Můj otec, kníže

"V dějinách jsou chvíle, kdy vidíme, že jedno období končí a jiné začíná. V rámci Evropy dochází k otevřenému porušování práva. Když se Vladimir Vladimirovič Putin rozhodl obsadit Krym, zrušil jedním tahem pera všechny dohody a bezpečnostní záruky, jež jsme v Evropě měli od roku 1945. V okamžiku, kdy je porušení práva akceptováno, brzy následuje další. To vám zaručuju. Sledujeme, jak je konzumován předkrm. Krym. Obávám se, že uvidíme gruzínskou polévku a možná i ukrajinské hlavní jídlo. Nesmíme zapomenout, že v politice platí to, co často slýcháme, že s jídlem roste chuť. V tomto případě to tak určitě je." (15.04.2024)

Více než životopisný dokument jakási autopsychoterapie. A lehké snad ani ne nespravedlivé vyřizování si účtů se slavným otcem poskytuje přes veškerý nepříjemný trochu afektovaný a subjektivní zápal Lily trochu jiný, rozhodně ne vždy pozitivní, ale celkem plastický obraz mého veleoblíbeného aristokrata a politika, jenž stál vždycky zajímavě rozkročen mezi hodnotovým konzervatismem a politickým liberalismem. Motivy rodinného odcizení ve slavných rodinách a absence empatické rodičovské lásky vedoucí k pochroumaným duším jsou věcí běžně známou, ale zároveň po odkrytí závoje soukromí v kontrastu s veřejnou popularitou vždy svým způsobem fascinující. Škoda, že šlo vlastně jen o duel, duel tlačený jednou stranou, tj. samotnou autorkou, která v některých chvílích až jakoby absurdně zpovídala sama sebe - chyběly mi pohledy dalších aktérů minimálně z rodinného prostředí. (27.04.2023)

Bála jsem se, že uvidím smutný osud rodu Schwarzenbergů v době komunismu, jejich nucený odchod, roli knížete při Sametové revoluce a vzestup rodu. Ale dostala jsem překvapivě zajímavý a upřímný snímek, který nám otevřel dveře do soukromé lóže. Trochu to na mě působilo jako rodinná terapie a je dost možné, že to tak bylo, i když záměr byl úplně jiný. Ale rozhovory Karla Schwarzenberga s jeho dcerou a pak její zpověď prostě přinesla něco, co tu ještě nebylo a ukázala knížete jako milujícího introverta, který by za svou rodinu položil život, ale neumí to svým dětem říct. Lila dostala nápad a odvedla kus práce, ale až Lukas Sturm tomu dodal to, co z filmu udělalo TEN FILM. Dojemný malý příběh o jedné malé rodince. A když si na konci uvědomíte, jak snímek změnil život dvěma lidem, tak se prostě rozbrečíte. Krása. (11.07.2022)

Dokument je natáčený na rodových místech se věnuje polituce jen z menší části. Lila často pozornost kamery obrací na sebe a zavzpomíná. Na dokumentu je nejzajímavější odstup mezi ní a "strašlivě přísném otci". Jak dva cizí lidé. "Nikdy jsme jako rodina nejeli na odpočinkovou dovolenou" posteskne si Lili nad neustálou horečnatou aktivitou otce. Přitom její vlastní dcera o ní říká, že je studená. "Majetek je povinnost, ne si užívat" říká ji kníže. Dceři řekne "zdědila jsi chaotičnost, víc peníze vydáváš než vyděláváš a ráda chodíš nevyšlapanými cestami". Na její otázky odpovídá v bonmotech a všeobecných pravdách. Lili poctivě zmíní své narkomanské období, kdy odnášela rodinné věci do zastavárny. Jakoby v dokumentu nehledala cestu k otcovi, ale dělala povídáním vlastní pychoterapii. Ukazuje svůj odstup k aristokracii. Zmíní se i bolestivá nevěra a následné narození nemanželského syna knížete a ošklivý úraz na lyžích. Další nové neznámé věci se v dokumentu nedozvíme a kníže se opět emočně neotevřel. (15.01.2024)

Plakát filmu využívající „punkovou“ prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga je značně zavádějící, neboť prioritně jde o intimní rozhovor dcery s otcem. Na konceptu mluvících hlav Lila Schwarzenberg rozkrývá komplikovaný vztah se svým tatínkem, který charakterizuje odtažitost. Nejsilnějšími momenty jsou scény, ve kterých otce konfrontuje s natočenými scénami vlastních komentářů o jejich citově vyprahlém vztahu. Oceňuji i linii reflexe dědictví Schwarzenbergů a jejich osudy za druhé světové války a éry komunismu. (31.10.2022)