Domácí víno

Komedie tedy rozhodně ne. Anebo tak prvních dvacet minut. Postava matky, v podstatě tyranky, zahrnující svoje děti neunositelnou láskou, je děsivá, ale ještě větší hrůza jde z dobráckého otce a z jeho opatrně přitakávačného a vše omlouvajícího přístupu a vysvětlování dětem, že takhle je to ve vztahu přece normální a jinak to zařídit nejde. (15.12.2020)

Nečekaně skvělá televizní hra. Ne snad že by byla nějak výjimečně originální nebo skvěle napsaná, ale je to něco jako benefice Dany Medřické. Hraje všetečnou matku rodiny, dokonale vycepované k dodržování jejích instrukcí. Má oči všude, kulometnou rychlostí uděluje pokyny a celá hra je vlastně o tom, jak se ji ostatní ostýchavě (a více méně marně) snaží přerušit. Umím si představit, jak by tu roli hrála většina hereček - jako nesmlouvavou tyranku a ukdákanou slepici. Ale v podobě Dany Medřické je to docela roztomilá paní, která si ani neuvědomuje, že kolem ní hrůzou všichni chodí po špičkách. 80% (21.02.2006)

Na tehdejší televizní produkci vlastně vynikající inscenační počin s výbornám scénářem a vcelku uměřenými hereckými výkony. Povedená - až nadčasová - sonda do života jedné >šťastné< rodiny. Jó, Igi B. to zná, Igi B. se právě tenkrát narodil a od té doby to ví: "Hlavně aby si ty lidi nedělali ze života peklo..." Komedie kyselá i hořká, jak to tatínkovo zvětrané domácí víno... (05.02.2006)

Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, jako je Danou Medřickou skvěle zahraná matka, opravdu existují a není to s nimi jednoduché. Mají pocit, že pokud sami sebe neobětují, nepřibijí se na kříž, nebudou na všechno dohlížet a minimálně jednou do hodiny neporadí každému, kdo je v dosahu jejich rad, tak se svět, jenž podpírají vlastním tělem, může snadno zhroutit. Takoví lidé mohou být buď směšní (TV film Lustr a sebedestruktivní strýček hraný Petrem Nárožným, případně Boženka Tlučhořová, zlatá česká máma, která dělá všechno pro vás, ruce vytahaný jako lama..., z Tlučhořovic rodinky Kaisera a Lábuse), nesnesitelní (Saša Rašilov z Rodinných trampot oficiála Tříšky), nebo politováníhodní. A právě to je případ Domácího vína a nesmírně uvěřitelného výkonu Dany Medřické. Kvůli ní a kvůli nenápadnému, ale o nic hůře hrajícímu Bohušovi Záhorskému stojí tahle inscenace určitě za vidění. (28.01.2012)

Opakem dobrého není zlé, ale dobře myšlené ... Pavel Hajný napsal nadčasový scénář, s malou obměnou lze použít v kterékoliv době. A kdo měl snad podobnou matku, nemusí želet, že v osmnácti vypadnul z domu. Velmi velmi výstižné! (27.07.2017)

Mít takovou matku,excelentně podanou D. Medřickou, zakrátko bych se zbláznil. (30.07.2003)

Poučné, kterak se ne-vymanit z rodičovského vlivu-matčiného především.. :-) (18.01.2014)

Podobných příběhů jsou vagóny, ale ta Medřická! (23.07.2017)

Jeden z nejvýraznějších specialistů na československé seriály (někdy dost zásadní), či TV filmy, nám tu nabízí skvělou groteskní komedii ve stylu kolegy O. Lipského. Místo rozjetého a v podstatě nezastavitelného Miloše Kopeckého, je zde PANÍ herečka Medřická plus jeden dost zásadní rozdíl. Tím je vynikající drámo, které má v sobě i kousky rodinné psychologie soužití. Maloměšťácké a společensky povrchní smýšlení v uvolněné atmosféře doby nemůže vyústit v nic jiného, než ve střet léty skrývané pravdy, míchané se silnou upřímností. Upřímnost zde má ovšem vícero podob "takovej socializmus ještě není, abych si mohla nechat vydrátkovat parkety...". Zárukou kvalitního herectví jsou jistě první tři herci v seznamu, zvláště mladičký Tříska velmi potěšil. Skok strejčka Jedličky je k "popukání", ovšem jinak je humor chvílemi lehce nucený a skutečně, nebýt zmíněné dramatické části, stačily by mi ***. Ovšem M. Kozáková zde předvedla opravdu úctyhodnou premiéru a ve dvojici s Danou Medřickou jim to sedí dokonale. Pan Záhorský je zde ztělesněním takového dobra, které je přece jen silnější, než jakékoli spory. Opět nenápadný, skoro ve všech směrech kvalitní československý kumšt, který je pro režiséra jistě jedním ze základů pozdějších vynikajících, seriálových románů. (10.11.2013)

Dana Medřická v roli matky vyznačující se opičí láskou ke všem členům rodiny je tak úžasná, že jsem měla chuť jí vrazit do zubů. (19.01.2013)

Já jak odejdu, tak je všechna pohoda pryč! Herecký koncert Dany Medřické. Její uspěchaná, starostlivá, přepečlivá, komandující a napomínající matka je excelentní psychologickou anamnézou jedné obyčejné rodiny. Autor, scénárista, dramaturg a někdejší redaktor Československé televize Pavel Hajný, si navíc nebere servítky – v inscenaci zazní mnohé ostré výpady proti socialismu a závěrečný výstup před zamčenou koupelnou, který vlastně uzavírá celou tu bezútěšnou frustraci prostřednictvím náhle vyřčených pravd, po léta útrpně zamlčovaných a hořkých jak pelyněk, je vybalancován tak, aby diváka rozesmál i zabolel zároveň. Vynikající herecké výkony ve vedlejších rolích, od mladých až po nenápadného Bohumila Záhorského v roli flegmatického tatínka s výborným postřehem. Opomenout nelze ani tatínkovo domácí víno, které rozvazuje jazyky i charaktery, a (ne)oblíbený celerový salát... (06.06.2010)

Vo víne je pravda. Spíš voda... Ale krv nie je voda, takže rodina musí žiť a to aj cez mŕtvoly. Rodina je puto, ktoré pojí, ale aj spútava. Ak ste mali niekedy dilemu, či sa venovať sebe, alebo brať ohľady na blízkych, toto je film pre vás. Začiatok je milý, no skôr jednoduchý. Zobrazuje priemerný víkendový deň priemernej rodiny. V druhej tretine je dej už naplno rozbehnutý a môžeme sa tak tešiť podarenej komédii. Posledná časť je však fatálna. Jedna nočná debata odhalí všetko, čo bolo roky zakopávané pod rodinný koberec. (12.06.2015)

Vynikající psychologická studie o domácím násilí. Tedy tom v té duchovní rovině, což bývá často daleko horší. Kdo nezažil v rodině sebestředného sobce a manipulátora, asi film až tak nevezme. Ale o tomhle to přesně je - o lidech, kteří manipulují našimi životy, a my se necháme (protože jsou to rodiče, protože je to partner, kterého mám rád/ráda, protože je to někdo jiný blízký) a nakonec nežijeme své životy, ale jejich, podle jejich představ. Ve filmu je to ukázáno na tak drobném detailu, jako je pití vína (nebo salát) - všichni nesnášejí, když maminka dolévá víno vodou, raději by ho pili bez vody, ale nikdo nic neřekne. Tatínek salát nemusí, ale protože si maminka myslí, že ho má rád, tváří se, jak mu chutná. Jenže ono nejde jen o salát a víno, ale celkově mezilidské vztahy, a hlavně o nápadníky dcer, kteří posléze vycouvají. Film představuje i možné postoje - už smířený tatínkův, který jej omlouvá tím, že když někoho máme rádi, tak ho bereme i s chybami, i kdyby to znamenalo dělat sem tam chyby a špatná rozhodnutí, resp. podvolit se špatným rozhodnutím. Jiná dcera se to snaží hrát půl na půl, ale zjistí, že to prostě nejde. A mladší dcera rozhodně takový život nechce žít, chce mít svůj. Jen mi vadil konec, kde jsem čekal, že dojde k výraznějšímu střetu a nějaké možnosti prozření, ale místo toho dojde k dalšímu rádoby naoko smíření - vše pro jednoho sobce, který ovládá životy druhých. Ale ono otázkou je, nakolik si podobní lidé uvědomí, že zmanipulovali životy druhých. Vždyť oni to přece dělají s láskou, vůbec ne pro sebe, oni si ani na sebe nic nekoupí... V něčem to připomíná téma knížky Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro, kterou napsala pod pseudonymem Agatha Christie. (23.07.2017)

Je asi nemístné vytýkat televizní inscenaci „televizní“ pojetí odpovídající žánru, ale přímočarost a výslovnost ústředního tématu, které by se mohlo stát východiskem ještě hlubšího a trpčího dramatu, bezmála albeeovského, mě opravdu rozladila. Zvláště když všichni obsazení, včetně třech debutantek, hrají tak přesvědčivě a v dokonalé souhře. Klidnější expozicí (s možnou prefigurací závěru), volnějším tempem a hrou náznaků by se dalo lépe uvést do niter všech postav a skutečně otevřít dění na scéně (sugescí nadějí i beznadějí). I vyvrcholení této banální soboty by tak vyznělo mnohem osudověji, než tomu bylo ve filmu. Skica tragédie. (20.12.2015)

Premiéra: 14. 1. 1964 /// Inscenace se láme poměrně překvapivě asi půl hodiny před koncem. Z vyloženě komické polohy do tragikomi, no, spíš tragické. Přítomnost Jana Třísky a kritické komentáře stran socialismu rozhodně přispěly k tomu, že se Domácí víno na obrazovkách v 70. a 80. letech asi moc neohřálo. // Z dobového tisku: "Režisér Filip patří k průkopníkům a propagátorům televizního filmování, které se liší jak od natáčení filmů, tak od dosud běžného způsobu práce v televizním studiu. Zahradu královninu (svůj první televizní film) natáčel na film 16mm kamerou, Domácí víno bylo natočeno již na film 35mm dvěma synchronními kamerami a Favorit byl natáčen na pětatřicítku již třemi synchronními karemami, což je způsob pro televizní film nevýhodnější." (05.03.2013)

Neprávem zapomenutá televizní hra, přitom hodna pozornosti. Excelující Dana Medřická předvádí zajímavý monolog s nenápadnými narážkami na tehdejší režim, dialogy jsou pak překvapivě moderní. Ve scénách z přípravy večeře lze registrovat úsměvné drobnosti socialistické reality. (05.01.2009)

Přemýšlím, zda máme v dnešní době herečku, která by v hodině a půl dokázala předvést tolik hereckého umu dramatického i komediálního. Paní Medřická nám ukazuje vrchol hereckého umění a když k tomu přičteme výborné herecké výkony ostatních hereček a herců, vznikne z toho tato úžasná komedie, která ani po 60 letech neztratila nic ze svého lesku a dokáže i dnes oslovit všechny generace posluchačů. (13.08.2023)

Vyborna Dana s Bohusem, ten zbytek uz zas az takova slava neni, ale nastesti je ta latka natolik silna, ze to zas az tak nevadi - ten konec je ale vazne na 100%. Na to, ze se jedna o tv inscenaci je to film jak vino! (06.02.2006)

Moc hezký pamětnický film :-) Herecký koncert Dany Medřické :-) --všechno si musím udělat sama--udělej tohle ..tamto --vypadni --radši si to udělám sama ... :-) Ještěže má Blaničku :-) (13.09.2010)

Maminka myslí vše dobře, tak řídí a de facto terorizuje rodinu. Jenže i když manžel mlčí, stejně se dospělé děti vzepřou. Upovídaný film odehrávající se prakticky v jedné místnosti mě příliš nezaujal ani nepobavil. (21.01.2023)