Chladnokrevně

Zpočátku to vypadá prostě na mrazivou, takřka dokumentární thrillerovou záležitost, při jejímž sledování nám bude  až do konce dokonale zle z dvojice hlavních hrdinů. Jenže ono je to ještě mazanější. Zlomyslnějí. Ne snad že bych si Perryho nebo Dicka oblíbil, ne snad, že by mě přestalo mrazit a že bych jejich příběhu nevěřil, ale postupem času jsem se o těch dvou dozvěděl takové věci, že jejich počínání začalo být v mých očích tragické nejen pro jejich oběti, ale i pro ně samotné. A neodvratný konec rozhodně nepřinesl žádné zadostiučinění, naopak akorát podtrhl celou tu ošklivě smutnou bezvýchodnost. Brrr. (12.11.2023)

Vrahové byli chladnokrevní a ani systém se s nimi nemaže, ale to není až tak důležité. Předpokládám, že podobných případů se stalo větší množství. Vražda pro nic za nic, i když je pravda, že zde důvod byl. Většina motivace však vycházela z toho, že vrahové byli určitým způsobem pokřivení. Tak, že se to i těžko popisuje. Jsou skutečnými lidmi, jednají jako skuteční lidé, ale přitom v jednu chvíli všechno hodí za hlavu a udělají něco těžko pochopitelného. Proč? Na tuhle otázku je asi jediná odpověď: Proč ne? Je těžké najít jinou. Film je dokonalý v tom smyslu, že příběh předvádí naprosto syrově, nezaujatě, tak, jak se stal. Sledujeme lidi, sledujeme jejich osudy a nelíbí se nám ani jedno. Jak smrt Clutterových, tak poprava vrahů. Druhá poprava a její zpomalený záběr, to, jak se provaz napne, tělo se propne a pak o něco vyskočí, jako kdyby to byl bungee jumping za krk, to je jedna z nejnepříjemnějších scén, jakou jsem kdy ve filmu viděl. Tím, že je to skutečně scéna poslední, je jen podtržen dojem, jaký na diváka udělá. Budete sedět zaražení a překvapení. Znechucení, ale zároveň s pocity nejistými. Skutečně si to zasloužili? Každý si najde trochu jinou odpověď. Kdyby se měl natočit jediný film o tom, jak někdo zabil někoho jiného, měl by to být právě snímek "Chladnokrevně". Jak byli chladnokrevní vrazi a jak byli chladnokrevní lidé na popravě, tak je chladnokrevný i film. Černobílá mu sedí dokonale. (19.11.2013)

Capoteho kniha Chladnokrvne je súčasťou mojej knižnice a tak som mohol posúdiť, nakoľko sa Richard Brooks trafil do mojej predstavy. Viem, že som bol spokojný, ale na detaily si už po toľkých desaťročiach nespomínam. Chladnokrvne som odvtedy nevidel a asi už ani neuvidím, lebo televízie vysielajú predovšetkým pre postihnutých Alzheimerovou chorobou, ktorým aj dvojstá repríza filmu prináša rovnaký zážitok, ako premiéra. Nie je však treba strácať nádej. Už o tri roky neskôr sa mi podarilo dostať sa k filmu a potvrdiť si prvotný dojem z neho. Možno je pridlhý, ale iba pre súčasných milovníkov akčňákov, možno má aj iné nedostatky, o ktorých neviem. Ale ten chlad z názvu je prítomný počas celého filmu. (06.12.2018)

Tak to byla síla. Strašně intenzivní film. Natočené je to perfektně a naprosto nadčasově. Filmařská nádhera, která působí fakt moderně. Duo vrahů je zahráno naprosto dokonale. Robert Blake byl z té dvojice rozhodně zajímavější, jelikož byla ukázaná jeho minulost a tudíž jsme mohli pochopit jeho nitro. Fakt zase jednou film z velkým F. (13.01.2013)

Někdo tu napsal, že film skrze důkladnou psychologickou rovinu nadržuje vrahům a dělá z nich bezmála národní hrdiny - s tím nesouhlasím. Hlavní poselství snímku tkví dle mého spíše ve velmi naturalistickém způsobu, jakým je nám postupně sdělováno, že vraždící chladnokrevní maniaci jsou v mnoha případech vlastně docela obyčejní lidé a slušný občan by se při styku s nimi klidně mohl stavět na hlavu, ale tu tmavou skvrnu na jejich duši by stejně vůbec nepostřehl. Cennou výpovědní hodnotu pak ještě zvýrazňují věrohodní herci a minimalistické snímání každé scény, které vede k velmi napínavému, generačně laděnému a na svou dobu nevídaně stylizovanému vyprávění. Kritik bude spokojen, nestranný fanda filmových šedesátek nadšen a americký pamětník nasrán, protože tohle všechno se za jeho mládí pravidelně a mnohdy bez trestu skutečně dělo.. 85% (15.03.2014)