Můj život s Bohuslavem Martinů

Jakubu Sommerovi se uměleckými prostředky hraného filmu podařilo vytvořit dokument, který pojednává i to, co je jazykem protokolu nezachytitelné - uměleckost skladatelovy osobnosti,  nadčasovost jeho díla. A spolu s tím v působivé zkratce i základní data a skutečnosti jeho světoběžnického a pohnutého života. Velkému Čechovi se po zásluze dostalo další velké posmrtné pocty. A české kinematografii postčeskoslovenského období špičkového díla s dúvodnou nadějí na klasickou nadčasovost. (04.01.2022)

Nad očekávání povedený hraný dokument o skladateli Bohuslavu Martinů z pohledu jeho ženy. Možná i proto mi v něm přišla výraznější Tereza Hofová než Petr Stach. Hraný film na toto téma by byl velmi drahý, ale pokud chcete celý život slavného skladatele jako na dlani v hodinovém balení, tak to asi o moc lépe zvládnout nešlo. (04.12.2021)

Tady se to tedy sešlo. Přestože se B.M. narodil za několika vysočinskými kopečky, nikdy jsem k jeho muzice nepřilnul - návrat ke klasice mi jde více proti srsti než návrat k baroku. A navíc se domnívám, že tento dokument, který zřejmě autoři považovali za ambiciózní, je příkladem toho, jak by se dokument dělat neměl. "Poutavá vizuální forma" (viz obsah) je tu pouze projevem bezradnosti a nekritičnosti autorů. - Možná jsem se i trochu a nejapně pobavil, když při preludování B.M. na klavír pobíhala kolem (hudebně) nenasytná kočka. (31.10.2023)

Pěkně  udělaný hraný dokument invenčně a napáditě kombinující dobové a současné záběry. Líbila se mi celková atmosféra, tak i malé režijní nápady jako, že třeba současný záběr najednou přeruší černobílý s praskáním kamery, sledování filmu s řidičem apod. Celé to bylo  takové pěkné a elegantní.  Trochu mi vadil snad jen francouzský akcent jakési  Terezy Hofové. Vyzdvihl bych Annu Fialovou,  která dokázala svůj part étericky odehrát bez jedinného slova. (01.12.2021)

Poměrně šťavnatý dokument. Místo suchopárných fotek a faktů se snaží poskládat život slavného skladatele za pomoci pseudovzpomínek jeho ženy a jeho přátel. Má to šmrnc, je to dobře zahrané, dramaticky to odsýpá – ostatně, jeho život byl velmi zajímavý. Menší prostor dostává dílo, spíš se zmiňují souvislosti, ve kterých ta či ona skladba vznikla, než samotná hudba. Vyvstává tak před námi portrét umělce, který měl své chyby, není to rozhodně žádný pomník předkládaný dítkám na základce. Byl to velký skladatel, ale byl to taky člověk (chuděra ta jeho francouzská švadlenka, ta ho musela mít ráda a být s ním hodně trpělivá). SHRNUTÍ: Když nechcete být ve společnosti za vola a vědět o Martinů o maličko víc, než že se narodil na kostelní věži v Poličce. (07.12.2021)