Rimini

docela depresivní sonda do života vypelichaného seladona, který je stále více či méně přesvědčen o své neodolatelnosti, nicméně jediné co v životě má je zpívaní německým důchodkyním a občasné souložení s nimi. Jeho "pohodičku" mu ovšem naruší jednak smrt matky a hlavně návštěva dcery, kterou neviděl osmnáct let a ona po něm teď chce chybějící roky vynahradit. Samozřejmě finančně, Ani zdaleka nejde o jakkoliv příjemný film, nicméně i přes svojí "neatraktivitu" mě dokázal udržet valnou většinu stopáže a vzhledem k tomu že šlo o moje první setkání s Ulrichem Seidlem, nejspíš by nebylo od věci si doplnit některé jeho další kousky...65% (09.05.2023)

Sledovat fungování tohoto týpka prostě baví! Flákače a baviče - zpěváka, legendu místních pulpových barů a hotelových salonů pro seniory na dovolené, doženou hříchy minulosti. Skvěle zachycené prostředí italského plážového letoviště v liduprázdné off-season, ponořené do mlhy a sněhového poprašku. Pokud máte z německého kýčového pop-folku prču, jakou si zaslouží (milovníci Káji Gotta prominou), a zároveň rádi zkoumáte životní osudy bizarních individuí v nekonvenčním prostředí, s Ulrichem Seidlem jste opět na nejlepší adrese. (19.05.2023)

Rimini je pohľadnicou, ktorú nechcete nikdy poslať ani dostať. Smutný pozdrav z časopriestoru, kde sú vlasy mastné aj po dôkladnom umytí, duša nezvratne skazená, poháriky večne prázdne, zrkadlá pokrivené, publikum hluché i slepé, chodby dní zatuchnuté a rodinný dom prázdny, aj keď sa nečakane zaplní. Viac v mojej recenzii. (13.11.2022)

Depka? Jo… Utahaný? Jo… Zábavný? Víceměně. Ačkoliv si v pomalých a depresivních tvorbách často libuji, tak RIMINI nepatří mezi snímky, na které bych vzpomínal nebo si je dokonce chtěl někdy zopakovat. Jedná se o zajímavý portrét vyhasínající pseudohvězdy venkovských zábav, která celý život parazituje na naivitě dam ve zralém věku. Zub času a životní styl se na ní však po letech nemilosrdně podepisují a sledujeme existenciální kolaps se vším všudy. Že by se však jednalo o jedno z vrcholných děl pana Seidla, to rozhodně ne. Jeho rukopis je sice znát v každém záběru a středové kompozice polomrtvých periferií letoviska fungují dobře, nicméně mi chybělo něco trochu peprnějšího, co by šokovalo a celý děj alespoň lehce okořenilo (hra na schovávanou v hotelu tomu nahrávala a trochu jsem doufal, že se na temném schodišti alespoň někomu něco zvrtne!). Finální ztráta posledních zbytků pevného zázemí byla ikonická a vlastně mi bylo Richieho docela líto - začínalo to pomalu dobrovolným propůjčováním svého zázemí za účelem přivýdělku, které nakonec vygradovalo v tichou invazi kukaček a ztráty posledních životních jistot… naprostá rezignace tak bylo to jediné, co zbylo. (R.I.P. nacistickému tatíkovi, který své zázemí ztratil dávno před Richiem). (24.05.2023)

Na to, že Rimini má jednoznačně pozitivnější diváckou odezvu oproti Spartě (což ano, je to hodně jiný level kontroverznosti), tak pro mě to bylo fakt zklamání. Bohužel Rimini disponuje zbytečně prázdnými, hluchými scénámi a vyloženě nic nepřináší. Což ono to ve finále dává smysl jako taková reflexe života vyhořelého umělce, který se zaprodává svým starým obdivovatelkám pro jejich potěšení za pár šprdliků, aby vrátil finanční kompenzaci své promlčené dceři za její ztracené dětství a tak nějak uživil i sebe. Ten příběh ale nemá sílu a nemá pro mě přidanou hodnotu jako měla Sparta. Je to pomalu se táhnoucí cesta do nikam s velkou depresí ze života a s těžkou koulí minulosti na noze ve snaze najít v životě stabilitu. To že je to téměř nemožné vás utvrdí poslední scéna, která veškerou tu bezmoc ještě více umocnila. (13.02.2024)