváří svolných k účasti v něčem tak nepříjemně upřímném vypovídá cosi o hollywoodském pokrytectví. Bráno z opačné strany, Altman mohl spoléhat, že film s tak vysokým „stars ratingem“ nikdy nebude naprostou mizérií. Je to prostě film plný paradoxů, jehož obsah bych ani po zaangažování veškerých mluvnických schopností nedokázal shrnout do 25 slov a méně. Pátou hvězdičku si schovávám pro druhé zhlédnutí, kdy doufám objevím i toho Jacka Lemmona. :-) 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, lupuscanis (02.10.2010)

Ach, ty zpropadené, zaručeně hollywoodské konce ... Nic je neohrozí, prosadí si svou navzdory tomu, že kupříkladu vázne doprava - počítají se všemi možnými i nemožnými komplikacemi. Zpočátku vznikne trochu neladný chaos, neboť není vůbec lehké zorientovat se v nadměrném množství postav a rozeznat, co je důležité - ale když se příběh ustálí a rozehraje po všech stránkách zajímavou zápletku, v podstatě není nač si stěžovat ... za neobyčejně drzou a výsměšnou pointu musím přihodit čtvrtou *. (27.03.2012)

Všetky filmové ocenenia ohľadom Hráča sú miestami dosť nadnesené, než si v skutočnosti táto „altmanovka” zaslúži, a to i napriek tomu, že som sa mal pri pozeraní cítiť, ako ryba vo vode, čo sa aj z časti stalo, ale celkovo povedané, zápletka bola čoraz viac postavená na hlavu, a z extrémneho počtu postáv, ktoré vo filme vystupujú, som si defacto neobľúbil ani jednu jedinú, ba ani ústrednú, toporného Griffina Milla ! _ Totiž, pohybujeme sa v hollywoodskom priemysle, keď už úvodná, 8 minútová, neprerušovaná sekvencia ma dokonalo zoznámila s týmto atraktívnym prostredím, ktoré je vo svojom vnútri prehnité, ako bársktoré jablko zo stromu. Čím lepšie sa orientujete (vyznáte) v klasickom a post-klasickom Hollywoode, tým skôr vycítite atmosféru, ktorou je “MOTION PICTURE” doslova nasiaknutý, čiže množstvo všelijakých klasických odkazov a vyvesených plagátov vám normálne vylepšia náladu, ale to je asi tak nateraz všetko, čo ma najväčšmi oslovilo. _ Situácia sa točí okolo hollywoodskeho vedúceho pracovníka Griffina Milla, ktorý má na starosti potenciálne scenáre, z ktorých by mohli byť veľké filmové hity, vyostruje sa, keď totálne ignoruje takéhoto scenáristického kandidáta Davida Kahana, ktorý mu na oplátku zasiela vražedné pohľadnice priamo do štúdia, a rúca sa, keď ho menším nedopatrením zavraždí po predchádzajúcej smrtnonosnej hádke, kedy vyšli z baru. Onedlho vzniká flirt s „vdovou” Davida Kahana, June Gudmundsdottir, ktorú absolútne nezaujíma, že Mill je hlavný podozrivý políciou, a tak tu máme LOVE STORY, ako z tureckej telenovely-Tisíc a jedna noc, len trochu pritiahnutej za vlasy ! _ Pre mňa osobne nakrútil Bob Altman veľmi rozporuplný film, ktorý bohužiaľ nezachraňuje ani početný herecký ansámbel so samými hviezdami na čele, ktoré väčšinou disponujú minimálnym h. priestorom. Ak by som to mal ešte na záver zhrnúť (zosumarizovať), PROTAGONISTU, ktorého stelesnil Tim Robbins, bol úplne mimo mňa, a tak preto trochu načrtnem dve postavičky, čo mali čosi do seba-Detektívka Avery a zapálený scenárista Tom Oakley... Čakal som o niečo viac, keď začínam usudzovať, že je Altman vo svojej záverečnej fáze režírovania už akosi preceňovaný... (10.10.2019)

Hráč je asi nejzajímavější v tom, že zde hraje spousta hollywoodských hvězd, které hrají sami sebe. Vedle toho se postavy (producenti, režiséři,herci, scenáristé) baví o různých, většinou skutečných filmech a různě na ně narážejí. Což, když jste filmový fanoušek a zajímáte se o filmy, tak je to čistá radost se na Hráče koukat. Příběh není zrovna dvakrát nejrychlejší a spíše si plyne vlastním trochu pomalejším tempem. Nechci tím říct, že bych se nudil. Zápletka mi přišla celkem zajímavá, jen to možná někdy až moc brzdily některé dialogy postav, když se bavili o něčem ně zcela důležitém. Hlavní hrdina se do situace v jaké je dostane trochu omylem. Ale pak se obrátí v podstatě v jeho prospěch a chvílemi jsem si říkal, že má z pekla štěstí. Což tak asi mělo být. Konec filmu mi přišel rovněž zajímavý a byla to příjemná třešnička na dortu. Škoda, že ten dort byl tak malý a už jsem jedl lepší. 7/10 (26.01.2021)