Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (14.11.2022)

Dahmer v podání Evana Peterse je opravdu až nechutně oplzlej, v dalších rolích bych vypíchnul jeho otce Richarda Jenkinse a matku Penelope Ann Miller. Seriál se drží faktů a skutečností, tak jak se opravdu odehrály, lišící se jen v nepatrných detailech. Jednotlivé díly se mezi sebou retrospektivně prolínají, dějovou osu však nikterak nenarušují, i když některé zápletky jsou zcela zbytečné. Vypodobnění sedmdesátých a osmdesátých let je věrohodné, vizuální stránka parádní. Sklíčenou a depkoidní atmosféru silně umocňuje ambientní hudba Nicka Cavea a Warrena Elise. Tvůrci museli prostudovat hodně materiálu, aby takové téma vůbec mohli zfilmovat. Povedené. (19.01.2023)

10/10 – Příběh Jeffreyho Dahmera je poslední dobou často skloňovaný jakožto jeden z nejlepších seriálů uplynulého roku, takže jsem si ho přirozeně nemohl nechat ujít. Musím říct, že i přes všechny chvalozpěvy, které jsem si na něj dosud vyposlechl, jsem byl poměrně mile překvapen. Rozhodně se totiž nejedná o klasický příběh o zločincovi, který páchal zlo, než byl dopaden – alespoň tedy ne pojetím. Seriál je totiž okořeněn, skoro bych řekl protkán, neustálými skoky v čase, které divákovi přibližují, co a jak formovalo jeho charakter a nenápadně poukazují na jednotlivé faktory, které způsobily, že se stal sériovým vrahem. Otázka „Co by bylo, kdyby...“ přitom neustále visí ve vzduchu a divák si ji neustále pokládá. Stal by se vážně Jeffrey Dahmer vrahem, kanibalem a nechuťákem, kdyby měl doma normální zázemí / kdyby lépe zapadl ve škole a našel si kamarády / kdyby nedošlo k několika náhodám / kdyby ho otec neučil pitvat mrtvá zvířátka na silnici? A tak dále. Moc pěkné zamyšlení a hluboké nahlédnutí do duše odstrčeného člověka, bohužel se sklony k řezání do masa. Líbí se mi, že se seriál nesoustředil jen na výčet různých brutálních vražd a místo toho se nám snažil ukázat Jeffreyho osobnost, jeho neutěšený život a hlavně pochmurné osudy, které kvůli jeho činům postihly rodiny jeho obětí a také jeho vlastní rodinu. Přidávám plusové body i za to, že tvůrci nebyli založení proti JD a ani se ho naopak nesnažili stavět do role obětního beránka zlé společnosti. Jednoduše odvyprávěli okolnosti, činy a následky a nechali divákovi volnou ruku k tomu si na něj utvořit vlastní názor. Mínusové body za to, že některé epizody se vlekly více, než by bylo záhodno, a přece jen by v seriálu o jednom z nejkrvelačnějších a nejperverznějších lidí v historii lidstva neměl chybět gore. Ne, že by tam nebyly náznaky, ale alespoň jednu pořádnou řežbu nám Netflix mohl nadělit. To však budiž vykompenzováno dechberoucím herectvím všech zúčastněných. Některé scény byly neuvěřitelně mrazivé a zejména po celou první epizody divákovi tuhle krev v žilách. Nebál bych se říct, že Monstrum má jeden z nejlepších pilotů v historii všech seriálů. Verdikt: „Dá si někdo srdce?“ (21.01.2023)

Námět skvělý, obsazení také ale provedení podle mého trochu pokulhává. Téma mě opravdu zajímalo a vysoké hodnocení mě přesvědčilo abych se na tuto sérii podívala. Pravděpodobně jsem díky tomu měla moc velká očekávání, která ale nebyla naplněna. Zhruba do poloviny série jsem se ke každému jednomu dílu musela přemlouvat. Vůbec mě to nechytilo  a nebýt mé zásady, že se snažím vše dokoukat, tak bych to hned po druhém dílu vypnula a vykašlala se na to. Ale od 6 dílu se to docela pěkně rozjelo a konečně se divák dozvěděl o něco více informaci týkajících se samotného Dahmera a jeho motivů. Nicméně znovu už se na to asi nepodívám a mezi nadšené fanoušky se také nezařadím. (12.12.2022)