Olga

Dobře fungující spojení sportovního dramatu o mladé špičkové gymnastce s politickým komentářem z politického převratu na Ukrajině. Představitelka hlavní role to všechno zvládla podat věrohodně. Autoři si trochu naběhli happy-endem z Kyjeva 2020. Kdo film stihl vidět v létě 2021, ten vlastně viděl o dost jiný film, než já na jaře 2022. :-/ (20.04.2022)

Citlivá, oduševněla podívaná tentokrát z východních končin, jež oplývají politickými nepokoji poslední dobou na denním pořádku, upoutá diváka svým atraktivním sportovním prostředím a přesvědčivou hlavní ne/herečkou. Jeden z nejsilnějších zážitků z letošních Varů, která s emocemi zkoumá osudy lidí, kteří žijí uprostřed občanské války na Ukrajině a srovnává je s bezmocností jednotlivce, který se nachází jinde a sám se potřebuje soustředit na své úspěchy. Už jen ten námět o sobě je poměrně hluboké téma a režisér Ellie Grappe tomu dodal dokonalé vedlejší události z prostředí profesionálního sportu. Celé to pospolu zkrátka perfektně funguje a až na to sluníčkovské, pohádkové finále to působí opravdu autenticky. KVIFF 2021 (02.09.2021)

Příběh mladinké gymnastky, kterou matka kvůli bezpečí přemístí z Ukrajiny do Švýcarska, kde žije rodina jejího otce, mě doslova vcucnul, to soustředěné vyprávění bylo místy napínavé k nesnesení a propojení sportovního dramatu s děním v rodné zemi se povedlo na výbornou. Elie Grappe zaslouží za svůj režisérský debut obrovskou pochvalu, mladý talentovaný režisér, jehož práci bude dobré si do budoucna pohlídat.. (07.08.2022)

Kombinace politicky angažovaného a sportovního filmu se z mého pohledu může zdát smrtonosnou, protože v prvním případě bývám obezřetný, což zamezuje se do snímku položit, druhé pak většinou dost nenávidím. Olga je naštěstí poučená z chyb v obou případech. Výborně balancuje svá témata tak, aby se nedalo nikdy říct, že vypráví o jednom navzdory druhému. Vědom si film limitů i kvalit gymnastických nehereček, nechává je komunikovat převážně řečí těl (na jejichž ramenou by se dala hrát deskovka) a hlavně v opakujících se sekvencích cviků a tréninků neustále mění hlediska, střih a rytmus, takže zdánlivě stejné situace vytvářejí stále nová napětí. Zšeřelá atmosféra švýcarských tělocvičen při pozdních trénincích, vysoká hloubka ostrosti a subjektivní kamera nakonec pomáhá Olze dosáhnout toho nejzásadnějšího, co může chtít film o sebepřekonání se. Tedy silný fyzický zážitek, skrze který se dokážeme napojit či alespoň obdivovat postavu, která po nás nechce žádné sympatie. Zkombinování s událostmi na Majdanu pak funguje překvapivě hladce (nehledě na trochu papírové kazatelství protagonistčiny matky) a navíc vyúsťuje v názor s nímž souzním, tedy, že pokud má být sport apolitický, tak slouží jenom boháčům a idiotům a tedy je zbytečný. (28.06.2022)

Tento debut režisérky Elie Grappeové jsem viděl v v pražském komunitním centru Kampa. Jde o osobní a politický psychologický portrét  ducha Ukrajiny mladé atletky, která je podrobena zkoušce. Film je něco mezi politickým komentářem, teenagerským dramatem a sportovním filmem. Má atmosféru tísně a frustrace. (19.04.2022)