Noční jízda

Ja myslím, že sa mu to hľadanie samého seba podarilo. Celý nabudený išiel pátrať po niekom, komu sa nedá veriť, až našiel, v odraze skla, ktoré tak rád čistil... Charakterová štúdia osoby, ktorá dokazuje, že byť ochotný ešte neznamená stať sa lepším človekom. Môžeš byť totiž ochotný aj urobiť poriadnu blbosť. Brzobohatý má však takú charizmu, že sa nezmestí na miesto šoféra a spolujazdca nákladiaku, časť z nej musí ostať aj na korbe. Ostatné postavy sú viac-menej len spúšťače jeho povahových vlastností. Takže posúvajú dej dopredu, ale stále je to one man show. (12.07.2023)

„Člověk se potlouká po tom světě sem a tam...“  Tak světem československého filmu jsem se před několika lety protloukal hodně a poměrně dlouho, ale přiznám se, že tento snímek mi unikal a až donedávna jsem absolutně o něm neměl tušení. Vůbec jsem nevěděl, že František Filip natočil v rámci své velmi pestré a bohaté tvorby i takhle zajímavou road movie ze současnosti, s charismatickým Radkem Brzobohatým jako mužem za volantem na nesnadném rozcestí... Úžasný film s podmanivě temnou atmosférou a neustále přítomným napětím, vůbec žádná politika, žádné budování světlých zítřků, ale až působivě realistický příběh jedné noci v životě obyčejného muže, ve znamení dlouhé vyčerpávějící jízdy načerno a řadou pocitově nejrůznějších příhod. Tím stupňujícím se psychologickým dusnem během jízdy náklaďákem uprostřed všudypřítomné tmy a mlhy mi to dost připomnělo Verneuilův snímek Des gens sans importance, ale Noční jízda měla pro mě daleko větší švih. Jana Hlaváčová sice neměla velkou roli, ale i těch pár minut jí postačilo na to, aby svým hereckým umem i šarmem rozsvítila velké světlo uprostřed té mlhavé temnoty. Skvělé rovněž je, že Filip stihl tento film natočit ještě černobíle, protože v barvách bez téhle „šedivé“ atmosféry by zdaleka neměl takové grády. [90%] (10.11.2021)

Kdo by to byl řekl, že tu za Československa vznikla taková klasická road movie... A celkem povedená road movie, jen mi z ní kazí dojmy místy uměle působící scénář, ve kterém některé dialogy zní, jako by zde byly jenom kvůli tématu, nikoli kvůli tomu, aby to všechno působilo skutečně uvěřitelně. A i když to po odjezdu z Prahy začne krapet ztrácet dech a v tu chvíli jsem se začal obávat, že už to moc nepředvede, závěrečná pointa to naštěstí zachránila a tuhle část skvěle vynahradila. Skutečně to má dost do sebe, ať už po filmařské stránce nebo všemi těmi lidmi, které Staněk po cestě potká. Jen škoda těch nedostatků, jinak by to skutečně byl skrytý nedoceněný klenot československých televizních filmů - a svým způsobem jím je tak jako tak. 4* (11.12.2021)

Reálně socialistická road movie. 1)  Střídmě napsaný scénář 58letého Jiřího Marka (mj. psal Hříšné lidi města pražského), parádní herecké obsazení i vkusná režie 42letého Františka Filipa film udržely snímek v kategorii filmů koukatelných i po půlstoletí od jejich vzniku. Ale podruhé se už nepodívám._____ 2)  Zaujala mě i kulišácká pointa._____ 3)  Československý svět reálného socialismu začátku sedmdesátých let je tu jako na dlani. Na silnici si všichni říkají kamaráde. Informace o černé jízdě automaticky vzbuzuje sympatie u druhých řidičů stejně jako být vojákem základní vojenské služby otevírá dveře úspěšnému autostopu. Dopravní policisté jsou mlíkaři, pivo v hospodě se servíruje v láhvích se sklenicemi a kouří se tvrdé Sparty._____ 4)  49letý Jaroslav Moučka, budoucí šéf okresu Pláteník, zatím dělá řidiče na stavbě. Všechny baby (bez výjimky) ve filmu jedou po 40letém Radoslavu Brzobohatém. Duchovně založený věřící 50letý Josef Kemr pracuje jako vedoucí dopravy na stavbě dálnice. Řidičova sousedka v Praze 34letá Jana Hlaváčová prokazuje zřejmé intelektuální sklony - v obýváku má v knihovně asi 25 knih. 49letému Čestmíru Řandovi staršímu to za volantem sluší. 49letý Antonín Jedlička tentokrát ve svém kratičkém štěku neštěká, nekokrhá, ani nebučí, prostě jen nadává._____ 5)  Poučení z filmu je nasnadě: nejhorší je mlha, která vás může přepadnout v noci mezi Prahou a Plzní. (06.07.2023)

"Vy jste všichni chlapi stejní, ženská je pro vás jak sklenice piva, vypijete ji a jdete"  By mě vcelku zajímalo, kolikrát se  taková taky docela "stejná ženská" nechá tak vypít?  Malá československá studie nevěry, která sice nejde nijak do hloubky, ale vcelku se trefuje do černého. Stačí příležitost, kapka pokrytectví a už v tom (možná i zase a znovu) lítáme, haťapaťa... Anekdotický, takový až bakalářský, konec jinak docela sžíravě ironického příběhu, je  pak sice úsměvný, ale trochu to celé vlastně shazuje a je to škoda. Do této doby bylo sledování "morální mlhy" hlavního hrdiny naprosto báječné a osvěžující.  Zatímco ta meteorologická se postupně rozpouštěla, ta jeho psychologická jen houstla a s jeho poslední větou, tedy "Já jsem ale blbec" nelze než souhlasit.  A jen tak na okraj, já nikdy o své ženě nepřemýšlel  jako o "své staré" a už vůbec tak o ní nikde nemluvil. Čili asi nemám koule nebo tak něco, že? (22.07.2023)