Andaluský pes

Tak jsem se konečně podíval na onen skvost (?) před kterým do prachu padá každý správný intelektuál vybavený koleny (i když někdy nejsou vlastní, zdravíme loupeživou chobotnici sektoru Vhůůrl), jako správný ignorant a kulturní prabastard samozřejmě hodnotím i bez jakékoliv znalosti dobového filmu, natož filmu dobového Surrealistického, jenže... Je mi to úplně jedno, rozhodně neupírám Psu jistou zábavnost (obzvlášť ve dvou scénách, kterou jsou tak legendární, že je v alespoň deseti podobách viděl i takový člověk, který si myslí, že Dalí je jen exotická odrůda švestky), jenže to nějak nestačí, samozřejmě, ve své době to bylo nejspíš převratné a hluboce rozporuplné, ale odmítám tomu dávat pět hvědiček jen kvůli významu, svítiplyn byl totiž svého času taky brutálně nezbytný a dokonalý a stejně každý dáme přednost blbé žárovce. (17.05.2014)

Surrealismus, ehm... Těžko ho uchopit a ještě hůře pochopit... Snová (nelogická) realita připadá každému člověku jiná, mezi měsícem, břitvou, okem, Dálím, mravenci v hrsti a můrami na stromě létají volné asociace, v každé osobě vzbuzují jiné dojmy. Potřebovala bych to vidět alespoň ještě jednou, zatím jsem se dopracovala k pocitu nevolnosti. (23.09.2008)

Esence surrealismu. Formálně dokonalá - kupříkladu geniální střihový přechod ze záběru, kdy břitva přejíždí přes otevřené dívčí oko na záběr podlouhlého mraku zastiňující svítící měsíc (důkaz toho, že Luis Buñuel byl skvělý filmař již v době vzniku jeho debutu). Významově mnohovrstevná - v intencích zásad surrealistického manifestu potlačena entita racionality. Kompozice snímku funguje jako volný tok zcela iracionálních výjevů plných znepokojivých významů, jakýchsi náboženských vidění, bizarních halucinací, sexuálních a násilných mene tekel, předeher groteskní Apokalypsy. Mohou nám mravenci vylézající ze stigmatu v dlani říci cosi konkrétního? Mohou být symbolem zmaru, stejně jako symbolem protestu, umělecké a názorové svobody nesvázané ničím, tím méně konvencemi doby a umění... Celý snímek je záměrně poetizován, jde svého druhu o jakousi filmovou báseň, kde proud automatického textu nahrazuje proud automatických obrazů. Volné pásmo proudu nevědomí... Luis Buñuel spojil své tvůrčí síly s jiným velikánem surrealismu Salvadorem Dalím a vznikl film, který se zapsal do kolektivního podvědomí jako znepokojivý horečnatý výraz přeceňování osvícenské adorace racionality... (07.10.2007)

Andaluský pes je něco jako vrcholně surrealistická noční můra. S fantasmagorickými a bizarními výjevy, které vám zamotají rozumem. Je to jedinečná umělecká halucinace. Z celé tvorby Luise Buñuela jsem dosud zhlédla pouze tuto jeho prvotinu, Andaluského psa. A ač, neznalá jeho dalšími filmy, tento originální výjev bude vždy to první, co mi ve spojení s jeho osobou vytane na mysl. (02.02.2011)

Sledovat Andaluského psa je jako dívat se na slavný exponát v zaprášené muzejní sbírce, pod kterým jsou podepsáni dva neméně slavní mistři. Pro filmového fanouška je povinností je znát, pro snoba obdivovat a pro ješitu tvrdit, že jsem to pochopil. Surrealismus, to je pro mě Honza Švankmajer, Terry Gilliam nebo právě Luis Buňuel ve svých pozdějších filmech, jako je např. Anděl zkázy. Andaluský pes je experiment, který stál někde na začátku a dnes má pro mě už hodnotu jen toho zaprášeného muzejního exponátu, který mě nemůže po emocionální stránce nějak zaujmout a ze kterého mi v paměti ulpí jen to rozříznuté oko. Řekl bych, že jde o experimentální dílko pro nepočetnou menšinu intelektuálů. Vzhledem k počtu hodnotících je tento druh v českých luzích patrně značně rozšířený. Celkový dojem: 45 %. (28.11.2009)