Domácí víno

Já jak odejdu, tak je všechna pohoda pryč! Herecký koncert Dany Medřické. Její uspěchaná, starostlivá, přepečlivá, komandující a napomínající matka je excelentní psychologickou anamnézou jedné obyčejné rodiny. Autor, scénárista, dramaturg a někdejší redaktor Československé televize Pavel Hajný, si navíc nebere servítky – v inscenaci zazní mnohé ostré výpady proti socialismu a závěrečný výstup před zamčenou koupelnou, který vlastně uzavírá celou tu bezútěšnou frustraci prostřednictvím náhle vyřčených pravd, po léta útrpně zamlčovaných a hořkých jak pelyněk, je vybalancován tak, aby diváka rozesmál i zabolel zároveň. Vynikající herecké výkony ve vedlejších rolích, od mladých až po nenápadného Bohumila Záhorského v roli flegmatického tatínka s výborným postřehem. Opomenout nelze ani tatínkovo domácí víno, které rozvazuje jazyky i charaktery, a (ne)oblíbený celerový salát... (06.06.2010)

Komedie tedy rozhodně ne. Anebo tak prvních dvacet minut. Postava matky, v podstatě tyranky, zahrnující svoje děti neunositelnou láskou, je děsivá, ale ještě větší hrůza jde z dobráckého otce a z jeho opatrně přitakávačného a vše omlouvajícího přístupu a vysvětlování dětem, že takhle je to ve vztahu přece normální a jinak to zařídit nejde. (15.12.2020)

Už znáte mojí matku, ne? No, tak ta je ještě 100x horší teroristka, ale paní Medřická tomu dávala taky pěkně na prdel, tady jim to aspoň částečně zachraňoval tatík. Filmová mamina měla pěknou vyřídilku jen co je pravda. Občas jsem uvažovala nad špunty do uší a je pravda, že paní Medřická je paní herečka s velkým H a takovéhle role jsou jí přesně šité na míru. Jen mi ve filmu vadil otevřený konec, protože by mě móc zajímalo, jak to dopadlo s Blaničkou. (13.12.2014)

Vynikající psychologická studie o domácím násilí. Tedy tom v té duchovní rovině, což bývá často daleko horší. Kdo nezažil v rodině sebestředného sobce a manipulátora, asi film až tak nevezme. Ale o tomhle to přesně je - o lidech, kteří manipulují našimi životy, a my se necháme (protože jsou to rodiče, protože je to partner, kterého mám rád/ráda, protože je to někdo jiný blízký) a nakonec nežijeme své životy, ale jejich, podle jejich představ. Ve filmu je to ukázáno na tak drobném detailu, jako je pití vína (nebo salát) - všichni nesnášejí, když maminka dolévá víno vodou, raději by ho pili bez vody, ale nikdo nic neřekne. Tatínek salát nemusí, ale protože si maminka myslí, že ho má rád, tváří se, jak mu chutná. Jenže ono nejde jen o salát a víno, ale celkově mezilidské vztahy, a hlavně o nápadníky dcer, kteří posléze vycouvají. Film představuje i možné postoje - už smířený tatínkův, který jej omlouvá tím, že když někoho máme rádi, tak ho bereme i s chybami, i kdyby to znamenalo dělat sem tam chyby a špatná rozhodnutí, resp. podvolit se špatným rozhodnutím. Jiná dcera se to snaží hrát půl na půl, ale zjistí, že to prostě nejde. A mladší dcera rozhodně takový život nechce žít, chce mít svůj. Jen mi vadil konec, kde jsem čekal, že dojde k výraznějšímu střetu a nějaké možnosti prozření, ale místo toho dojde k dalšímu rádoby naoko smíření - vše pro jednoho sobce, který ovládá životy druhých. Ale ono otázkou je, nakolik si podobní lidé uvědomí, že zmanipulovali životy druhých. Vždyť oni to přece dělají s láskou, vůbec ne pro sebe, oni si ani na sebe nic nekoupí... V něčem to připomíná téma knížky Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro, kterou napsala pod pseudonymem Agatha Christie. (23.07.2017)

Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, jako je Danou Medřickou skvěle zahraná matka, opravdu existují a není to s nimi jednoduché. Mají pocit, že pokud sami sebe neobětují, nepřibijí se na kříž, nebudou na všechno dohlížet a minimálně jednou do hodiny neporadí každému, kdo je v dosahu jejich rad, tak se svět, jenž podpírají vlastním tělem, může snadno zhroutit. Takoví lidé mohou být buď směšní (TV film Lustr a sebedestruktivní strýček hraný Petrem Nárožným, případně Boženka Tlučhořová, zlatá česká máma, která dělá všechno pro vás, ruce vytahaný jako lama..., z Tlučhořovic rodinky Kaisera a Lábuse), nesnesitelní (Saša Rašilov z Rodinných trampot oficiála Tříšky), nebo politováníhodní. A právě to je případ Domácího vína a nesmírně uvěřitelného výkonu Dany Medřické. Kvůli ní a kvůli nenápadnému, ale o nic hůře hrajícímu Bohušovi Záhorskému stojí tahle inscenace určitě za vidění. (28.01.2012)