Tajemný předmět touhy

Ach ty ženy! Možná poněkud opomíjený Buñuelův film, který se mi však zamlouval, více jak některá jeho slavnější díla. A najdeme tu všechno, co Buñuelovy snímky naprosto charakterizuje: surrealismus a mraky absurdit. Třeba taková scéna mouchy a číšníka nebo rozhovor mezi sluhou a služkou, kdy první vysvětluje, proč se vlastně ozývají hluk a rány uvnitř domu (disputen... :-) ). Poctivé čtyři hvězdičky. (08.10.2012)

Jen pár poznámek/otázek k filmu v rámci celého louÿsovského tématu či už celého literárního žánru, které bych nazval (přeložil) "panna a pannák", byť ani jeden pojem nesedí přesně. Luis Buñuel jako filmař přistoupil k němu naprosto kongeniálně, přestože se dovolil dva výrazné inovace: 1. Do role Conchity obsadil dvě herečky, které jsou sice fyzicky naprosto rozdílné, psychicky však "táhnou za jeden provaz". Představuje to generalizaci, že všechny ženy jsou stejné, zatímco muž je jeden a vždy týž? Od začátku do konce provází film vlna terorismu. V první fázi je možno si představit, že k teroristické skupině patří i Conchita (přímé plánovaní útoky na Mathieua). Závěrečná katastrofa to však posunuje do jiné roviny. Je to přiznak toho, že "takhle už to nejde dál"? Nebo má trojúhelník muž, žena a násilí jinou denotaci? (01.05.2021)

„Máte rád sladké?“ Ani v posledním Buñuelově filmu není buržoazie mimo ohrožení. I tentokrát je člověk, mezi jehož hlavní starosti patří jídlo, sex a obava ze ztráty tváře, po zásluze vláčen z jedné situace, která ho vyvádí z konceptu, do jiné. Pan Mathieu si přitom na absolutní kontrole svého okolí zakládá. Byty, v nichž má dojít k milostné schůzce, přizpůsobuje své představě stejně, jako režisér proměňuje divadelní jeviště. Kontrola předpřipraveného představení mu dává pocit převahy, jehož ztrátu (tedy odbočení od scénáře) přísně trestá. Stejně tak musí být okamžitě eliminováno jakékoli jiné narušení pořádku nebo prostoru, za jehož pána se považuje (absurdní scény s mrtvým potkanem a mouchou v drinku). Každému objektu dle mínění hlavního hrdiny náleží pevně dané místo. Není tedy divu, že se také Conchitu snaží včlenit mezi ostatní výbavu interiéru. Je pro něj jen prostředkem k sexuálnímu uspokojení, fetišem, nikoli cítící bytosti, což si ale – jak již tomu v Buñuelových společenských satirách chodí – sama uvědomuje a dokáže s tím nakládat. Díky míře samostatnosti, kterou ženská postava vykazuje, působí Tajemný předmět touhy jako opožděná reakce na ženskou liberalizaci. Zvýšený zájem o společenské dění, dříve Buñuelem reflektované více na podprahové úrovni, prozrazuje i násilné včlenění teroristických akcí do vyprávění. Zdá se přitom, že celoživotní surrealista tuto novou formu anarchismu neprozíravě vítal jako účinnou obranu před buržoazní zatuchlostí. Stejně jako s jinými motivy filmu, i s tímto Buñuel naštěstí pracuje s nadsázkou. Ta je v Tajemném předmětu přítomna na úrovni jednotlivých scén i celkové narativní struktury (výchozí situace připomíná anekdotu ve stylu „Potkali se ve vlakovém kupé buržoa, trpaslík a počestná dáma…“). Hůř než u jeho předchozích filmů se ovšem odhaduje, kdy šlo ještě o režisérovu podvratnost a kdy prostě o nedostatek tvůrčích sil a nápadů. Například zvuková stránka je, vyjma gagu ze samého závěru, velmi odbytá (vzhledem k Buñuelově hluchotě vcelku pochopitelně), příliš mnoho scén se od sebe stylisticky výrazně neliší a splývá a příběh v jádru vlastně jen variuje Nenápadný půvab buržoazie. V něm příslušníci buržoazie nedokázali usednout ke společné večeři, tady Mathieu ne a ne spočinout s vyhlédnutou dívkou v loži. Tajemný předmět touhy je přes svou myšlenkovou bohatost hlavně odleskem lepších děl tvůrce, od něhož v té době surrealistickou štafetu již převzali jiní (Saura, Almodóvar). 70% Zajímavé komentáře: Radko, Willy Kufalt, mortak (25.11.2022)

Moje prvé stretnutie s Buňuelom a hneď veľká spokojnosť. Dejová linka ponúkne síce iba jednoduchší príbeh o chlapíkovi totálne zbláznenom do podstatne mladšej dievčinky, pričom tá ho akože naoko stále odmieta (telesnú lásku), avšak ktorá veľmi rada využíva všetky benefity, ktoré jej starší pán ponúkne. Postupne sa tak vytvorí medzi nimi nevšedný vzťah, ale je to skutočná láska? No veru možno aj áno... To najlepšie je však to, akým spôsobom a akým štýlom je príbeh vyrozprávaný a koncipovaný - veľmi pútavo a divácky atraktívne, pričom sa podarilo dosiahnuť efektu, pri ktorom sa človek od zvedavosti ako to celé so zaľúbencami dopadne nevie dočkať konca. No a ten priniesol so sebou finále ako hrom... Môžem len odporučiť. 80/100 (25.05.2016)

Lahodně pikantní tragikomedie o vášni s Fernando Reyem v hlavní roli. Minimálně ve svých posledních filmech dovedl být slavný režisér Buñuel hodně zábavný, i navzdory otevírání vážných témat jsem vnímal z větší části humornou podívanou. Zde navíc vývoj příběhu drží diváka díky retrospektivnímu vyprávění pořád v jistém napětí. Vono to totiž není jen tak, když někdo před očima desítek kolem hledících oblije z vlaku mladou dámu vědrem plným vody! :o) Zhlédněte si a poctivě poslechněte osobité vyprávění hereckého aristokrata se španělskou krví, určeno pro náhodné spolucestující všeho vzrostu, minimálně v samotném závěru budete svědkem nečekané pointy. Ale ono stojí za to i veškeré dění mezi tím. K originalitě filmu navíc dodává obsazení dvou různých hereček do jedné a té samé role, což netradičním (a možná neplánovaným?) způsobem podtrhlo měnící se nálady sličné Conchity ve vztahu k postaršímu Mathieuovi. Velice milé a skvělé vyvrcholení spolupráce velkého režiséra s velkým hercem. 85% (18.11.2019)