Můj otec, kníže

"V dějinách jsou chvíle, kdy vidíme, že jedno období končí a jiné začíná. V rámci Evropy dochází k otevřenému porušování práva. Když se Vladimir Vladimirovič Putin rozhodl obsadit Krym, zrušil jedním tahem pera všechny dohody a bezpečnostní záruky, jež jsme v Evropě měli od roku 1945. V okamžiku, kdy je porušení práva akceptováno, brzy následuje další. To vám zaručuju. Sledujeme, jak je konzumován předkrm. Krym. Obávám se, že uvidíme gruzínskou polévku a možná i ukrajinské hlavní jídlo. Nesmíme zapomenout, že v politice platí to, co často slýcháme, že s jídlem roste chuť. V tomto případě to tak určitě je." (15.04.2024)

Ve Varech mi to uteklo, takže jsem byl rád za možnost zajít na to do kina až teď, a rozhodně nelituji, protože mi to přišlo jako skutečně přínosný film. Jednak je to natočené zajímavým způsobem, kdy je to nečekaně osobní, místy až dojemné, a člověk si u toho mj. říká, jestli je to skutečně dokument o Schwarzenbergovi, nebo o jeho dceři (což ale není výtka), a jednak si tam jde podle mě najít mnoho látky k přemýšlení i o vlastní rodině a celkově o životě. Btw. příjemně mě překvapilo, že je to celé v němčině, to jsem předem nevěděl, a pak to ve mně taky rozjitřilo starou lítost nad tím, že KS tenkrát nevyhrál ty volby, což mě nikdy nepřestane mrzet. (05.11.2022)

Terapeutický rozhovor, kdy se dospělá dcera snaží rozlomit obruče svírající jejího otce. Zajímavý mix postojů, na jedné straně, v období, kdy Lily bojovala s drogovou závislostí, otec jí dokázal být silnou oporou, protože její závislost bral jako nemoc, na druhé straně si stále držel vnitřní odstup. Lily se snaží dobrat příčin krachujících vztahů v jejich rodině, ale odpověď úplně nenachází. Velkorysé přijetí nevlastního dítěte, protože dítě nesmí trpět nedostatkem lásky, současně ale vlastní děti pořád prožívají důraz na povinnost a postrádají větší otevřenost a důvěrné sdílení. (25.12.2023)

Plakát filmu využívající „punkovou“ prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga je značně zavádějící, neboť prioritně jde o intimní rozhovor dcery s otcem. Na konceptu mluvících hlav Lila Schwarzenberg rozkrývá komplikovaný vztah se svým tatínkem, který charakterizuje odtažitost. Nejsilnějšími momenty jsou scény, ve kterých otce konfrontuje s natočenými scénami vlastních komentářů o jejich citově vyprahlém vztahu. Oceňuji i linii reflexe dědictví Schwarzenbergů a jejich osudy za druhé světové války a éry komunismu. (31.10.2022)

Bála jsem se, že uvidím smutný osud rodu Schwarzenbergů v době komunismu, jejich nucený odchod, roli knížete při Sametové revoluce a vzestup rodu. Ale dostala jsem překvapivě zajímavý a upřímný snímek, který nám otevřel dveře do soukromé lóže. Trochu to na mě působilo jako rodinná terapie a je dost možné, že to tak bylo, i když záměr byl úplně jiný. Ale rozhovory Karla Schwarzenberga s jeho dcerou a pak její zpověď prostě přinesla něco, co tu ještě nebylo a ukázala knížete jako milujícího introverta, který by za svou rodinu položil život, ale neumí to svým dětem říct. Lila dostala nápad a odvedla kus práce, ale až Lukas Sturm tomu dodal to, co z filmu udělalo TEN FILM. Dojemný malý příběh o jedné malé rodince. A když si na konci uvědomíte, jak snímek změnil život dvěma lidem, tak se prostě rozbrečíte. Krása. (11.07.2022)