Batman

Legenda. Razím názor "raději nový Batman nového milenia", ale tohle je klasika jak se patří. Výborné obsazení, "gotická" hudba Danny Elfmana a démon Jack Nicholson. Kulisy a výprava sice lehce divadelní, ale ono proč ne. Tenhle film má celkově feeling jiný, než dnešní porce vycizelovaných a "realistických" komiksových snímků. Jednak jiná doba a jednak jiná vize režiséra. Burton je podivín a natočil podivínský film. Ponurá atmosféra těžko překonatelná. (13.10.2013)

(1001) Burton si bere komixovou předlohu a KONGENIÁLNĚ ji převádí do filmového média. (Ha, celý život jsem čekala, až budu moct tohle slovo použít ve větě.) Nevím, jestli tohle nějaký jiný režisér na poli komixové adaptace kdy dokázal. Takhle z hlavy mě napadá snad jenom první Vrána Alexe Proyase. Dle mého názoru je klíčem to, že oba režiséři vytvářejí působivé obrazy založené na jednoduchosti, kontrastu světla a stínu, výrazné výtvarné stylizaci, živoucích postavách a hmatatelných kulisách. Současný trend hyper-realistických, digitálně nablýskaných, opozlátkovaných manekýnovitých pseudopsychologických blábolů jde zcela mimo mě a snad by měl být i trestný ve jménu blaha. A zpátky k Burtonovi, první film vytyčuje směr a teprve druhý tvoří opravdový kult. (18.11.2006)

První a taky nejlepší díl série o batmanovi. Michael Keaton je taky zatim nejlepší z batmanů a jack Nicholson je prostě báječnej. příběh je zasazenej do ponurýho a zločinem se hemžícího města Gotham, ze kterého úplně sálá výborná atmosféra. režisér opravdu odvedl brilantní práci a nezbývá než mu poděkovat za skvělý film (06.03.2005)

"Where does he get those wonderful toys?". Po krásně potemělém Gotham City, které nenechá nikoho na pochybách, že je tím nejšpinavějším a zločinem nejprolezlejším místem co jste kdy viděli, se rozléhá dunivá hudba Dannyho Elfmana. Sám velký netopýří hrdina s nejkrásnější fotografkou, kterou mu určitě závidí celý comicsový svět, proti otci všech vyšinutých záporáků - nepřekonatelnému Jockerovi. (05.06.2004)

V roce 1989 si tvůrci jakéhokoliv komiksového filmu mohli ještě vymýšlet vysloveně co chtěli. A jelikož se v tomto případě jednalo ještě k tomu o Tima Burtona, bylo jasné, že tady v tomto případě o zklamání rozhodně nepůjde. I po takřka třiceti letech můžu totiž říct minimálně to, že na rozdíl od dnešních komiksáren tenhle má absolutní duši hračičky a vizionáře Burtona. Batman je tady temnej jak půlnoc, Joker je ujetej jak splašenej vlak a hudba v tomto případě je tak geniální, že ve spojení s Timem Burtonem, který tomu všemu dodal bláznovství, glanc a vizuálno, nemohlo vzejít zklamání. Je hezké vidět, jak tenkrát u podobných filmů vládla především zábava. Dneska hlavně barevnost, digitálno, pseudorealističnost a vnucené hlášky v hubě postav, které by si je ani nezasloužili. Tady se stačí zaměřit jenom na scénu a už jste na koni. Třeba ta, jak Joker vtrhne do muzea a za poslechu boží Princovi skladby tam se svými kumpány posprejuje a počmárá jeden renesanční obraz za druhým. To je prostě geniálnost taková, že přebít ji nedokáže ani celej arzenál samotného Marvelu současnosti. (13.02.2017)