Krásné bytosti

„PROČ HO TVOJI KAMARÁDI NAPADLI?“…  Co asi tak na Islandu dělá mládež ve volným čase? Nudí se, šikanuje, je šikanována, rve se, kouří, pije, … prostě chová se v návaznosti na to, co se odehrává u nich doma. Sociální drama, který ukazuje, že je to ve všech částech (civilizovanýho) světa stejný. Tady ale vypráví tak nějak o chlapeckých duších a navíc je to říznutý kapkou mysteriózna… ale fakt je kapkou, takže to není žádná píčovina, páč ta kapka dává vyniknout tomu sociálnímu podtextu.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Navštěvuje nás sociálka. Pravidelně... 2.) Sekl jsem s chlastem. Piju jen pivo.  ///  Thx za titule „Lucie Korecká a Anna Kareninová“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (13.01.2023)

Narušenci sa mlátia a týrajú, šikanujú a sem tam zadrogujú. A to všetko v útlom pubertálnom veku. Táto depresia ma neuchvátila. A ak toto má byť realita, tak by severská spoločnosť vyzerala asi trochu inak. Ono by to vyzeralo tak, že skoro všetci mladí sú vychovávaní v kriminálnom prostredí rodiny a vlastne za svoje správanie ani nemôžu. Lebo rodičia sú patologickí. Možno na individuálnej báze to je pravda, ale žeby to platilo takto hromadne? (10.01.2023)

Film divákovi dává nahlídnout na dospívající čtveřici vejrostků a jejich každodenní peripetie. Šikana, znásilnění, bitky, drogy. Ale Je toho víc s čím se tahle nesourodá čtveřice musí potýkat. Je to místy celkem drsný ale je to hlavně dobře zahraný i natočený. Zkrátka dobrý drámo který můžu s klidným srdcem doporučit. (09.08.2023)

Vznikání efemérních souručenství, poetických a křehkých, která mnohdy stojí na vodě a nemusejí přežít napořád, ale díky nimž mohou své dětství a dospívání přežít kluci z mizerných sociálních a rodinných poměrů, pakliže si dovolí nechat aspoň občas vyplout na povrch sklony k solidaritě, přejícnosti, vzájemnosti. Vzájemnost, vnímavost a otevřená komunikace jako cesta k přežití a možná i smyslu života, ať už na drsném venkově, nebo ve městě, je zřejmě nosným tématem tvorby tohoto nového islandského režiséra. Nebude nejspíš náhoda, že jak starší bratr v Údolí velryb, tak jeden ze zdejších hlavních hrdinů se jmenují Arnar (Addi), což je režisérovo prostřední jméno. *** Vedle bravurní práce s herci, s kamerou, se střízlivostí a poetikou v obraze i zvuku stojí za to zvlášť ocenit i rytmus, vědomou pozvolnost budování dramatu, kdy skutečně musí uplynout nějaký sledovací čas, než se změní počáteční dojem, že sledujeme depresivní konstelaci zoufalých kluků, kteří se osaměle smaží každý sám ve svém pekle, děj postupně nabere všechny kvality a zahustí se sítí vznikajících mikrovztahů a mikropřátelství a pronikne do něho v mnoha podobách i prokazované dobro, vznikající důvěra, bezpečí vzájemného vedení, laskavost, prožívaná krása a s tím vším také vědomí, že prožívaný život má smysl a hodnotu, i když nikdy nelze zaručit, že něco přetrvá. (Malý sál Lucerny, 19. září, s Lídou.) *~ (20.09.2022)

(7,5/10). Na snímky pocházející z této severské země se nedívám každý den. Proto mě upřímně zajímalo, kolik jsem jich za můj ČSFD život vlastně viděl. Byl jsem velice překvapený, že jich už pár bylo. Upřímně jsem si myslel, že Beautiful Beings byly vůbec můj první islandský film, ale ono ne. Historicky mým prvním islandským filmem bylo Against the Ice s hvězdou Game of Thrones. Ostatní filmy byly pouze koprodukcí, takže Beautiful Beings je mým druhým právoplatným filmem z této mrazivé země plné gejzírů. Přijde mi velice zvláštní, že když tato země disponuje tak obrovských přírodním bohatstvím, tak proč to nezakomponovali nějak do toho filmu. Island je proslulý svou dechberoucí přírodou, takže jsem byl jako divák z pouhého náhledu do měst a ulic mírně zklamán. Ovšem všechno ostatní je jedinečným zážitkem, který jsem prožíval velice intenzivně. Vůbec se nedivím, že tento film patřil k nejúspěšnějším snímkům loňského KVIFFu. Kvality jsou zde nezpochybnitelné, hlavně co se žánru dramatu týče. Sledujeme radosti a bolesti skupiny naprostých islandských sígrů kteří dávají rádi lidem na budku. Každý z nich je naprosto jiný, ale spojuje je jedno velice silné přátelství. Měli mezi sebou jedinečnou chemii, která kombinovala chlapáctví v podobě stříkajícího adrenalinu během bitev a úchylných konverzací, společně s čistou a nefalšovanou láskou. Nejsilnější moment celého filmu přijde rozhodně na osudové párty. Síla této scény je neskutečná a vypálila se mi hluboko do paměti. Velice zajímavým prvkem celého snímku je ezoterické téma, které odděluje tento film od ostatních dramat. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi to místy nepřišlo už kapánek moc, ale jako doplňující prvek to k tomu filmu patřilo. Navíc když byly tyto výjevy doplněny pestrou paletou barev, které divákovi evokovaly polární záři. (14.05.2023)