Železný dědek

K tomuto filmu přistupuji nekriticky, protože mi připomene mého dědu, který za války jezdil rychlík do Bratislavy a taky zachytil ujeté vagóny, jen s tím rozdílem, že narozdíl od Marvana měl za lokomotivou vagóny s lidmi. Nechtějte vědět, jakou směšnou odměnu mu tehdy za tento husarský kousek dali... (12.03.2016)

Docela poučné pokud jde o tehdejší reálie. V čem je propána budovatelský celoživotní zápal pro své povolání? Žádné soudruhování, Masaryk je zmíněn s úctou, zaměstnanci dráhy uživí rodinu, aniž by manželky musely chodit do práce a i přes poválečnou mizérii obývají docela slušný byt, o odchodu do důchodu nerozhoduje neosobní úřad, ale nadřízení. Na druhou stranu parta učňů je jaksi bezprizorní a strojvůdce může řídit vlak i alkoholem v krvi. O prakticky nepřetržitém kouření a o rozdělení rolí v rodině ani nemluvím. Marvan na jedničku. (10.03.2019)

Únorový komunistický převrat zcela převrátil dosavadní koncepci výroby celovečerních hraných filmů. Bylo ustanoveno šest výrobních skupin, v jejichž čele stanuli přední režiséři (Vávra, Steklý, Frič, Čáp a jiní) a vznikly tzv. tématické plány, které podporovaly pouze určité žánry (jasně privilegovaným se stal socialistický realismus). V letech 1948 až 1955 vznikla řada tzv. agitačních snímků, jejichž děj se z valné části odehrával na polích, v továrnách, dolech, na vesnici či podnikových rekreacích. Lidová veselohra režiséra Václava Kubáska Železný dědek se těmto zásadám víceméně vyhýbá. Prostředí dráhy má sice punc dělnické lokality, ovšem samotný dějový příběh je míněn spíše jako skromná pocta železničářskému řemeslu. V titulní roli se objevil Jaroslav Marvan, který se po válce téměř jako jediný předválečný umělec uplatnil i v nově zestátněné kinematografii. Stal se vyhledávaným představitelem bručovitých pedantů, procházejících povinnou proměnou v uvědomělé pracanty, což se z dnešního hlediska jeví jako šablona, ale Marvan je svým temperamentem a přirozeností povýšil na lidsky přijatelné figury. DĚDEK zároveň tvoří jakýsi most mezi pozdně protektorátními snímky s výchovnou tendencí a ranými socialistickými agitkami. Současný divák pak v závěrečném hodnocení volí zlatou střední cestu, bohužel často navzdory skutečným kvalitám. (28.01.2009)

Komunistická propaganda lehce po převratu nebo před, budovatelský film? Pche.:o)! To nejspíš až vládní garnitura po roce 48' mu tuto nelítostivou nálepku udělila. Co je podstatné, tak to že nebejt v té době už hereckého esa Jaroslava Marvana (kterému vlakové prostředí zřejmě svědčilo), dopadla by tato lidová komedie s železničářského prostředí o poznání hůř..Je až neuvěřitelné v jak křečovité době, on sám téměř nekřečovitě hrál. Měli to ale tenkrát stejně ty všici tvůrci filmů, čich na správný výběr herců do hlavních rolích že? Hodnotím tedy čistě jen kvalitu filmu, výkony herců, z nichž právě nejvíce dominoval strojvůdce před penzí starý Tonda Matys, ale dobrý byl i třeba Neumannův zřízenec Hanousek. Pokud bychom měli film a jeho obsah rozebírat dnes po nějaké ideologické stránce, určitě by to bylo o něčem jiném.. Ale koukatelný jako jeden z mála v těchto těžkých letech, tento film určitě byl a stále je...Takže lepší průměr..2,5/5*. (19.09.2007)

Film, který se jeví jako komunistická propaganda, ale který je úplně o něčem jiném. Je především o lásce ke své práci, kterou tito lidé neberou jako nutné zlo, ale jako svůj koníček a poslání. Joo, kde jsou ty doby, kdy se podle vlaků daly řídit hodinky, kde pan výpravčí byl pan někdo, a kde každý věděl, kde je jeho místo a co znamená, když svoji práci neodvede perfektně. Nastala jiná doba, která je v některých ohledech lepší, ale v tom podstatném, lidském - nelidská. (03.09.2011)