Andaluský pes

Sny, fantazie, prolínání, asociace, úžasné surrealistické obrazy... Člověka možná při tomhle popisu napadá, jaký je rozdíl mezi uměleckým dílem a obyčejnou hloupou slátaninou pár překombinovaných záběrů. Po zhlédnutí filmu je ale odpověď jasná. Asi takový, jako rozdíl mezi Dalího mistrovskými díly a přezdobeným vánočním pohledem. Když o nich budete jen mluvit, rozdíl nepoznáte, ale stačí jediný pohled... (29.12.2010)

Až tak neuchopitelný tenhle snímek není, surrealistické postupy, zavrhující přímé logické vazby, nemohou zakrýt protestní, protikonvenční notu. Anarchie, svoboda, setřesení okovů měšťácké svázanosti, prostor pro svébytné vyjádření vlastního přesvědčení. Dalího vliv je zcela nepřehlédnutelný, filmová řeč Luise Buñuela je tu tak až na druhém místě, nejen na svoji dobu se ale v každém případě jedná o cosi zcela výjimečného. (25.10.2006)

hey, já vim, co si asi u mého hodnocení většina lidí pomyslí, ale já to prostě absolutně nepobral... veškerá "groteskní stylizace" tohoto surrealistického dílka byla mému chápání utajena a jeho absolutní bizarnost mě zanechala tápajícího ve smyslu jeho natočení... ač možná klenot surrealismu, pro mě jen naprostá haluz, kterou si svůj šálek čaje neosladím... když sečtu ťaflý očko a trikově vydařený mravence, vyjde mi 20% a rychle ruce pryč! (15.10.2008)

Tento experimentálny kraťas bol buď oničom alebo o príliš veľa nesúvisiacich veciach naraz, zobrazených na malej ploche. Nebudem dávať vysoké hodnotenie len z úcty k tvorcom alebo s prihliadnutím na dobu, v ktorej bol film natočený. A predovšetkým kvôli tomu, že mohol byť omnoho lepší keby jednotlivé zaujímavé obrazy boli čo i len trochu rozvinuté alebo by aspoň mali spoločného menovateľa, ktorého by sa mohol divák chytiť. Ale keďže ide o surrealizmus, môže tam byť zjavne hocičo a aj bolo. Jednu hviezdu dávam za hudbu a druhú (a tú dôležitejšiu) za nápaditosť, ktorou si Andalúzsky pes predsa len čiastočne vedel získať moju pozornosť. (12.06.2012)

Tak toto opravdu není můj šálek kávy (jde o přesný opak). Marně přemýšlím, kdy mě naposled něco tak moc minulo. Nechápal jsem to a po celou dobu filmu se nudil (luštit nastražená a v některých momentech spíš domnělá podobenství mě po chvíli přestalo bavit a tvůrce podezřívám z toho, že si k realizaci svých snových výjevů přizvali i nějaké ty halucinogenní pomocníky). Profkláklé záběry s řezáním oka a mravenci mě nechaly chladným, to mě spíš z apatie probudilo „tahání klavíru“ a pak držení „částí ženského těla“ (to mělo svoji myšlenku, ehm), avšak 2 momenty na celý snímek jsou „poněkud“ málo. Pravděpodobně neumím docenit skutečné umělecké dílo, ale…nikdy jsem netvrdil, že ano, takže po zhruba 2 a půl letech hodnotím odpadem (a po takové době z toho mám skoro až dětinskou radost). (13.04.2015)