O Nesytovi

Ačkoliv je scénář zčásti okopírovaný z pohádky S čerty nejsou žerty, tak většina díla je naštěstí originální. Věrohodné provedení s tou pravou pohádkovou atmosférou, výborný výkon Martina Zounara, hezké scény s jedením a pracováním Nesyty, žádné zbytečné efekty ve stylu pohádek dnešní doby. Pro mě určitě jedna z nejpovedenějších posametových pohádek. (21.05.2010)

Lepší tradiční televizní pohádka pro nedělní odpoledne, tentokrát natáčená v extreriérech skanzenu v Rožnově pod Radhoštem, ve které Martin Zounar hraje mladého muže, kterému tak chutná, až ho nikdo nechce zaměstnat, protože jako odměnu za práci všechno sní. Pak však najde práci v pekle a dostane všemi mastmi mazaný dárek. Dá se řící, že tato pohádka je kratší a jednodušší verze celovečerní pohádka S čerty nejsou žerty. Líbit se kromě příběhu však bude i Ulrychova hudba a nádherné prostředí Rožnovského skanzenu. Hudba: Petr Ulrych (01.02.2010)

Tak toto je velmi milé pohádkové překvapení. Hned na počátku potěší exteriéry, které k natočení pohádek doslova vybízejí. Mladý Martin Zounar byl ještě štíhlý a jeho bříško možná začalo narůstat právě po tého pohádce. O Nesytovi je jedna z variací pohádek o čertech nebo též Otesánek. Jenže už na začátku příběh trochu postrádá logiku. Když rodiče žádají o syna peklo, čekal bych, že si na oplátku pekelníci přijdou pro Nesytu. Toho ale musí všude odmítnout pro jeho věčně hladový žaludek a až teprve pak mu peklo nabídne službu. Také Nesyta odhalí moc kabátu sám a vlastně jen díky své nevycválanosti, když čertovi prohrabává kapsy. Při svém návratu pak pohádka odkazuje na charakter lidí. Ti se ho sice bojí pro pár šmuh na tváři, určitě by si maskéři měli dát víc záležet, ale na druhé straně za ním chodí velmi ochotně, když vysolí prachy na dřevo. Tedy přesně jako v životě, máte-li peníze, máte i přátele, do té chvíle na vzhledu nezáleží. A totéž platí pro marnivou princeznu. Král sice nemá na plat pro své zaměstnance, ale společně s princeznou myslí jen na to, kde sehnat prachy na její nové šaty. A zatímco běžní obyvatelé vsi jsou dotováni pouze, když se nějak přičiní, což je jistě správné, vojáci se mohou válet v ležení a nic nedělat, což Nesytovi bohatě stačí. I Linda Rybová se zrovna moc nezeškaredí jen několika šmouhama na tváři. Přesto mezi velkým počtem televizních pohádek je to jedna z těch milých, které si rád připomenu. (06.04.2021)

,,Buchty, koláče, domácí syrečky, škvarky a koblížky!“ Nesyta je trochu guilty pleasure movie. Zounar jako rázovitý hlavní hrdina, co sežere, na co přijde, nemá chybu. Linda Rybová je roztomilá, no co po ní chtít víc. Jen ten Schmitzer je naprosto nevhodně obsazen jako král. Příběh připomíná S čerty nejsou žerty v televizním podání. Nicméně naivita a jednoduchost děje i charakterů je návyková. Vesničany většinou hrají hrozná polena, co brutálně přehrávají. Je pak radost sledovat staršího pána, jak žebrá u Nesyty o zlaťák, jako kdyby se o to snažilo dítě ve školce. Zmínit musím také chytlavou melodii, která hraje úplně všude téměř celou pohádku. Ke konci jí tak budete milovat nebo nenávidět, možná ale obojí. (26.12.2015)

Pohádku nehodnotím, neb jsem z ní viděl pouze cca pět minut, přesto mi dala spoustu podnětů k přemýšlení: a) všichni tu mluví o vykrádání pohádky S čerty nejsou žerty, já tedy podle Zounarovy trvalé vidím spíš inspiraci Rambem, popř. dělal večer konkurs na člena the Cure a začal se líčit už od rána, a/nebo byla režisérka zamilovaná do toho komunisty Dolejše. No a za b) jak vidět, už v r. 1994 jely tetovací salóny naplno, jenom tak lze pochopit to princeznino zděšení na konci. Kdyby ty šmouhy nebyly natetované, tak snad aspoň jednoho z dvojice chytrých hlaviček Zounar-Rybová napadne umýt je, a Zounar by nefilozofoval, že si princeznu vezme i ošklivou, ne? (05.04.2021)