Proměny

Doháním nejstarší film, debut, Tomáše Řehořka... a já mam tohoto mladíka, stejně starého/mladého jako jsem já, celkem asi rád - ač žádné moje zdejší hodnocení tomuto faktu nenapovídá. On jde prostě proti zdi a točí snímek s primárně vizuálním zadáním až na prvním místě. Tohle mohlo možná fungovat jako studentský snímek na zlínské filmové škole, vlastně možná nabízí materiálu pro pět absolventských prací. Ale on koncový produkt výstupním projektem není a do kin se zbytečně dostal, tudíž všechny výtky k jeho "studijnímu" původu jsou oprávněné. Řehořek má filmy rád, dejme mu čas filmově vyrůst a třeba bude citovat i něco odvážnějšího než Iñárrita s výsledkem nechutného hybrida Bohdan Sláma/Tony Scott v jednom. 40 % (20.11.2013)

Film, který příliš okatě staví k obdivu svoji vystříbenou vizuální stránku a poněkud zanedbává samotný děj, který je sice zajímavě provázaný, ale po odstranění veškeré přílohy jen pro oči nakonec zbude jen kousek masa na kosti, které zavání žluklou klišovitostí a zaručeným kořením, které působí primárně na slzné kanálky. Ovšem dá se říct, že právě toto koření je po technické stránce dobře vyváženo a vůbec nepůsobí směšně, i když se někdy dostává do křeče spolu s občasným hereckým ekcesem jinak docela dobře vybraných herců, nejvíc mě oslovila Zábranská, Hřebíčková ani Zadražil nakonec moc prostoru nedostali. Nakonec tedy příjemná podívaná, snažící se vybočit z domácí produkce a mluvit primárně filmovým jazykem (i když zde jde zatím o nápaditou hru a ne o nějaký osobitý rukopis, který by filmu dal jednotnější podobu). A díky věku režiséra se rozhodně přikláním k tomu, že tento počin mírně vyčnívá z vod průměru. (09.10.2009)

Řehořkův talent je nesporný, i když občas působí jako mladík nadšený nepřebernými možnostmi velkého formátu, dokáže svůj rukopis uhlídat a nepůsobit přitom až příliš okázale a ornamentálně. Proměny mají příjemný rytmus, který udává leitmotiv letících oblak, i vizuální stylizaci, která nebije do očí zbytečnou chtěností. Hodně se mi líbí spojení vizuálu a zvukové stopy, které často charakterizuje postavy lépe než to dovedou ony samy. To je ostatně kardinální problém Proměn, autor dává postavám více než mu vracejí. Scénář občas mile překvapí skvěle napsaným dialogem, ale jindy se zase až příliš plácá ve snaze o civilní dikci. Stejně tak postavy, občas se z nich vyloupnou emoce, občas hodně chtějí, ale výsledek se nedostavuje. A nakonec, ta snaha zamotat zdánlivě nesourodé vypravěčské linie podle moderního receptu "vše se vším souvisí a vše se ovlivňuje" je tak trochu příliš samoúčelná a nevyplývá z ní víc než pouhá nahodilost. Přes to všechno jsou Proměny filmem na současné téma, který nerve ušní bubínky a nevhání do očí slzy trapnosti. Dokáží vzbudit city velkým kusem upřímnosti i kumštu autora, i když určitou křečovitost a vnitřní nesourodost úplně zamaskovat nezvládají. Finální dojmy jsou ale převážně pozitivní a plné nadějí. (23.04.2009)

Zlínští Samotáři se nepovedli v celku, už když začal doktůrek s tím Jurským parkem, dalo se tušit cokoli. I když to Tomáš Řehořek nezamýšlel, příběh mu přebil tu nevkusnou, vyumělkovanou formu (ale to není věc kamery, spíš toho, jak to pak Tomáš upekl blbě dohromady). Ale dobré scény tam jsou, hlavně ty se vztahem černovlasé a atleta (hlavy obrácené, sdělující své traumatické příběhy, ležící na posteli za výslužku pět kil pro ní). Když jsme u té atletiky - jak to vedl?, to musel být hodně špatný trenér, takový ty pokyny: "Dejte si ještě kolečko, vyklusejte si a do sprch!" jsem teda fakt neslyšel, to nevzbuzuje moc dojem spořádaného tréninku. A když už je atlet, proč by se měl divit, že mu na vyšetření chcou holit chlupy na hrudníku, to by to spíš sám už měl vyhlazené:) (i pak klukům jen volá mobilem, že si maj jen strečovat a dát výběhy dokud se zas neozve, co ňáký tréninkový plán, kór když je očividně (jarní/letní) čas hlavní sezóny...). A vůbec: ta nelinearita je l'artpourl'artistní, taky umím takový slova:) (18.12.2009)

"Co to zase je?!!", ptala jsem se sama sebe během první poloviny filmu a několikrát mi blesklo hlavou, že jsem raději měla jít na původně plánovaný fotbalový mač mezi Zlínem a Spartou, než se trápit v kině u filmu s nevýraznými herci, křečovitě napsanými dialogy a rušivě blikajícími technickými efekty. Hůl nad filmem už byla téměř zlomena, když mě ve druhé půli přece jen chytil za srdce postupně se rozvíjející příběh stárnoucího, osaměle žijícího atletického trenéra. To jsem aspoň pochopila, co chce režisér jeho příběhem divákovi sdělit. Nu, a když se na plátně překvapivě objevil v epizodní roli můj oblíbenec Luděk Randár (herec zlínského divadla), začaly akcie filmu mírně stoupat vzhůru. - Tož nakonec mi z teho všeckého vylézly tři hvězdy, Tomášu. S dodatkem, že nebýt Proměny tak trochu "zlínským" filmem, bylo by mé hodnocení přece jen o něco méně zářivé. Poznámka č. 1: K puknutí či k popukání byly občasné slovní výpady hrdinů pronášené v rádoby moravském nářečí. Poznámka č. 2: Zlín - Sparta 2:1 :-) (10.05.2009)