Kodaňský kovboj

Nicolas Winding Refn se vrací ve svých stopách a přes mystického Neonového démona, Jen Bůh odpouští dojdede až zpět k Pusherovi. Kodaňský kovboj sleduje Miu, šťastnou minci (za prachy nosí štěstí), kterou si jedna bordelmamá zaplatí, aby konečně mohla mít dítě, jenže skrblí a nechce jí dát celou gáži. Tím roztáčí bizarní kolečka celého hodinového strojku plného laciných děvčat, lidožravých prasat i asijských a východoevropských gangsterů. Vrací se i oblíbený Zlatko Burić a jeho škemrací scéna je až mrazivě děsivá. Metakomentáře, citace mistrů za zvuků fantastického soundtracku Martineze & Juliana Windinga. Nic pro normální lidi. ;) (22.01.2023)

Režisér vo svojej celovečernej i seriálovej tvorbe pokračuje v balansovaní medzi brakom a umením. Kým jedni označia jeho dielo za pózu až onaniu, iní za šťavnaté fetišistické hody, na ktoré sa tak tešili. Áno, je to raj pre milovníkov štylizovaného násilia, stoicizmu, mystiky, neónov a Cliffa Martineza. Refn si urobil druhú vlastnú neo(n)-noirovú sériu, ktorá je rozhodne len pre pripravených! V Kodanskom kovbojovi nájdete všetko z jeho esencie: od realistickej surovosti Dealera, cez ikonický Drive a ultra-štylizovanosť Only God Forgives, až po prepálenosť a kontroverziu The Neon Demon. Moja recenzia. (08.01.2023)

Po prvom diely bolo jasné, že nepôjde o žiadny tuctový počin. Po druhom diely som si hovoril, že Nicolas Winding Refn možno konečne trafil správny pomer bizáru, neónu, zaujímavosti a zmysluplnosti. Každým ďalším dielom sa však táto ilúzia začala viac a viac rozplývať. Ako keby ste sledovali amatérsky film (čo sa týka scenáru) z YouTube, ktorý bol však natočený profesionálnym štábom. Majka z Gurunu sa postupne prepracovala až do Twin Peaksu, v rámci ktorého pobehovali prasatá z Hannibala. Pocitový dojem som z toho mal asi ako zo sledovania videoklipu Horse (Salvatore Ganacci). (23.01.2023)

už jen to, že jde o nového Refna by mělo být dostatečnou referencí zda se Kodaňskému kovboji vyhnout a nebo ne. Jak už bývá (ne)dobrým zvykem, NWR si opět dělá co chce, příběh tu hraje standardně druhé housle a všemu vévodí audiovizuální stránka. A to je opět parádní a neznám jiného tvůrce, který by takhle geniálně ovládal tohle neoniorvé neonové vizuální porno (výborný soundtrack samozřejmě nechybí). Stejně jako jiná díla NFR i Copengahen cowboy dokáže být neúnosný k nevydržení, stejně jako naprosto fascinující a uhrančivý - a velmi často to zvládá v rámci jednotlivých epizod/scén/záběrů. Osobně patřím k těm, kteří mají Refna stále ještě rádi i přesto, že jsem mu stále ještě nedopustil Neon Demon a vzhledem k tomu že kovboj mi nejvíc připomínal Only God Forgives, což je můj nejoblíbenější Nicolasův film, nějaké ty drobné v hodnocení přihodím. Každopádně bude muset dojít na ještě jedno shlédnutí, abych si trochu víc srovnal to co sem právě viděl. Kdy k němu dojde je ovšem ve hvězdách...70% (+ 5% za Kojimu) (11.01.2023)

"Toto je práse, ono 12,5 neděla" Užil jsem si to - až na poslední epizodu o které upřímně netuším, co si mám myslet. Objeví se zcela nové postavy (upíří sestra) a pak to prostě skončí. Působí to jako cliffhanger před vypjatým finálem, ale bojím se, že druhá řada nebude. Jak jsme u Netflixu zvyklý, tak to nejspíš po první řadě zařízne (nedávné zrušení 1899). Jinak pokud se seriál převážně odehrával v realitě bylo to docela fajn. Miu je zajímavý protagonista/protagonistka. Kamerově je to podobně jako další díla NWR super, jen je to pořád stejně honibrkský jako posledních několik jeho pokusů. Hodně mi to připomíná Neon Demon. Stále jsem si to však asi užil víc než totálně nevyrovnané (jak časově, tak kvalitativně) "Příliš staří na to, aby jsme zemřeli mladí." Aspoň z počátku máte pocit, že příběh někam směřuje. Jak kamera krouží při narozeninách stupidního sério-vrahovského synáčka bylo super. Skvělé byly také malé roličky - Krále Sraček z Trojúhelníku Smutku Zlatka Burice jako právníka Miroslava, jednoho z mých nejoblíbenějších dokumentaristů - Madse Bruggera (Cold Case Hammarskjöld) jako rekonstruktéra penisů nebo herního vývojáře Hidea Kódžimi jako podivného japonského muže v pozadí (Jdi za Obry). Tyto camea jsem tedy slovy Karla Gotta "opravdu nečekal". 7/10 (19.01.2023)