Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Ačkoliv se mi nějaké díly Hunger Games líbily (hlavně dvojka) a Francise Lawrence stále považuji za kvalitního režiséra, od prequelu jsem nečekal vůbec nic a absolutně se děsil 157 minutové stopáže. Což ačkoliv stále je moc, k mému velkému překvapení jsem se nenudil, příběh mě docela zajímal a i akce docela stála za to, což je dobrý příslib k chystanému Constantine 2 od stejného režiséra. Rachel Zegler můžu všude, takže to byla celkem jistota, ale příjemně mě překvapil i představit hlavní role, kterého rád uvidím i v dalších rolích. A možná i v dalších dílech, jelikož se z Balady o ptácích a hadech vyloupla taková menší trvalka a menší úspěch v amerických kinech, takže bych i doufal ve dvojku. A já u ní rád budu. (31.01.2024)

Lawrence stále vie, ako k tejto young adult látke pristupovať a ako po rokoch nakrútiť niečo, čo sa atmosférou od pôvodnej série líši a zároveň má divák pocit, že sa navracia do toho istého fikčného sveta. Vo viacerých ohľadoch ma tento návrat príjemne prekvapil, avšak niektoré aspekty mi nedovoľujú hodnotiť vyššie. Dĺžka je predsa len mierne prestrelená, nech už je akokoľvek opodstatnená. Samotné hry sa odohrávajú v jednej indoor aréne a okrem Lucy Gray tu nesúťaží nikto zapamätateľný. Prerod Coroliana mohol byť lepšie pripravený, niektoré motivácie nie sú podľa mňa správne odôvodnené. Celkovo ale spokojnosť. 70% (06.04.2024)

Hunger games mám rád a říkal sem si, že sledovat zrod hlavního padoucha by nemuselo být úplně špatné. Jenže člověk míní a tvůrci mění a tenhle prequel je jen krokem do prázdná, který nemá šanci obhájit přepálenou stopáž a navíc mi ve spoustě věcí nedával moc smysl. První zhruba hodinu sledujeme Snowa jakožto celkem sympaťáka, jehož motivací je zabezpečit babičku a sestru a následně i pomoci jako mentor svojí přidělené svěřenkyni během hladových her. Následuje půl hodinka nevýrazného kočkování v aréně, které samozřejmě Snow a jeho "parťačka" vyhrají a pak má ten film ještě hodinu. Zásadní hodinu, kdy by mělo dojít k přerodu Toma Blytha v Donalda Sutherlanda a i když se tady něco málo stane je to tak zkratkovité, že ani teď úplně nechápu proč se z relativně sympatické postavy stal ultrazm*d. Možná s tím knížka pracuje lépe, ale úplně nemám chuť se o tom přesvědčit a i přes opatrná očekávání je tohle bohužel zklamání proti kterému je i nepovedený závěr původní ságy zlatý...40% (03.02.2024)

Narovinu řeknu, že nové Hunger Games nemají ten vibe starých dílů a asi si ji už znova nepustím, páč HG si divák opakovaně pouští spíše kvůli rozmanité arény a Catniss, ke které si za ty roky vyšlapal emoční cestičku. Tady je hlavní splátkyně ne moc zajímavá a mladý Snow je sice fajn, ale není to vyloženě postava, ke které bych se vracel. Pro mě jsou právě první 2/3 filmu s arénou ta “slabší” část, která rozhodně nenudila, bavila fajn nápady, akcí i celým nápaditým průběhem (posílání vody a dárků, hadi…), ale prostě to není tak silná událost, ke které bych se rád opakovaně s popcornem vrátil. Ta silnější část filmu pro mě paradoxně přichází v poslední třetině, kde filmaři naprosto PRECIZNĚ vykreslili charakter Snowa a mistrně ukázali, jak pracovat s postavou, která v hloubi duše chce zpátky do Kapitolu a bez výraznějšího přesvědčování, spíše jen v náznacích, publiku ukazuje své touhy, ale zároveň taky to, že se v něm jeho emoce bijí s opačnými pocity, a tedy láskou ke splátkyni a s touhou pomoci rebelům. Pravým finálním pleasure je pak pro mě právě čekání na to, na kterou stranu se nakonec hlavní postava přidá a za jakých podmínek se k tomu dopracuje. Druhá část mě pohltila úplně naplno a musím říct, že takhle dobře podaný rozpolcený charakter hlavní postavy jsem už nějakou dobu neviděl a hltal jsem jej s každou scénou. Ve výsledku jsou pro mě nové HG spíše samostatně stojícím filmem, který je zkrátka jiný než předchozí díly a stojí na úplně jiné pozici, ale u kterého jsem přímo nadšený s tvůrčí prací ohledně hlavní postavy Snowa, kterou bohužel táhnou dolů nezajímaví splátci a všudypřítomné, otravné muzikálové zpěvy - až jsem si říkal, jestli jsem opravdu ve smrtící aréně, nebo spíše na koncertě Taylor Swit… (18.11.2023)

Prequel, který asi nikdo nečekal. Po vlažných ohlasech, jsem moc nečekal, ale nakonec mě to celkem bavilo. Jen bych teda ubral stopáže. Celý závěrečná část se trochu táhla. Sledujeme tady mladého Snowa, jak si postupně razí cestu na vrchol. Nemá to ale vůbec jednoduché.  Většinu času mu vlastně budete celkem fandit. Samotná část ohledně her a Kapitolu mě bavila. Poslední třetina mi to ale trochu zkazila. Asi to ale bylo nutné pro vývoj postavy. Každopádně pokračování asi nečekám. "Are you, are you, coming to the tree..." (17.04.2024)