Monstrum

Upřímně řečeno by mi už dva zkouknuté filmy o Dahmerovi úplně stačily (Dahmer (2002) a My Friend Dahmer (2017)), ale přítelkyně na tenhle seroš byla tuze zvědavá, takže nebylo zbytí. A dojmy z něj mám dost rozpolcené. Dokud je to kriminální drama, tak nemá chybu. Herci, výprava, kamera, režie, celková atmosféra, všechno perfektní a prvotřídní, inu Netflix. Ovšem jakmile se to v posledních dílech zvrhne v další únavnou levičáckou kritiku rasistické bělošské policie i latentně rasistické bělošské populace všeobecně, bez kýblu na zvracení se na to dívat nedá. Hlavně Dahmerova spravedlivě rozhořčená sousedka, neohrožená a neúnavná vůdkyně všech spravedlivě rozhořčených, otravná jak svítiplyn, mi už ke konci lezla fakt nepěkně na nervy. Proč mám teď sakra pocit, že jsem celou dobu nesledoval krimiseriál, ale retardovanou agitku na BLM? Inu Netflix. (17.10.2022)

Hutná atmosféra od prvních minut. Pomalé tempo, které místy připomíná Zodiaca. Pocity beznaděje, úzkosti a strachu, propojené se vzdálenými zvuky porcujících se lidských těl. Škoda, že tomuto monstru nevydrží síla po celých deset dílů. Hlavně v poslední třetině ztrácí tempo. (26.09.2022)

Původně jsem chtěl napsat nějaký strašně satirický komentář jako jsem to udělal u komentáře k Johnu Waynu Gacymu a Tedovi Bundymu, ale myslím si, že si to zrovna tenhle počin tak úplně nezaslouží. Víš, tihle sérioví vrazi můžou být zobrazeni dvěma způsoby, buďto ve formě real krimi dokumentů, kde se dělají rozhovory se skutečnými obětmi a policisty, nebo se může natočit seriál s dosazenými herci a scénářem. První případ funguje ve valné většině pokusů, kdežto druhý hraný případ prakticky nikdy. Tím se dostávám k jádru věci, protože Monster: The Jeffrey Dahmer Story, je jedna z těch světlých chvilek, kdy je to zkrátka udělané dobře. Myslím si, že je to udělané dokonce tak dobře, že kdyby bylo trochu víc zatlačeno na nějakou policejní linku a ubráno z linky černošské sousedky, mohlo by to připomínat jakýsi spinoff Mindhuntera (i ten soundtrack je ve vyhrocených scénách prakticky identický). Celá šestá epizoda, je topově natočená, sonda do hlavy sociopatického vraha, který se naposledy ohlédne a pak už se naprosto oddá své posedlosti. Jo a to zatmění je taky sick af. No a co samotný Jeff? Taťka si o prášcích během těhotenství může říkat co chce, ale vzít šestiletého syna a učit ho jak pitvat přejeté zvíře je z hlediska naprosto základní psychologie bezpochyby spouštěč pro sériového vraha. I přes občasné k uzoufání pomalé tempo doporučuju. (23.09.2022)

"Chtěl bych si najít někoho normálního." Tuto větu řekla jedna z obětí.... Dahmer byl nelidská zrůda, s nulovou empatií a nulovým sebevědomím (i proto nedokázal mít s nikým vztah). Evan Peters ho ovšem zahrál naprosto nepochopitelně reálně, až nechápu, jak to mohl psychicky zvládnout.... Hluchoněmého kluka mi bylo líto snad nejvíce... člověk si to dítě vychová, bojí se o něho ve dne v noci a nějaká psychopatická nula - jen tak, z nudy a kvůli svým vlastním úchylným choutkám a vlastní nejistotě, ho prostě jen tak zabije. A ti policajti - CO TO JAKO BYLO???? Sousedka byla skvělá, jen nechápu - jak to mohla vedle tak dlouho vydržet, normální člověk by utíkal pryč...  Jak tu již někdo trefně poznamenal - "šestý díl mi zlomil srdce".... velice výstižné....  Výborná hudba. Všechny díly nekompromisní a náročné. (09.10.2022)

Tahle série mě velmi překvapila. Upřímně mě na ní nejvíce nalákal Evan Peters, kterého jako herce mám ráda a do takových rolí se hodí. A tady tomu nebylo jinak. Začátek seriálu měl i hororovou atmosféru, kterou podkreslovaly skladby od Nicka Cavea a Warrena Ellise. Nevím jak se vyjádřit k samotné osobnosti Jeffreyho Dahmera, ještě si asi počkám na Rozhovory, ale co můžu říct už teď, tak že byl opravdu nemocný a bohužel se to nijak neřešilo. Přijde mi, že se neměl komu svěřit, protože by nikdy nenalezl pochopení. Protože si to sám uvědomoval, že je s ním něco špatně a to byl  jeho hlavní problém. Podívejte se sami. Doporučuji. (23.09.2022)