Civil War
Civil War
Kolaps
Civil War
Civil War
Režie:
Alex GarlandScénář:
Alex GarlandKamera:
Rob HardyHrají:
Kirsten Dunst, Cailee Spaeny, Wagner Moura, Stephen McKinley Henderson, Nick Offerman, Jesse Plemons, Nelson Lee, Sonoja Mizuno, Jefferson White (více)Obsahy(2)
Adrenalinová jízda po rozvrácené Americe blízké budoucnosti, která balancuje na ostří nože. (Vertical Entertainment)
Recenze (216)
Spousta skrytých motivů a hlubokých myšlenek dělá z Občanské války drama, jenž varuje před blízkou budoucností, která není úplně nereálná. Všechny ty válečné hrůzy nám dokumentuje Lee se svým týmem, který se vydává na místo, z kterého spíše lidé prchají. Fotografie pořízeny při tomto zběsilém roadtripu rozvrácenou Amerikou působí děsivě, a táhne z nich strach a teror. Ukázat lidem válku, aby se války báli a válku nechtěli je moc hezká myšlenka, jenže ty emoce tady ne vždy pracujou tak, jak by si pan Garland asi představoval. Vedlejší postavy (včetně těch na fotkách) mají minimální nebo rovnou žádný příběh, děj je primitivní, nijak zvlášť nevyvrcholí a ani nic nepředá, vývoj vztahů mezi postavami někde začal, a na tom místě taky skončil. Ve finále film působí jako jakási protiválečná propaganda bez nějakého hlubšího významu, která ale co se týče vizuálu a zvuku funguje velmi dobře. ()
Akože o čom bol ten film? Sme vo svete ktorý nemá nastavené žiadne pravidlá v ktorých by sme sa vedeli pohybovaťa pochopiť veci čo sa dejú okolo, kto, čo, kde, prečo, ako? A premisa, ktorá bola nastavená a kvôli ktorej sa hlavné postavy vydali na cestu, ktorá ich môže stáť život, absolútne nebola zodpovedana... Posledných 20 minút, bol čistý chaos a hrrr k cieľu, bez nejakého významu a zmysluplného ukončenia. ()
U mě letos první zklamání, nejspíš jsem od toho očekával něco jiného. Samozřejmě to není špatné, ale mě osobně přijde téma občanské války nevyužité. Téma klouže jenom po povrchu a o konfliktu se nic nedozvíme. Je to surové, akce má grády a je pěkně natočená, ale o postavy má člověk reálně strach jen jednou. A to když na scénu nastoupí Jesse Plemons a začne si tam hlavní charaktery mazat na chleba. Bohužel kromě Wagnera Moury mi žádná postava nepřišla moc zajímavá. A závěrečné klišé s obětováním bylo až trapné (opravdu? Odstrčení v přestřelce místo strhnutí? MEH). Za mě bohužel pouze slabší 3* ()
Kamarádovi sice výrazně neseděly některé technikálie (helikoptéra uprostřed města, to, že můžou reportéři až TAK blízko válečné vřavě, nad čímž jsem se podivoval taky), ale za mě to nebylo nic, co by mi zkazilo zážitek z filmu (za něj ano). Naopak spousta věcí mi tu přišla neuvěřitelně věrohodných a žasnu, že se dá natočit takto skoro-epický film jen za 50 mega. Vizuálně je to velice působivé, hudba vybraná skvěle a ústřední čtveřice mi nasadila brouka do hlavy a já ještě dlouho po skončení filmu dumal nad etikou spousty jejich rozhodnutí. Nicméně i přesto mi byli velice sympatičtí. Od Kirsten Dunst se dal famózní výkon očekávat, ale velice dobří byli i Wagner s Cailee. Jesse Plemons aka trýznitel Jesseho z Breaking Bad, byl už jen třešničkou na dortu. ()
Už dlouho jsem neviděl film, u kterého bych tak moc přemýšlel nad jeho významem. Ať už je to ale jakkoliv, je to silná podívaná, s několika scénami, které se umí dostat pod kůži (Jesse Plemons vládne) a skvělým zakončením, u kterého těžko chápu, proč na něj někteří nadávají. Poslední minuta dokonalá. ()
Jooo od režiséra Men…tak to už chápu ()
Balkan War zatraktivněná přenesením do USA.K.Dunst pěkně civilně. ()
V USA zuří občanská válka, lid se snaží svrhnout prezidenta Spojených států. Kirsten Dunst je ošlehaná válečná reportérka a se svým parťákem vezmou pod křídla začínající novinářku, aby se vydaly udělat interview s prezidentem. Nalákalo mě to, ten koncept je velmi zajímavý a sledovat to pohledem válečných reportérů je fajn nápad a to mě bavilo. Nicméně, zvláštně to nešlape. Chvíli to fakt baví, ale častěji nudí. To se párkrát vystřídá a pak finále, kde je sice pěkná akce, ale to „poselství“ na mě moc nefungovalo. Nápadité, ale úplně mě to nestrhlo. 60% ()
Najbrutálnejšou vecou na tomto celom je to, ako realisticky táto tematika dokáže rezonovať v našich hlavách. Je to niečo, čo má bohužiaľ realistické kontúry. Kreatívne to je v podstate road trip movie, no má dostatočne zaujímavé a dramatické (či aj dramaturgické) zastávky, ktoré ho vytrhnú zo spárov monotónnosti či sterility. Kamera či strih sú miestami až dych berúce, no nesú dávku chaotického dokreselnia deja, hlavne keď sa dej sústreďuje na bojové scény. Úplne pre mňa nefunguje iba úplný záver. Áno, mladá protegé prechádza premenou a jej záverečné konanie nie je v rozpore s tým čo nám (a rovnako tak aj jej) bolo servírované, no záverečná akási katarzia či morálne ponaučenie nesadá na úrodnú pôdu. Chápem zámer, no správanie zvyšku postáv v úplnom závere má vyrušilo z vnímania celkového dojmu. Je to ale iba minimálne vada, ktorú som nedokázala prehrýzť. To však už je môj problém. ()
Vizionářský film, který představuje svět stvořený buržoázním heslem "rovnost všem", svět kde se identita rozpustila v chaos a jenž důrazně varuje před dnešními levicovými politiky à la Baiden. Už Orwell napsal, že „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“, a zde můžeme vidět, kam až to může vést. Úplně spokojen nejsem, chvílemi jsem se nudil. ()
A24 Road movie s terénními žurnalisty přejíždějící od jednoho hrůzného výjevu k druhému, aby mu svou perspektivou z hledáčku dodali pointu snímkem. Postavy neznáme jinak než jen jako nezaujaté účastníky tripu do ohniska s jejich přístupem k profesi, nic víc. Stejně je na tom konflikt, musíte si vystačit s tím, že je. Dostává se nám pár drobků s náznaky bez příčiny. V podstatě je to hezky vizuálně podané svědectví o americké rozpolcené redneck mentalitě v občanské válce za doprovodu skvělého soundtracku a dobrého ozvučení zbraní. Klasicky podaný příběh s okolnostmi a diváku blíže představenými hrdiny tedy nečekejte. Přesto je to Garlandův divácky z nejvděčnějších filmů. Šel bych více na dřeň s brutálními výjevy, ani politických komentářů z autorádia bych se nebál. Jo a Pabla Escobara chci vidět častěji. V pohodě 7/10, 4*. ()
Dva dny po Rivalech jsem hned s bráchou zašel i na Občanskou válku, na kterou jsme se rovněž maximálně těšili, a dojmy jsou rovněž skvělé, ale ne excelentní. Úvod je vlažnější a trochu trvá, než se film dostane do správné noty. Navíc, sekvence, kdy společně nocují a na obloze jdou vidět střely, mi připadala jako takový kýč. Mimoto úvod působí dost dokumentaristicky na rozdíl od zbytku filmu. Každopádně poté až do konce film jede v našláplém tempu a skvěle zobrazuje zpustošenost a ničivost války, a to zejména na lidskou psychiku. Scéna z Jesse Plemonsem je bezvadná, ale je trochu škoda, že ji lidi až moc hypnuli, takže na mě tak velký dopad neměla. Dobrý soundtrack se i zde najde, ale bohužel ho mohlo být mnohem víc! Takový film by si ho zasloužil. Co se mi moc ale nelíbilo, bylo, když zaplácli nějakou akční scénu písničkou. To mi přišlo zbytečný. Nicméně konec, který trvá snad víc než deset minut, je odzbrojující a perfektně zobrazuje nenávist lidí. Tam jde perfektně vidět, jak fatální dopady má to, když stojíte na špatné straně. Také charaktery hlavních postav se dostanou do svého náležitého vrcholu a samotný závěr ve vás vyvolá zvláštní mrazivé pocity. Vyhodnocení: Odcházel jsem z kina a bylo mi zle ()
Perfektně zpracovaná záležitost, která mi tu přijde velice dobře uchopena, ačkoliv by k takové zápletce mohlo být přistoupeno z hodně různých úhlů (a nějaké další třeba ještě někdo nabídne). Celý konflikt tu sledujete skrze válečné novináře a především skrze jejich optiku, a to doslova. Možná pro někoho může býti pomalejší tempo, ale já jsem si to vážně užíval. S divákem se tu totiž nemazlí a dostáváte vše pěkně za syrova. Akce je méně, ale je krásně čistá, úderná a výborně se doplňuje zbytkem. Nemám si nač stěžovat ani herecky, stylem vyprávění, vizuálně nebo hudebně. 5* ()
Alex Garland natočil klasickou road movie, jejíž síla graduje v jednotlivých zastávkách. Než se posádka dostane do DC, uvažoval jsem i o plném počtu. Akční závěr ve Washngtonu je imho ale za 3/5. Každopádně velké plátno tomu sluší (1,85:1), příběh má spád, zvuk získá Oscarovou nominaci a herci odvádí nadstandard - Kirsten Dunst depka sedne (i sekne), Wagner Moura >>> vyhajpovaný Pedro Pascal, Cailee Spaeny bude v budoucnu hvězda (musí ale v létě nakopat Alienovi). Vítězem je ale kamera. Rob Hardy nemá jméno jako Deakins či Hoyte van Hoytema, nedělá skopičiny jako Lubezki. Přesto mě jeho práce baví (Mission: Impossible - Fallout top). Scéna, kdy se hlavní hrdinky baví u řeky, má až psychedelický nádech. ()
Název je zavádějící a reklamní video taky. Občanská válka v Americe tvoří ve filmu jen vzdálenou kulisu. Jde o road movie dvou až tři novinářů a jedné učnice. A ti jedou autem necelých 1400 km do Bílého domu, cestou zastavují a fotí akce z malých bojůvek a povídají si o tom. Možná myšlenka pro Američany, moje byla, že do kina jsem na to nemusel. Devizou filmu je zvuk. Veškeré výstřely, odrazy, ozvěny působí silně realisticky a vytváří pocit osobní účasti v centru dění. ()
Film o civilnej vojne ,ktorá sa šíri Amerikou a o nezmyselnom zabíjaní nevinných ľudí, kde 4 sú novinári a z toho 2 ženy ,ktoré sa snažia zachytiť toto nešťastie do fotoaparátov 2* ()
Brutální, surový, zároveň tak civilní a realistický laděný snímek. To je Občanská válka v režisérském podání Alexe Garlanda. Válečný konflikt uvnitř USA nahlížený očima novinářů, fotoreportérů. Zkušená, mnohými válkami protřelá a obohacená, zároveň odtažitá a chladná Lee, její stejně ostřílený kolega Joe, jejich starý dobrý přítel z New Yorku Times Sammy a mladá, zapálená, teprve začínající fotografka Jessie, se vydávají na strastiplnou pouť do hlavního města Washingtonu DC, skrz tu nejtužší válečnou zónu, která v celé zemi panuje, aby zde udělali rozhovor s prezidentem USA. Taková je ústřední zápletka snímku, jenž si nebere servítky. A je to nervy drásající road-movie, kterou společně s hlavními postavami zažíváme. Už od začátku sledujeme, že nebezpečí může přijít kdykoliv a to odkudkoliv, s přibývajícími kilometry, kdy se hrdinové blíží vytouženými cíli, se riziko útoku ještě násobí. V ruku v ruce s napětím jde vynikající hudba, jejíž skladby ostře přecházejí do jiných zvukových tonů - střelby, výbuchů, vůbec válečné vřavy na bojišti, což způsobuje velmi intenzivní prožitek. Navíc pokud máte ve filmu tak skvělé obsazení jako v tomto případě, zejména Kirsten Dust, kterou jsem už dlouho neviděl v kvalitním snímku, je radost, resp. neklid ze sledování obrovský. A to ani nevidíte nějaké delší váleční akční pasáže, jelikož snímek se opravdu zaměřuje na jednotlivé postavy a jejich samotnou novinářskou činnost, což nebývá úplně zvykem, ale je to jen dobře. Teprve až v závěru, při obsazování Bílého domu, přijde na řadu pořádná akce. To ale nic nemění na tom, že se jedná o skvělé drama vypovídající o válce očima novinářů. ()
Ohledně Občanské války jsem byl zprvu trochu skeptický. V příspěvcích na sociálních sítích se neustále objevoval Jesse Plemons s červenými brýlemi, které na hudebních festivalech dostanete k druhému Beefeateru zdarma. Ale po návštěvě kina byla moje skepse zlomena a odcházel jsem nadmíru spokojen (a trochu otřesen). Válka samotná je odstrčena na pozadí, není nám o ní moc prozrazeno, až na to, že se spojil konzervativní Texas a progresivní Kalifornie, což by se reálně asi nikdy nestalo. Děj je vystavěn jako takový epizodický road movie a zaměřuje se na skupinku novinářů, která jede do Washingtonu pro poslední interview s prezidentem. Postavy, každá zástupcem jiné generace, jsou kilometr co kilometrem vystavovány čím dál strašnějším výjevům války, za kterými dělá tečku velkolepé obléháním Bílého domu. Po cestě film otvírá morální dilemata kolem samotné válečné fotografie a ukazuje jak se postavy postupně otupují vůči násilí kolem nich, schovávajíce se za kamerami, jako vojáci za svými hledí. Přechody kapitol navíc doplňuje výborný soundtrack, který působí v silném kontrastu k hrůzám na plátně. Velmi mě zaujal způsob, jakým se filmu podařilo znázornit trauma pomocí pouhé volby objektivu. Nevybavuju si, že bych něco takového postřehl u jiných filmů a ačkoliv Občanská válka určitě nebude prvním filmem, který s něčím takovým pracuje, na mě to zapůsobilo velice silně a z finální scény mě až mrazilo. ()
Potomci lidí bylo první co mě napadalo při sledování v trošku light, ale i tak emotivní, verzi. Garland je mistrný režisér, který svými inscenačními schopnostmi přivádí diváka na pokraj nevolnosti. Je to film o rozvrácené Americe ale především o novinářích, kteří to dokumentují a je to velice nepříjemné, přesto brutálně zdařilé. Hlavně se to s ničím nemaže, a to je to co všichni potřebujeme. Scéna s Jessem Plemonsem je jak z jiného vesmíru a mám z ní husí kůži, jakmile si na ní vzpomenu. Body tomu ubírá mírné neuspokojení z psychologie postav a pak až trošku moc přestřelené, byť nekonvenčně střižené, až Emmerichovské scény. Jinak se ale velmi vyplatí si to celé s hlavními čtyřmi postavami prožít. 80% ()
Související novinky
Třetí Na nože dostalo název a nabírá obsazení
Detektiv s výrazným jižanským přízvukem, Benoit Blanc, se vrací řešit nový podivuhodný případ... svůj zatím nejnebezpečnější. Jak už bylo dříve avizováno, z chválené detektivky Na nože režiséra Riana… (více)
28 let poté nabírá obsazení
Britský režisér Danny Boyle (Sunshine, Trainspotting) to s návratem ke svému dvaadvacet let starému hororovému survivalu 28 dní poté a jeho pokračování 28 týdnů poté opravdu myslí vážně. A co víc –… (více)
Co nového chystá Alex Garland?
Režisér a scenárista Alex Garland (Dredd, Ex Machina) má za sebou některé z nejzajímavějších sci-fi projektů posledních let. Jeho režijní prvotina Ex Machina nadchla většinu diváků i kritiků,… (více)
!Spoilery! Rozpoznatelně Garlandův film, a přesto v lecčem odlišný a snad právě proto i jeho nejlepší (MEN jsem zatím neviděl). A stejně jako jeho předešlé snímky i OBČANSKÁ VÁLKA naráží na odmítnutí diváků, kteří nedokázali pochopit, o co Garlandovi šlo. Ale popořadě. V čem navazuje OBČANSKÁ VÁLKA na Garlandovu předchozí tvorbu? Postavy bez jednoznačně vykreslených motivací, vyprávění vystavěné ze zavedených žánrových schémat a tropů tak, aby budovalo morálně nejednoznačné situace, morálně nejednoznačné postavy i morálně nejednoznačný fikční svět. Garland spojuje schémata road movie a válečného filmu, nejde mu ale o vykreslení společenské fresky, ani o vysvětlevání důvodů, které Spojené státy dostaly do občanské války. Nikdy se nedozvíme politickou orientaci ani Prezidenta, ani Západní konfederace, protože Garland nechce, abychom jedné straně fandili. To by odvádělo naší pozornost od narativního ohniska filmu - od dopadu nesmyslného zabíjení na novináře, kteří jej zaznamenávají. Narativní vývoj filmu se odvíjí od vztahu dvou takových novinářů, respektive novinářek, jejich vývoje a jejich perspektiv. Ty jsou uspořádány podle klasického schématu mistr-žák. Na jedné straně stojí starý, ostřílený, cynický a zlhostejněný profesionál (Kirsten Dunst jako Lee) a na straně druhé mladý, nezkušený, naivní a nevinný zelenáč (Cailee Spaeny jako Jessie). Vyprávění je staví do vzájemné paralely a jejich vývojové oblouky se navzájem zrcadlí - Jessie si postupně přivyká extrémní situaci, do které se dostala, překonává strach a úzkost a zdokonaluje se jako válečná fotografka, zatímco Lee opouští její počáteční chlad a cynismus a zrůdnost válečného vraždění se k ní naopak dostává. Začátek a konec filmu vývoj vztahu mezi nimi zdůrazňuje. V úvodní scéně pomáhá Lee ukrýt před sebevražedným atentátníkem o poté nezúčastněně fotografuje způsobenou zkázu a mrtvá těla. V závěru filmu zachrání Lee Jessie znovu, avšak umírá a Jessie symbolicky přebírá její místo - fotografuje jak její mrtvolu, tak i mrtvého prezidenta. Vyprávění tak podtrhává své dvě ústřední tematické linie; cyklickou nesmyslnost války a její (doslova) umrtvující účinky. Ty jsou připomínány systematicky během filmu i jeho stylistickými postupy. Prostříhávání na černobílé fotografie průběžně pořizované během boje a extrémních situací mají stejně tak zcizující účinky na nás, jako mají na jejich fotografy. Vytrhávají nás z válečné vřavy (společně s pomocí utišeného zvuku), nutí nás k odstupu od ní a ukazují nám, jak se z extrémního násilí, hrůzného zabíjení a lidských tragédií stává jen odosobněný obrazový materiál. Na jednu stranu jsme tak schopni pochopit, jak Jessie, Lee a ostatní vnímají, co prožívají, a jak jsou si na to schopní zvyknout, a na stranu se nám připomíná, že i my jako koneční příjemci těchto záznamů kruté reality jsme vůči nim často lhostejní. Toto téma podtrhává i Lee při rozhovoru se Sammym, když říká, že se domnívala, že fotografováním podobných situací z válek v zahraničí varuje své krajany před tím, aby se nedopustili téhož. V tomto světle můžeme celý film vnímat jako příběh o Lee a jejím pokusu vykoupit se z domnělého neúspěchu a v tematické rovině jako kritiku neúčinnosti válečného zpravodajství. V této meta-kritické rovině funguje celé vyprávění, když nám odpírá válku jako spektákl a zdůrazňuje jak tíseň, tak kognitivní disonanci, jež její audiovizuální reprezentace vyvolává. () (méně) (více)