Equalizer 3: Poslední kapitola

"Equalizer 3" možná není tak dobrý jako velmi silný první díl, ale rozhodně ve všech ohledech překonává neuspokojivý druhý díl. Denzel Washington se potřetí a podle podtitulu naposledy vrací v roli ledově chladného a drsného vysloužilého agenta, který pro vládu prováděl takzvané "černé operace". Tentokrát se děj přesouvá na krásnou italskou Sicílii, kde se Robert McCall tentokrát dostane do problémů s mafií. Denzel Washington má charisma na rozdávání, a to, jak v jednu chvíli dokáže zahrát milého sympaťáka a v druhou chladného a nekompromisního hitmana s pohledem, ze kterého mrazí je úžasné. Postava Dakoty Fanning je sice sympatická, ale docela zbytečná a filmu vlastně vůbec nic nepřidává, z mafiánů opravdu nevyzařuje velká hrozba, takže jako divák víte, že McCalla nečeká zrovna nejtěžší úkol. Akčních scén je pramálo, ale jsou pojaty realisticky a nejsou ve svém provedení přehnané, navíc přinášejí explicitní gore scény provedené ve stylu staré školy. Nejlepší je dost možná samotný úvod, který je moc hezky brutální. Velkým úspěchem filmu je jeho kamera, která je perfektně provedená a výsledkem je nádherný vizuální požitek z pohybů kamery a práce se světlem, navíc s využitím krásných lokací natáčení. Trochu mě však zklamalo samotné finále, které mi přišlo poměrně uspěchané a zúčtování se záporákem nebylo tak satisfakční jak celé finále z OBI z jedničky. Navíc mi přišlo divné, že na začátku Danzel vyčistil tu vinárnu jen proto, že někdo okradl nějakého důchodce o penzijní spoření. A také nechápu, proč mu ty peníze musela vrátit zrovna Dakota, která s tím nemá vůbec nic společného. Co se týče příběhu o postavě Denzela, tak ten byl nejlépe podán v prvním filmu. V tom druhém to bylo takové přehrávané a zde nevýrazné. Od posledního dílu jsem čekal trochu víc, jako uzavření kapitoly bych natočil ještě jeden díl, ale dobrý.., odcházel jsem z kina s úsměvem. /70%/ (03.12.2023)

Možná za to může fakt, že jsem před pár dny ze Sicílie přiletěla, možná to, že v Palermu je výstava věnovaná boji proti mafii, možná to, že radnice, soudy, policie v Palermu makají tak, že je dnes podle statistik bezpečnější než Praha. Možná to, že sicilská mafie hodně ztratila a její aktivitu převzala Neapol, možná to, že výpalné se stále platí, místní mají tvrdý život a přitom srdce na dlani. To všechno ovlivnilo náhled právě na tenhle film. A byl sakra dobrý a to mě stačí. (22.10.2023)

Amalfské Atrani (ve filmu Altamonte) je idylické městečko zabydlené samými usměvavými, přátelskými, bodrými, zkrátka príma lidičkami (tfujtajxl). Takový malý roztomilý skanzen, kříženec jehovistického kibucu, Hobitína a vyumělkovaného Montmartru z Amélie. I místní mladý šerif je milý a dobromyslný prosťáček. To třeba jednou najde v noci na silnici postřeleného černocha a ihned ho odveze k místnímu hobitínskému doktorovi domů, zaparkuje mu auto, které ani neprohledá a vůbec ho ani nenapadne to ohlásit někam výš. Ten černoch je samozřejmě náš starý známý ekvalizér McCall, Robert McCall, který se právě vrací z jisté sicilské prácičky. No. Potom ovšem na zdejší oblast dostane zálusk neapolská Camorra, jejíž gangsteři jsou krutí, drsní a vypadají většinou jako manekýni od Armaniho. Ale když se v "Altamonte" jejich cesty zkříží s cestou našeho ekvalizéra, je jasné, že jeden z nich to šeredně odskáče. Nebudu spoilerovat, ale byl jsem napnutý jako struna až do posledního záběru, jak to všechno dopadne. Ekvalizér už sice zestárnul, takže spíš než Texas Rangera, Bonda, Ramba nebo Seagala evokuje Clinťáka z Unforgiven, ale masakrování zloduchů mu jde pořád dobře od ruky. A v hollywoodském zákulisí se prý špitá, že ve čtyřce (to už ekvalizérovi bude přes sedmdesát) si McCall odskočí na takový malý soukromý džihád do Rusi, kde nejdřív zlikviduje všechny wagnerovce, vykydlí celou Státní dumu a v kremelském finále pak nekompromisně a sadisticky nafiletuje Putina mačetou. Wow! (06.10.2023)

Napoprvé mstil mladičkou prostitutku, kterou do bezvědomí seřezali ruští pasáci, napodruhé se zlí hošani dotkli jeho letité kamarádky. Tentokrát vyslalo duo Antoine Fuqua a Richard Wenk sousedského mstitele na přímořský jih Itálie. Po poslední akci ale neprožívá zrovna nejveselejší období, protože s dírou v těle po kulce leží u dobráckého doktora doma, zatímco malé městečko na skalnatém pobřeží nedaleko Neapole sužují nájezdy místní mafiánů, kteří dost radikálně vybírají výpalné. Náš hrdina se postupně zotavuje, klábosí s místními, užívá si vlídného prostředí i útulných kavárniček. A samozřejmě nehodlá přihlížet tomu, co se okolo děje. Je to sice (když se nic neděje) lehce kýčovité, každopádně věhlasný Robert Richardson kouzlí s kamerou, zatímco Denzel Washington s hůlkou, jinak samozřejmě bývalý elitní agent a mstitel bez masky, nabírá zpět svou kondičku. A s Dakotou Fanning, které kdysi dělal bodyguarda, měl spíš zavzpomínat na staré časy. Je to rozvážné, atmosférické a fajn, ale právě tahle prostřední pasáž je – no, už dlouhá. A na akci skoro ani nezbývá čas. Když přijde, je samozřejmě ušitá na míru jeho věku, takže zase spíš dostává přednost jeho vynalézavost a šikovnost. Ale nijak zásadně se nezapotí. A to je škoda, protože bych třeba jeden odpolední čaj za nějakou tu akcičku vyměnil... Tak či onak je chameleon Denzel znovu výborný, stárne s grácií a vlastně bych si třeba za rok klidně po téhle „poslední kapitole“ ještě jeden dovětek dal. (13.10.2023)

Tak je znát, že nikdo nemládneme a Denzel rovněž. Film bych ocenil také o krapátek kratší a hutnější, přece jen se to vyřešilo nakonec tak nějak nahonem, mi přišlo. Jenže ona je tady fajn úvodní scéna, pak skvělé přístavní městečko, pohoda, klídek, napětí roste pozvolna, až už je to skutečně o strach, ale pořád tady lidé neztrácejí víru. Až mne překvapilo, jak moc se zde pracuje s náboženskými symboly, ale v dobrém - Panna Marie ochranitelka (legenda o založení kostela), pouť s prosbami, socha otce Pia s růženci, dokonce i loď v přístavu má jméno Padre Pio... Na každý pád skvělá pocta akčnímu žánru, bez větších moderních duhových výstřelků, a přes oněch pár děsivých scén je to vlastně hrozně pozitivní film. (04.05.2024)