Hříchy pro diváky detektivek

Ať mi nikdo nevykládá, že za tímhle nedomrlým následovníkem Knoxe bylo něco jiného než snaha pozvednout imidž budoucí paní prezidentové, která nám chtěla ukázat, že ona taky umí zpívat a zahrát třeba stopařku. Akorát že oproti Adamovské nemá charisma, nemá herecké nadání, nemá nic. A nedostatky, které se v případě Knoxe daly ignorovat díky celé té hře diváků na vyšetřování a "přímopřenosovému" nasazení, se tady už odpouštět nedají. (23.01.2015)

O dost slabší pokračování Hříchy pro pátera Knoxe ovšem již bez tehdy těhotné Zlaty Adamovské s Dagmar Veškrnou tehdy ještě Havlovou, která neuměla ani hrát ani zpívat, samozřejmě chyba není jen v hlavní ženské představilce, příběhy jsou slabší i když třeba ty s komisařem Kolínem nebo ty s komisařem Nováčkem nejsou špatné, ale celkově jde spíše o podprůměr. (23.12.2013)

Základním prvkem naprosto otřesné série detektivek je v první řadě dramaturgické provedení. Dáša pobíhající za záběry, přibíhající, když si ji jednotlivé postavy volají anebo vrcholem absurdnosti - Dáša, která vyskočí z kamery a objeví se ve studiu s diváky a pak se s Vladimírem Dlouhým zase vrací. Dáša je zkrátka postavou, která je všude a kdyby skutečně fungovala jako další postava, která se shodou okolností všude objeví, ještě by se to dalo chápat - používají to i jiné kriminálky ve světě. Takhle její zapojení působilo minimálně směšně a spíše absurdně. I jednotlivé detektivky měly slabý nádech. Ne že bych všechny pachatele uhodl, ale kolikrát se téměř hodinu nic nedělo, aby se v závěrečné desetiminutovce roztrhl pytel se zločinem i rychlým vyšetřováním zároveň. A to už nemluvím o příšerném scénáři a neposlouchatelné hudbě. Snad jen jedna skladba byla povedená. Například Zlata Adamovská alespoň uměla zpívat. Paní Dáša si měla zpěv rozhodně odpustit. Je to tak příšerné, ale tak typické pro devadesátky. Dneska by tato absurdní fraška neměla šanci projít. (16.12.2019)

Otřesná formální stránka spojující v sobě papundeklovost normalizačních televizních inscenací s hereckých, pěveckým a pohříchu i režijním amatérismem. A slečna Dáša, abych zůstal gentlemanem, byla spíš špatným vtipem... Coby dovětek: Tato dřevní forma televizní interaktivnosti se s odstupem času jeví jako beznadějná slepá ulička. (29.06.2014)

Podobně jako u adaptace Škvoreckého předlohy je kladem uzavřenost jednotlivých příběhů. Scénář napsal sám režisér Dušan Klein, který v úvodu každého dílu vítá diváky. Herecké obsazení výborné. Občas jsou některé scény ovšem nudné, děj nikam neposouvají, případně působí nevěrohodně - např. Dagmar Veškrnová v roli televizní reportérky sděluje informace o vraždě s takovým nadšením, jako by mluvila o návratu zlatých olympioniků (díl Noční stín). Zábavný je také převlek Veškrnové za muže (díl Pravdivá lež). Na rozdíl od Hříchů pro pátera Knoxe chybí výrazná dvojice vyšetřovatele a pomocníka. (19.09.2010)