Monstrum

Příběh Jeffreyho Dahmera jsem vždy vnímal jaksi osobně.. Jako tragický příběh citlivé a vnímavé lidské bytosti, která se z jakýchsi nejasných příčin svezla po klesající spirále až do nejtemnějších bažin existence, kde se zakázané fantasie, realita a noční můry kolektivního nevědomí společnosti setkaly v jednom neudržitelném a pro drtivou většinu lidí nepředstavitelném, mikrosvětě. Dahmer byl jedinečný, protože nebyl psychopat (alespoň ne podle klasických diagnostických nástrojů) a jeho případ otevírá mnoho nepříjemných otázek o temnotě v každém z nás.. Téhle sérii se dá vytknout mnohé. Od jakéhosi pokrytectví kdy tvůrci (i skrze scénář) proklamují, že nechtějí Dahmera povyšovat na popkulturní ikonu, přitom se Netflix dlouhodobě veze právě na vlně popularity fenoménu sériových vrahů. Přes ne úplně jasnou strukturu vyprávění (ty nahodilé skoky v čase působily spíše jako hra na efekt, než jako něco co by bylo důležité pro dějový oblouk). Až po ne úplně přesvědčivé roubování rasových motivů do příběhu. Navzdory těmto neduhům se ale seriálu podařilo nejen vystavět důstojný pomník obětem (minimálně z takové té přiblblé, akademicko-korektní perspektivy) a představit tento příběh jako vrstevnatou socio-psychologickou mozaiku, ale i (možná neúmyslně, nebo jen nepřiznaně) vykreslit Jeffreyho jako jednu z obětí sebe samého. Jako tragicky romantického antihrdinu, který se, ke svému zděšení, stal vším o čem tajně snil.. Úžasné jsou snad všechny dialogy Dahmera s otcem (který byl podle všeho v reálu komplikovanější osobou než seriál naznačuje). Peters hraje tak, že se z toho jednomu tají dech (ikdyž si nejsem úplně jistý jak se jeho interpretace kryje s reálným vystupováním J.D.). Cave-Ellisovský soundtrack doplněný hitovkou Please dont go, krásně tvoří náladu i atmosféru. Kombinace spíše krotkého vizuálu a explicitních zvuků je nápaditá a funguje překvapivě dobře. (28.09.2022)

Já nejsem polda, soudce, právník ani doktor. Jsem divák co hodnotí seriál a říkám, že je zbytečně podrobnej, tím pádem zbytečně dlouhej a tím pádem dost často nudnej. Nebaví mě hodinový svádění dvou gejů v baru, nebaví mě hodinová zpověď sousedky, nebaví mě hodinový podávání žalob. S čím mám ale největší problém, tak jestli je správný, aby něco takovýho vůbec vznikalo. Nedá se totiž říct, že bych byl fanda desetihodinovýho prostoru pro sériovýho vraha. To by ale bylo na dlouhou debatu u piva... (20.10.2022)

Povedené drama o jednom masovém vrahovi. Povedené v hereckých výkonech, kde Evan Peters jednoznačně exceluje. Povedené ale i v psychologii hlavní postavy, které to divákovi nezjednodušují. Naopak. Chvílemi na mě tenhle seriál působil skoro jako nějaká podrobně rozepsaná charakteristika jednoho magora. Kdo, proč, za jakým účelem. Jen těch deset dílů je na podobné téma přeci jen docela dost. Kratší by to klidně být mohlo a divák by o nic zásadního nepřišel. Natočeno je to ale tak sofistikovaně, že ačkoliv tu nechutností příliš není, více jak tři díly naráz divák prostě nedá. Hodně náročné na sledování. Nicméně věřím, že daleko náročnější to muselo být pro Evana, který se role zhostil tak, jako nikdo jiný. (17.10.2022)

Příběh sériového vraha, který se nevyžívá v zabíjení obětí (když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nikdy přímo neuvidíme žádnou násilnou scénu), ale zaměřuje se především na osobnost Dahmera (především jeho sexualitu) a osudy lidí a rodin, kterým ublížil. Tahounem celého seriálu je Evan Peters, kterého jsem v první epizodě vůbec nepoznal. Do téhle role se doslov vžil. I když ke konci kvality seriálu poněkud slábnou, pořád jde po produkční stránce o skvěle natočené ztvárnění hrůzných událostí. Samotný Dahmer zemřel už v roce 1994, takže se nemohl podílet na tvorbě formou konzultací. Tvůrci tak museli vycházet z dochovaných záznamů. Po úspěchu tohohle seriálu bych se nedivil, kdyby Netflix přišel se ztvárněním životů dalších slavných sériových vrahů. (01.11.2022)

"Chtěl bych si najít někoho normálního." Tuto větu řekla jedna z obětí.... Dahmer byl nelidská zrůda, s nulovou empatií a nulovým sebevědomím (i proto nedokázal mít s nikým vztah). Evan Peters ho ovšem zahrál naprosto nepochopitelně reálně, až nechápu, jak to mohl psychicky zvládnout.... Hluchoněmého kluka mi bylo líto snad nejvíce... člověk si to dítě vychová, bojí se o něho ve dne v noci a nějaká psychopatická nula - jen tak, z nudy a kvůli svým vlastním úchylným choutkám a vlastní nejistotě, ho prostě jen tak zabije. A ti policajti - CO TO JAKO BYLO???? Sousedka byla skvělá, jen nechápu - jak to mohla vedle tak dlouho vydržet, normální člověk by utíkal pryč...  Jak tu již někdo trefně poznamenal - "šestý díl mi zlomil srdce".... velice výstižné....  Výborná hudba. Všechny díly nekompromisní a náročné. (09.10.2022)