Rimini

Sledovat fungování tohoto týpka prostě baví! Flákače a baviče - zpěváka, legendu místních pulpových barů a hotelových salonů pro seniory na dovolené, doženou hříchy minulosti. Skvěle zachycené prostředí italského plážového letoviště v liduprázdné off-season, ponořené do mlhy a sněhového poprašku. Pokud máte z německého kýčového pop-folku prču, jakou si zaslouží (milovníci Káji Gotta prominou), a zároveň rádi zkoumáte životní osudy bizarních individuí v nekonvenčním prostředí, s Ulrichem Seidlem jste opět na nejlepší adrese. (19.05.2023)

Deuce Bigalow potkává Wrestlera v režii Ulricha Seidela. Hlavní hrdina je takovým vyčpělým Danem Nekonečným, který baví důchodkyně příšernými odrhovačkami v odporném Rimini a jako přivýdělek s některými souloží ve standardně explicitní Seidolově režii. Není to pro každého, ale má to vtahující atmosféru, která dokáže i největšího pesimistu přesvědčit, že na tom není tak zle jako hlavní hrdina Richie, který je ale ve výsledku možná i šťastný. Doporučuje 9 z 10 gerontofilů. (09.05.2023)

Boha, kde ten Seidl chodí na tie nápady?! Všetky jeho filmy sú čistý hardcore! Našťastie, a to sa mi lúbi najviac, vie, kedy uťať scénku v praví čas. Tak isto ako aj pri sledovaní Sparta (2022) , tak aj v Rimini sú situácie, kedy som bol napnutý ako struna a cítil sa veľmi nepohodlne. Film je síce celkom zábavný, avšak s ťažkým smútkom a depkou na jeho pozadí. A tí všetci, polihujúci a spiaci kade tade utečenci bez domova, vypadali totálne ako postavičky z Kaurismakiho filmov. No a ten záver jakbysmet, čistý Kaurismaki ! (21.09.2023)

Na to, že Rimini má jednoznačně pozitivnější diváckou odezvu oproti Spartě (což ano, je to hodně jiný level kontroverznosti), tak pro mě to bylo fakt zklamání. Bohužel Rimini disponuje zbytečně prázdnými, hluchými scénámi a vyloženě nic nepřináší. Což ono to ve finále dává smysl jako taková reflexe života vyhořelého umělce, který se zaprodává svým starým obdivovatelkám pro jejich potěšení za pár šprdliků, aby vrátil finanční kompenzaci své promlčené dceři za její ztracené dětství a tak nějak uživil i sebe. Ten příběh ale nemá sílu a nemá pro mě přidanou hodnotu jako měla Sparta. Je to pomalu se táhnoucí cesta do nikam s velkou depresí ze života a s těžkou koulí minulosti na noze ve snaze najít v životě stabilitu. To že je to téměř nemožné vás utvrdí poslední scéna, která veškerou tu bezmoc ještě více umocnila. (13.02.2024)

Ulricha Seidla sleduji průběžně a patřím k jeho příznivcům. A tak jsem se dopídil i k jeho poslednímu kousku, a jak říkají Pražáci: a jsem za to velmi rád. Nejdřív jsem si přečetl místní recenze (není jich moc, 14) a poznamenal si v nich uvedená mužská jména (Seidla a Richieho Brava samozřejmě pomíjím): Deuce Bigalow, Karel Gott a Mickey Rourke, recenzent Topco doplňuje Karola Duchoně, a já z vlastní zkušenosti Stanistava Hložka, která nás kdysi obšťasňoval na podnikové konferenci, naopak Pavel Novák byl na podnikovém plese skvělý) . Možná to je jakási základna, nad níž se film vypíná. Uvidíme. Z malatestovské slávy jsme toho v Rimini (město znám poměrně dobře) sice moc neviděli, hodně ovšem z pádu člověka, který odmítá stárnout a bláhově se domnívá, že ještě dokáže něco napravovat. Rimini není "pro starý", podobně jako - byť v jiném smyslu - Mannovy Benátky. Seidl, jako správný stratigraf, kope zběsile kolem Richieho Brava, který je sám o sobě nedotknutelný ve svém povolání i přebývání, a na povrch vynáší jednu vrstvu za druhou, nic neodděluje ani nepřesívá, jen to strká do vitrín... Uvedl jsem seznam jmen, některá jsem zatím vynechal: sebe a vás. Poprali jsme se lépe se svým osudem? Nezapomínejme, že Ritchie byl až do samého konce svobodným člověkem... Samozřejmě se se mi to moc nelíbilo - zvlášť italalsko-německý popík by sotva snesitelný, ale těším se na dalšího Seidla, kterému osud Richieho Brava zřejmě nehrozí, alespoň dokud nezačne odkrývat "svoje vrstvy". (10.05.2023)