Příliš krásná

Jak to jenom ten Blier s vyprávěním dělá... tady už totálně opoustil logiku času a prostoru, až by jeho dílko s prazvláštním řazením scén, řádkou prostřihů a někdy i explicitně nerozehraných důležitých zvratů mohlo na první pohled zavánět těžce ztrávitelným experimentem s kapkou pohrdání divákem. Ale ono to má kupodivu silnou atmosféru, scény dýchají podmanivou filmařinou s krásným spojením obrazu a (převažně klasické) hudby, která tu pomáhá dotvářet emoce. Taky samotná forma v kombinaci s obsahem není samoúčelná, ale děj plný vztahových, milostních a sexuálních propletenců, které (jako mnohdy jindy v Blierových filmech... a možná někdy i v životě? :o)) jakoby též postradali závaznou logiku s jasně rozpoznatelnou motivací. Samozřejmě, je to Blier mladší, který si jen málokdy odpustí, aby se jeho film pravidelně netočil i kolem sexu, ale tady to překvapivě zvládl bez jediné explicitní scény a většinou o ožehavých intimních stycích nechává své postavy pouze mluvit. Je to taková pocitová romance o lásce, nespokojenosti i samotě, občas doprovázená absurdním nádechem, navrch se skvělými herecký výkony... úspěšný muž a otec zahýbá své ženě kvůli milence, zatímco ani pro jednu z těch dvou žen to také není jediný vztah, se kterým se právě potýkají – dějově to zní možná banálně, ale právě díky onomu neotřelému vyprávění měla pro mě tahle vztahová hříčka osobité kouzlo. Blier mě zase překvapil, že mi sedl víc, než bych čekal a to navzdory ústřednímu obsazení, protože mě tu výjimečně neiritoval ani Depardieu a také bych nikdy neřekl, jak může být i Josiane Balasko zajímavou herečkou. :-) [75%] (01.07.2022)

Typický Blier - neřídí se žádnými pravidly, ta si vytváří sám - postavy spolu rozmlouvají napříč časem i prostorem - rozmlouvají i s námi v lehce provokativním tónu - všechno podmalovává Schubertova melancholická hudba a ponaučení z filmu je - vždycky si vyber jednu nebo ti utečou obě a zbyde ti jen ten "hnusnej" Schubert. Trochu jednoduchá poučka, ale rozhodně není od věci. Závěrečná scéna mi připomněla podobnou v Šampónu - oba filmy jsou si podobné v konverzačním ladění, tento film je ale laděn vážněji, Schubertovsky (do třetice). (04.10.2011)

Jediné, co bych tomuto velmi zvláštnímu filmu vytkla, je fakt, že jsem tu komediální složku moc nepostřehla. Tady zapomeňte na čas a na prostor, protože pro lásku tyhle pojmy nemají žádný význam. Nevím, kde a kdy jsem v které chvíli byla, ale vnímala jsem jen ten prazvláštní propletenec lidských srdcí, jejich vášně a nenávisti a kde hrála velkou úlohu Schubetrova hudba, která v určitých pasážích u mě dokázala vyvolat slzy, ačkoliv jsem se tomu bránila. Blier tady velmi umným způsobem zapůsobil na moje emoce s každým obrazem, které se vzájemně někdy zcela nelogicky prolínaly........ ale chtějte po lásce, aby byla logická? V každém případě je to originální mozaika lásky tří osob. " Ženy mohou mít něco jako vnitřní krásu, která má stejnou hodnotu, když víte, jak jí najít." (10.02.2015)

"Láska je jako sportovní zápas." Tenhle film má určitě smysl i co do sebe, jen by to neměl všechno servírovat na tak otevřeném podnose. To jen láká mouchy a další neblahé havěti a ty já fakt nemusím. Chvílemi nadprůměr (především díky přirozeným hercům), chvílemi přiblblé. Rozhodně ale hezky natočené. Schuberta mám ráda, ale na konci filmu už se mi také chtělo řvát. Díky, Bernarde, že jste to udělal za mě. Jo, podle titulků vás prý oblékal Yves Saint Laurent. Až tak? A kdo oblékal nebohou sekretářku? Až moc okaté rozdíly ve všem. Mně by stačil jen lehký náznak. Ale tady jsem byla jen na návštěvě a bylo by nezdvořilé, když už jsem si to jednou z toho podnosu vzala, to celé odložit někam do kouta nebo smést pod stůl. Návštěva to celkově byla příjemná, jen mám teď trochu horší trávení, ale to se občas stává. "Člověk by chtěl žít víc životů, ale nejde to. Má jen jeden a navíc krátký." (03.10.2011)

Až surrealisticky natočená milostná romance, v níž se ovšem zvláštní forma zcela podrobuje obsahu sdělení. Vyprávění je roztrhané do útržků retrospektiv, představ, snění a skutečného právě probíhajícího děje, což podmalované Schubertovou hudbou zcela věrohodně podává směs pocitů, které zamilovanost přináší. Stále jsem čekal, v čem bude spočívat originální rozuzlení, které sliboval originální průběh, ovšem láska zřejmě nezná konce, které by již někdy nebyly vyprávěné. (08.10.2011)