Pojďte pane, budeme si hrát

Moje máma dělá reklamu, jeho máma dělá reklamu, můj tatínek "muuuf", jeho tatínek "muuuf", můj strejda je "papadadá", jeho strejda "papadadá", má babička, jeho babička, dědečkové mazaní a oba z Kopidlna, to znamená... to znamená... ty Kubo, že my dva jsme asi bráchové! Bráchové! - A to je jedno, ať jsme bráchové, pojďte pane, budeme si hrát! Geniální a nesmrtelné! (06.12.2011)

Tenhle večerníček nikdy nepatřil k mým oblíbeným. Jako dítěti se mi nelíbila animace, přišla mi smutná. No a především mě štval ten větší medvěd, který byl pěkná potvora a jen menšímu a důvěřivému medvědovi škodil. Když jsem se po mnoha letech mrkl na pár dílů s dcerkou, jen jsem se utvrdil v mém názoru a osvěžil si mlhavé vzpomínky. Navíc se nelíbil ani mé dcerce a po pár dílech jsme s ním skončili. (08.07.2021)

No další parádní večerníček na který nedám dopustit, příběhy medvídků kteří se promění v cokoliv nemělo v mém mládí chybu a ani ted. Dnes jsem si seriál zase nějak extra neužil jako třeba Povídání o pejskovi a kočičce(z nich jsem i po téměř 10 letech nadšenej). Ale jako malej jsem měl jen pár dílů, ted jsem viděl všechny a jsem spokojen. (21.06.2011)

Dnes již klasické dílo, jež zcela jistě náleží ke zlatému fondu československé animované tvorby a především k nejvýraznějším odkazům Břetislava Pojara, který patřil k nejnadanějším žákům a posléze i plnohodnotným nástupcům Jiří Trnky. Fantazie a nekonečná tvůrčí invence, s jakou jsou všechny medvědí příhody realizovány, nabízejí pokaždé originální tvar, přitom jsou srozumitelné i nejmenší věkové kategorii. Je nasnadě, že punc originality do seriálu vnáší z nemalé části mistrovský Deylův hlas, nahrazeným později neméně skvělým Františkem Filipovským. Fakt, že příhody dvou nezbedných medvídků, co se před téměř půl stoletím potkali u Kolína, obstojí i dnes v nepoměrně atraktivnější současné zahraniční 3D produkci, je uznáním, jakého se autorům zaslouženě dostává. (25.10.2012)

Sice jsem měl už od dětství pochybnosti o tom, že by se ten malý trouba nechával tak setrvale využívat tím větším manipulativním podrazákem, sobcem a - když nebylo po jeho - sabotérem (v dětství jsem tomu samozřejmě říkal jinak;)), ale co naplat, díly ve kterých táhnou za jeden provaz jsou dokonalé. Pan Pojar svými několika výtvarně svébytnými postupy vytvořil za pomoci hlasů pana Deyla a později pana Filipovského úžasně imaginativní zábavu nejen pro děti. A hudba, samozřejmě hlavně titulková skladba, Wiliama Bukového je nezaměnitelná. Tedy byla, do doby než ji ukořistila nejmenovaná půjčovací - podle způsobu prezentace svých produktů - v podstatě charitativní organizace:P Plnou palbu medvědům dát nemůžu, ale klasika to nepochybně je. 80% (25.01.2015)