Můj nejmilejší bar

Na chuť jsem tomuhle malému filmu nepřišel. Mám rád malé milé filmy o "autsajdrech", které plynou jaksi volně, nenásilně, nenápadně a přitom nápaditě.. A z Mého nejmilejšího baru jsem tenhle pocit vůbec neměl. Buscemiho mám velmi rád, ale asi jako herce. Na režisérské židlice mu to moc nejde, ikdyž moc chce. A to je asi právě ten kámen úrazu. Filmu chybí svěží nádech volnosti a přirozenosti. Je to asi tak, jako když si chcete udělat romantický večer s přítelkyni, ale těsně před tím vám praskne voda v koupelně, vy to narychlo uklidíte a opravíte, ale pohoda se někam vytratila a večer se nepovede.. Podobně je to s tímhle filmem. Necítil jsem z něj to, co bych si přál a místy některé pasáže musel přetrpět. Tento film pro mne zůstal proto malým svou formou i energií... (01.07.2011)

Mistr nezávisláků Steve Buscemi se ve svém režiíním debutu vydal mezi ztracené existence, která velkou část svého života stráví popíjením v baru. Vznikl klasický nezávislý film za malé peníze, točený v reálném, neupraveném prostředí s uvěřitelnými hereckými výkony. Já si na těchto snímcích tolik neujíždím, takže moje hodnocení berte s rezervou a milovnící těchto minimalistických filmů si mohou minimálně 1* přidat. (25.05.2010)

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

Není to úplná senzace, ale je to pravděpodobně nejlepší film o chlastu, co znám. Rozumím lidem, kterým film připadá pouze průměrný a ti vlastně mohou být rádi. Pokud však někdo strávil pár let vysedáváním po barech, budou mu připadat hrdinové, kteří se neustále vymlouvají a omlouvají, jsou ublížení a podráždění, balí ožralé ženské čím dál tím omletějšími fórky a fintičkami a tak nějak tuší, že už nejsou to, co bývali, mimořádně věrohodní. Režijně i herecky perfektní (ještě víc než Buscemi se mi líbil Boone, potěší i třeba Samuel L. Jackson v, pravda, poněkud zbytečné miniroli), k dokonalosti chybí lepší scénář. I tak skvělé. (19.09.2010)

Předem upozorňuju, že se mi to vubec netrefilo do vkusu, ovšem to neznamená, že to pro jiného nemůže být onen pravý šálek kávy. Když ale hodnotím za sebe, musím použít slovo nuda. Celkově se tu neděje skoro nic, jakýkoliv rozruch aby člověk pohledal. Tato melancholická sonda do nitra jednoho baru zkoumající životy pravidelných návštěvníků jako by jen bezkrevně a bez emocí popisovala realitu. Chybí mi tu šťáva. Nebýt Buscemiho, dokážu si představit, že bych šel ještě o jednu hvězdu a deset procent níž, s ním je to 60 %. Oblíbená část- cameo S.L.Jacksona (17.10.2010)