Režie:
Vít OlmerScénář:
Ivo PelantKamera:
František HanákHudba:
Miloslav HalíkHrají:
Jiří Bartoška, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Naďa Konvalinková, Ulrika Kotajná, Michal Dlouhý, Filip Renč, Eva Holubová, Tomáš Hanák, Anna Ferencová, Jakub Marek, Leoš Suchařípa, Pavel Vondruška (více)Obsahy(1)
Při prodeji typického anglického sídla se ukázalo, že americký velvyslanec zámek kupuje s neobvyklým obyvatelem – rodovým strašidlem (J. Bartoška) z patnáctého století, manželem původní majitelky Eleonory de Canterville (J. Bohdalová). Strašidlo si odpykává trest za násilný čin, spáchaný na vlastní ženě. A jen romantická láska, v tomto případě básnivého mladíka (M. Dlouhý) k Virginii (U. Kotajná), dceři velvyslance, zbaví strašidlo prokletí a zámek strašidla. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
Vynikající televizní inscenace přesně podle anglického střihu. Ta atmosféra se Vítu Olmerovi povedla navodit dokonale. Jiří Bartoška jako Strašidlo cantervillské nemá chybu, stejně tak i škaredá Eleonóra, kterou hraje perfektně Jiřina Bohdalová. A Petr Nárožný jako nový majitel zámku je božskej! Nádherná podívaná. Pár výborných hlášek : Strašidlo cantervillské - " Kdybych nebylo dávno mrtvo, řeklo bych, že to není žádný život. " " Víte co milá Eleonóro? Jděte do prdele. " Nebo děti, když uvidí Strašidlo cantervillské - " Kdo to je? " Přece to cantervillské strašidlo. " " Nic moc, pěkná chcíplotina. " Hahahahaha, parádní!! ()
Kdysi závan exoticky dekadentního vzduchu do prostředí sešněrované osmdesátkové televizní zábavy. Strašidlo cantervillské jsem reprízoval po cca 25-ti letech. Na rozdíl od premiéry jsem tolik neprožíval strašidelnou atmosféru, olmerovsky se míhající kozičky a šrapnely, jako když strašící lord Simon Bartoška pošle ohavnou, taktéž strašící choť Jiřiny Bohdalové do prdele, nýbrž Ivo Pelantem prostředkované wildeoviny - srandu z mondénních Američanů, existujících zcela mimo kouzlo starého světa [co by stereotypizující Wilde / Pelant říkali dnes!], vynikající nevážné, fraškoidní výkony Nárožného / Bartošky / překvapivě Filipa Renče ještě před zblbnutím a občasné klenoty [byl jsem po tom dlouhém půstu neurotizován]. Po čertech zábavné. ()
Po naprosto příšerných úvodních titulcích sledujeme příjemnou televizní komedii o strašidle, které už je tak staré, že strašit nejen že nemůže, ale hlavně už ani neumí a nechce. Je načase, aby se nad ním krásná blondýna slitovala a vysvobodila jej z kletby. Film je chvíli pohodovou komedií, chvílemi chce strašit, chvíli nudí. Jde vidět, že ani s kvalitními herci neumí Vít Olmer pracovat. Hudba: Miloslav Halík. ()
Olmer totálně zprznil dokonalou předlohu, ze které si vzal jen základní myšlenku, vybral veškerý vtip i legendu okolo strašidla a vytvořil jakousi báchorku pro děti s dialogy vymyšlenými, avšak nevtipnými, s příběhem horším než originál a šťastnou ruku na herce také neměl. Nejvíce mi pilo krev, že strašidlo je zde dobrák, unavený časem, namísto zlomyslného ducha, který je trvale deprimován americkou rodinou. ()
Oscar Wilde nebyl nikdy mým oblíbeným autorem; nevadil mi tolik jeho způsob života, ale jeho způsob tvorby: satira, ironie, zesměšňování... Nelíbila se mi ani jeho vizáž. Lepší názor jsem si na něj udělal teprve nedávno, poté když jsem poslouchal Vzpomínky od Jiřího Karáska ze Lvovic, který byl přímo "u toho" - Wildovi věnoval v době, kdy na tom byl snad nejhůř (spolu Arnoštem Procházkou) zvláštní číslo jejich Moderní revue. Toto Strašidlo cantervillské tak chápu víc jako "českou aktualizaci" než "klasické dílo světového dramatu". ()
Reklama