Domácí víno

Jeden z nejvýraznějších specialistů na československé seriály (někdy dost zásadní), či TV filmy, nám tu nabízí skvělou groteskní komedii ve stylu kolegy O. Lipského. Místo rozjetého a v podstatě nezastavitelného Miloše Kopeckého, je zde PANÍ herečka Medřická plus jeden dost zásadní rozdíl. Tím je vynikající drámo, které má v sobě i kousky rodinné psychologie soužití. Maloměšťácké a společensky povrchní smýšlení v uvolněné atmosféře doby nemůže vyústit v nic jiného, než ve střet léty skrývané pravdy, míchané se silnou upřímností. Upřímnost zde má ovšem vícero podob "takovej socializmus ještě není, abych si mohla nechat vydrátkovat parkety...". Zárukou kvalitního herectví jsou jistě první tři herci v seznamu, zvláště mladičký Tříska velmi potěšil. Skok strejčka Jedličky je k "popukání", ovšem jinak je humor chvílemi lehce nucený a skutečně, nebýt zmíněné dramatické části, stačily by mi ***. Ovšem M. Kozáková zde předvedla opravdu úctyhodnou premiéru a ve dvojici s Danou Medřickou jim to sedí dokonale. Pan Záhorský je zde ztělesněním takového dobra, které je přece jen silnější, než jakékoli spory. Opět nenápadný, skoro ve všech směrech kvalitní československý kumšt, který je pro režiséra jistě jedním ze základů pozdějších vynikajících, seriálových románů. (10.11.2013)

Premiéra: 14. 1. 1964 /// Inscenace se láme poměrně překvapivě asi půl hodiny před koncem. Z vyloženě komické polohy do tragikomi, no, spíš tragické. Přítomnost Jana Třísky a kritické komentáře stran socialismu rozhodně přispěly k tomu, že se Domácí víno na obrazovkách v 70. a 80. letech asi moc neohřálo. // Z dobového tisku: "Režisér Filip patří k průkopníkům a propagátorům televizního filmování, které se liší jak od natáčení filmů, tak od dosud běžného způsobu práce v televizním studiu. Zahradu královninu (svůj první televizní film) natáčel na film 16mm kamerou, Domácí víno bylo natočeno již na film 35mm dvěma synchronními kamerami a Favorit byl natáčen na pětatřicítku již třemi synchronními karemami, což je způsob pro televizní film nevýhodnější." (05.03.2013)

Nečekaně skvělá televizní hra. Ne snad že by byla nějak výjimečně originální nebo skvěle napsaná, ale je to něco jako benefice Dany Medřické. Hraje všetečnou matku rodiny, dokonale vycepované k dodržování jejích instrukcí. Má oči všude, kulometnou rychlostí uděluje pokyny a celá hra je vlastně o tom, jak se ji ostatní ostýchavě (a více méně marně) snaží přerušit. Umím si představit, jak by tu roli hrála většina hereček - jako nesmlouvavou tyranku a ukdákanou slepici. Ale v podobě Dany Medřické je to docela roztomilá paní, která si ani neuvědomuje, že kolem ní hrůzou všichni chodí po špičkách. 80% (21.02.2006)

Je asi nemístné vytýkat televizní inscenaci „televizní“ pojetí odpovídající žánru, ale přímočarost a výslovnost ústředního tématu, které by se mohlo stát východiskem ještě hlubšího a trpčího dramatu, bezmála albeeovského, mě opravdu rozladila. Zvláště když všichni obsazení, včetně třech debutantek, hrají tak přesvědčivě a v dokonalé souhře. Klidnější expozicí (s možnou prefigurací závěru), volnějším tempem a hrou náznaků by se dalo lépe uvést do niter všech postav a skutečně otevřít dění na scéně (sugescí nadějí i beznadějí). I vyvrcholení této banální soboty by tak vyznělo mnohem osudověji, než tomu bylo ve filmu. Skica tragédie. (20.12.2015)

Zde je přímo ve filmu předvedeno, že láska a čistý cit bez problému zabíjí. Dana Medřická coby matka a šéf domácnosti je zároveň osobou terorizující všechny kolem sebe. Jelikož všichni vědí, že to dělá z lásky, zařídili si život a zvyky tak, aby to mamince moc nekazili. Takže místo toho, aby jí rozrazili hlavu motykou, tupě plní její rady a příkazy a za zády se tajně scházejí a vyprávějí si o ní vtipy. Rodina funguje i když občas se třesou dveře i okna v pantech...75% (04.03.2012)