Ennio

Pred časom som sa rozhodol nehodnotiť dokumentárne filmy, pretože si myslím, že je závislejšie od zobrazovaného, než od umenia filmárov. Prvú výnimku som urobil pri Hanákových Obrazoch starého sveta, druhú činím dnes. Ennia Morriconeho obdivujem už veľmi dlho, videl som viacero programov približujúcich jeho život a dielo, ale žiaden z nich to nepojal tak komplexne a príťažlivo, ako práve dopozeraný film môjho obľúbeného Giuseppe Tornatoreho. Napísať niečo o výnimočnosti až genialite Ennia Morriconeho považujem za zbytočné. Tvorí jeden z pilierov môjho kultúrneho povedomia. (09.05.2023)

Letem světem maestrovou kariérou. Zrovna u rekapitulace Morriconeho tvorby těžko vyčítat, že to je poklonkování géniovi bez jakékoli kritiky (a minimálně v oblasti konfliktní svéhlavosti by se témata našla, ne že ne). A ano, je to mix půl na půl mluvících hlav (naštěstí hlavně a především té Morriconeho) a archivních záběrů (s čestnou výjimkou perfektně zinscenovaného prologu). Jenže je to perfektně sestříhané na hudbu, jak je to letem světem, tak neustále jedno fascinující téma/detail/pohled za oponu střídá druhé. Což je, paradoxně, největší problém. Na dvě a půl hodiny to strhne, ale na konci máte neodbytný pocit, že to měla být mnohodílná dokumentární série, protože takto klouzat po povrchu devadesáti let života, kariéry zahrnující přes pět stovek filmů, o koncertních turné, dopadech na (pop)kulturu či vážné i populární tvorbě mimo film ani nemluvě, je setsakra málo (osobní život je shrnout do dvou minut a "denní rutina" se odbyde sotva dvěma větami). Je to slet klíčových momentů a zajímavostí a nikoli komplexní a ucelený dokument "o životě i tvorbě klasika". Krom neustálých holdů na genialitu, a Enniova tichého vzpomínání, jsou jedinými spojujícími motivy jeho celoživotní komplex méněcennosti, nespokojenosti se svou tvorbou a neustálého hledání uznání ve "vážných" kruzích. Je to výtečné, ale je to předkrm a nikoli hlavní chod. (21.10.2022)

Jeden z nejkomplexnějších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl, a neříkám to pouze proto, že jsem náruživým obdivovatelem Ennia Morriconeho! Tornatore odvedl prostě skvělou práci, kdy spojil radostné s užitečným; tedy vzdát hold svému příteli a zároveň přiblížit současnému publiku a alespoň zběžně analyzovat jeho tvůrčí genialitu. Byť za Morriconeho vždy nejvýstižněji hovořila právě jeho hudba, dokumentární, v podstatě téměř tříhodinový snímek o něm (o maestrovu hudbu nijak neošizený, ba právě naopak) každou minutou bez zbytečných skrupulí (a patosu) vysvětluje, proč dílo Ennia Morriconeho během let přerostlo v mnohem víc než jen v "pouhou" filmovou hudbu. Doporučuji všem, co se zajímají o film a hudbu, a v první řadě všem, co milují Ennia Morriconeho tak moc jako já. 9/10. (07.11.2022)

Začátek velice slibný. Maestrova denní rutina. Kdy se v pyžámku a bačkůrkách plouží po bytě a něco si brouká. Pár prostocviků k tomu a začne vzpomínat na mládí, na své začátky. To je moc fajn. Pak se přidá víc mluvících hlav a to je mírně řečeno rozpačité (hlavně pro nadužívání slova: GENIÁLNÍ). Nic proti mluvícím hlavám, pokud mají co říci a mluví li v rozvitých větách. Ale nějaká ta kritika, nebo aspoň opozice není nikdy na škodu. Tady to více méně zastane Ennio sám. Jinak povídání stran směrování kariéry, pochybách, pocitu ménecennosti a nedocenenosti je věnován slušný prostor. O to víc zamrzí poskromnu profesních zajímavostí. Například fakt, že měl dělat hudbu pro Mechanický pomeranč. Z čeho kvůli Leoneho intervenci sešlo. A taky to chtělo minisérii. Celovečerák (i když 150 minut dlouhý) ani zdaleka nepostihne kariéru přes padesát let dlouhou! A to mluvím jen o té filmové. Suma sumárum, kdykoli mluví sám meastro (případně Leone, Tarantino) a zazní notoricky známé melodie je co poslouchat a čím se bavit. Ale je to ´jen´ teaser pro mnohem komplexnejší dílo. (25.03.2024)

Takový klasický dokumentární piedestal pro mistrovu tvorbu, kde stejně většinu děl jen proletíte. Je to často i s jeho komentářem, což potěší. Zklamala mě ale poměrně častá snaha o podbízivý obrazový doprovod z daných filmů. A na osobnostní rovině se taky jede spíš po povrchu, proto nemůžu dát vyšší hodnocení. S dovolením si tu ale odložím svoji top 10 nejoblíbenějších Maestrových skladeb (s vědomím, že jsem toho spoustu neslyšel, ovšem s očekáváním, jak to budu hodnotit za x let): 10. For A Few Dollars More main theme (Pro pár dolarů navíc) 9. Man with a Harmonica (Tenkrát na západě) 8. Ecstasy Of Gold (Hodný, zlý a ošklivý) 7. The Braying Mule (Nespoutaný Django) 6. Chi-Mai (Profesionál) 5. Gabriel´s Oboe (Mise) 4. El Indio theme (Pro pár dolarů navíc) 3. Once Upon A Time In The West Theme (Tenkrát na západě) 2. L´Arena (Žoldnéř) 1. Saluto Alla Madre (Marco Polo) (31.03.2024)