Andaluský pes

Scénář: Luis Buñuel, Salvador Dalí .. Proříznuté oko, mouchy, useknutá ruka, prsa, a další dějové zmatky. Prostě nesourodý surrealistický chaos bez nějakého sdělení, jen snažný být iracionální a to nemám rád, protože mi to nic nedává. (07.10.2007)

Tak jsem se konečně podíval na onen skvost (?) před kterým do prachu padá každý správný intelektuál vybavený koleny (i když někdy nejsou vlastní, zdravíme loupeživou chobotnici sektoru Vhůůrl), jako správný ignorant a kulturní prabastard samozřejmě hodnotím i bez jakékoliv znalosti dobového filmu, natož filmu dobového Surrealistického, jenže... Je mi to úplně jedno, rozhodně neupírám Psu jistou zábavnost (obzvlášť ve dvou scénách, kterou jsou tak legendární, že je v alespoň deseti podobách viděl i takový člověk, který si myslí, že Dalí je jen exotická odrůda švestky), jenže to nějak nestačí, samozřejmě, ve své době to bylo nejspíš převratné a hluboce rozporuplné, ale odmítám tomu dávat pět hvědiček jen kvůli významu, svítiplyn byl totiž svého času taky brutálně nezbytný a dokonalý a stejně každý dáme přednost blbé žárovce. (17.05.2014)

Líbí se mi představa, jak lidé na tohle šli do kina, a hned v první scéně na ně vystartovalo rozříznuté oko. V té době to muselo být neskutečné. On je to dost silný zážitek i v současné době. Film "Andaluský pes" mi nepřijde až tak nepochopitelný, spíše mám pocit, že tohle je takový asociační surrealismus, kde se to, co je v hlavě, objevuje i v realitě a tím to přestává dávat smysl. Tím je to krásné. Scéna s ženou, která se nenechá svést mužovým chtíčem, je toho krásným důkazem. Na svou dobu neskutečně odvážný film, u něhož jsem rád, že nezůstal někde zapomenut nebo ztracen. (25.04.2014)

Až tak neuchopitelný tenhle snímek není, surrealistické postupy, zavrhující přímé logické vazby, nemohou zakrýt protestní, protikonvenční notu. Anarchie, svoboda, setřesení okovů měšťácké svázanosti, prostor pro svébytné vyjádření vlastního přesvědčení. Dalího vliv je zcela nepřehlédnutelný, filmová řeč Luise Buñuela je tu tak až na druhém místě, nejen na svoji dobu se ale v každém případě jedná o cosi zcela výjimečného. (25.10.2006)

Divné, zapamatovatelné, netradiční. Bizardní. Přehlídka šokujících scének, které nedávají smysl ani samy o sobě, natožpak dohromady. Surrealismus v malířské tvorbě Salvadora Dalího mi sedí, jeho nejslavnější filmový počin už však znovu vidět nemusím. Což ale nemění nic na tom, že je působivý a nesmírně originální. (08.01.2010)