Všechno nejlepší, Chiaro!

Hned při oslavě narozenin je v náznacích patrné, že tady všechno tak idylické nebude, ale u náznaků také zůstane, film překvapivě nepouští blíže do rodiny, dokonce i samotná Chiara zůstává tajemná. Ten neosobní přístup mi k vážnému tématu nesedí, vše se odehrává téměř bez emocí, hlavní hrdinka si projde několika zásadními změnami, které se bez bližšího pohledu těžko chápou. Přitom kamera zabírá převážně detail její tváře, jakoby do ní chtěla nahlédnout, což ani Swamy Rotolo svým výkonem nepřipustí. Možná je tohle zvláštní pojetí záměrem, mě však k tématu nesedlo. 60% (03.12.2023)

Na první dojem působí film ve své symbolice doslovně, v emocích vyhroceně, v gestech teatrálně a samotná titulní postava místy až nesnesitelně frackovitě. Ale ono to vše zapadá do zdejšího zamýšleného mixu mafiánských dramat a filmů o dospívání, kde se obě prostředí a postavy těchto žánrů právě těmito atributy vyznačují i sebedefinují. "Vše nejlepší, Chiaro!" vlastně má něco společného se "Sixteen Candles" Johna Hughese, jen namísto obvyklých outsiderů školního kolektivu po nás Jonas Carpignano chce, abychom sympatizovali s modelovou rich bich, která poněkud překvapivě až v patnácti nahlédne za bezstarostnou fasádu svého vyvoněného života. Díky tomu, ale režisér může dobře rozehrát motiv dospívání coby přechodu od sebezahleděnosti s černobílým viděním světa k vnímání mnohoznačnosti, znejistění i hledání vlastní cesty ve vztahu k zázemí či navzdory němu. V jádru problematická a pro někoho až nesympatická hrdinka pak filmu umožňuje předložit i výsostně aktuální téma, že bychom lidi neměli soudit výhradně podle jejich minulých prohřešků a měli bychom jim dávat druhé šance. Protože v lepším případě celý život dospíváme a nově nahlížíme vlastní minulost. (23.08.2021)

Obelix měl pravdu s tím že ti italové jsou ale blázni.... Chiara (extrémně talentovaná Swamy Rotolo, která až neuvěřitelně přesvědčivě hraje očima) je mladá, blbá, 24/7 má v ruce kecafon, hodně vapuje, kalí s besties, lepí si nehty – zkrátka žije typický život frikulína 21. století. Tahle idylka se otočí o 180° poté, co je Chiara konfrontována s kriminální minulostí své rodiny a je nucena rychle dospět ve světě, jímž zmítá organizovaný zločin. A přestože se Chiara mnohdy chová až moc impulzivně, jak její character development, tak její teenage figura dokonale zapadá do celkového konceptu odhalování záměrně utajovaných mafiánských intrik, díky čemuž s ní divák dokáže navázat nebývalý sympatie. Snímek Všechno nejlepší Chiaro tak perfektně funguje nejenom jako coming-of-age dekonstrukce gangsterkého žánru s netradičním námětem alá "Kmotr meets gen Z", ale i jako formálně ambiciózní (vše je nasnímáno výhradně ruční kamerou) indýčko a relevantní výpověď o zásadním problému italské společnosti. Za mě skvělej festivalovej slow-burner. (04.08.2022)

Způsob vyprávění silně působí dojmem, jako by režisér nevěděl o tématu (drogové mafie, sociální politiky státu, trestního stíhání, puberty..., you name it) dost, a tak vzbuzuje nezodpověditelné otázky, mlží a skáče po povrchu námětu do ztracena sem a tam, nezabrušuje do hloubky vztahů, charakterů ani společenských pravidel a zákonů, zachycuje se tu pouze jakýsi mlhavý dojem, ale nevykrystalizuje žádné jasné sdělení ani vyznění, natož spojitá linie - stejně jako na začátku, ani nakonec o nikom a o ničem nic pořádně nevíme, včetně toho, kdo je a co v životě chce či nechce sama Chiara). Ve stejném duchu funguje i kamera - hodně roztřesenosti, záběrů na detail, mlhy a tmy, ale žádný rámec, nadhled, poodstoupení.... - a také herecký výkon hlavní protagonistky - stále týž záhadný výraz, bojovně vysunutá brada a málo slov, která by prozradila cokoli určitého, udala té bezbřehosti směr... Může to být legitimní způsob, jak natočit film, ovšem pouze pokud soustavně nevyvolává podezření, že to nebyla nezbytná forma pro pevný autorský záměr, a že si tu filmař ve skutečnosti jen velmi ulehčil práci a sám si nejspíš není jistý, co přesně tím vším chtěl říct (zato se o tom dá donekonečna pustě polemizovat). *** Nemůžu se ubránit srovnání s mnohem zralejším a odvážnějším snímkem Muréna, který vznikl také letos na velmi podobné téma a v němž se patnáctiletá dívka vymaňuje z nadvlády otce či patrirchálního diktátu obecně, uvědomujíc si naivitu podsouvaných představ a modelů,  uplatňuje svoji ženskou sílu a odvahu a pouští se naprosto rozhodnutě na vlastní cestu s nejistým výsledkem - přičemž herecký výkon mladé ženy je přinejmenším stejně strhující, obdivuhodný a dechberoucí jako výkon hlavní hrdinky, kterou ztvárňuje. Po takovém prožitku pak film tak nevýrazný a zmatený jako Chiara rychle vybledne.  (Světozor, s o.) *~ (06.06.2022)

pozvolna plynoucí festivalová artovka, aneb jak by asi vypadala Suburra z pohledu dospívající dcery jednoho z protagonistů. V tomhle případě si nicméně divák musí vystačit pouze s hromadou náznaků, kdy na tom bude stejně jako hlavní hrdinka. Ta taky většinu času jen  tuší že se děje něco nehezkého a  že se jí pomalu ale jistě otočí život vzhůru a musí se s tím vyrovnat i za cenu určitého vystřízlivění a rychlého (a nechtěného) dospění...70% (16.12.2022)