Ennio

Pred časom som sa rozhodol nehodnotiť dokumentárne filmy, pretože si myslím, že je závislejšie od zobrazovaného, než od umenia filmárov. Prvú výnimku som urobil pri Hanákových Obrazoch starého sveta, druhú činím dnes. Ennia Morriconeho obdivujem už veľmi dlho, videl som viacero programov približujúcich jeho život a dielo, ale žiaden z nich to nepojal tak komplexne a príťažlivo, ako práve dopozeraný film môjho obľúbeného Giuseppe Tornatoreho. Napísať niečo o výnimočnosti až genialite Ennia Morriconeho považujem za zbytočné. Tvorí jeden z pilierov môjho kultúrneho povedomia. (09.05.2023)

Jeden z nejkomplexnějších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl, a neříkám to pouze proto, že jsem náruživým obdivovatelem Ennia Morriconeho! Tornatore odvedl prostě skvělou práci, kdy spojil radostné s užitečným; tedy vzdát hold svému příteli a zároveň přiblížit současnému publiku a alespoň zběžně analyzovat jeho tvůrčí genialitu. Byť za Morriconeho vždy nejvýstižněji hovořila právě jeho hudba, dokumentární, v podstatě téměř tříhodinový snímek o něm (o maestrovu hudbu nijak neošizený, ba právě naopak) každou minutou bez zbytečných skrupulí (a patosu) vysvětluje, proč dílo Ennia Morriconeho během let přerostlo v mnohem víc než jen v "pouhou" filmovou hudbu. Doporučuji všem, co se zajímají o film a hudbu, a v první řadě všem, co milují Ennia Morriconeho tak moc jako já. 9/10. (07.11.2022)

Když tak o tom přemýšlím, tak v současnosti asi není příhodnější režisér pro dokument o této hudební legendě než právě Giuseppe Tornatore. Ennio a Giuseppe spolu tvořili nerozlučnou dvojici skoro tři dekády a přijde mi symbolické, že úplně poslední filmovou hudbu maestro Morricone složil pro film La Corrispondenza, který režíroval právě Tornatore. Dokument Ennio je tak pomyslným rozloučením s jednou z nejvýznamnějších hudebních osobností, která se zapsala do srdcí milionů lidí. Film nabízí komplexní pohled na mistrův život, přesněji řečeno od Enniova dětství až po vítězství vytouženého Oscara za Tarantinův snímek Osm hrozných. Největší prostor je však věnován ranějšímu období mistrova života, zatímco éra od roku cca 1990 do současnosti už je rozebrána poměrně stručně. Což je moje snad jediná výtka na tomto jinak skvělém dokumentu, i když uznávám, že do 156 minutové stopáže se rozhodně nemůže vejít vše a pro podrobnější portrét by přicházel v úvahu spíše dokumentární seriál. Pro filmové fanoušky a fanoušky filmové hudby obzlášť je dokument Ennio i tak "must see" záležitost. (20.11.2022)

Začátek velice slibný. Maestrova denní rutina. Kdy se v pyžámku a bačkůrkách plouží po bytě a něco si brouká. Pár prostocviků k tomu a začne vzpomínat na mládí, na své začátky. To je moc fajn. Pak se přidá víc mluvících hlav a to je mírně řečeno rozpačité (hlavně pro nadužívání slova: GENIÁLNÍ). Nic proti mluvícím hlavám, pokud mají co říci a mluví li v rozvitých větách. Ale nějaká ta kritika, nebo aspoň opozice není nikdy na škodu. Tady to více méně zastane Ennio sám. Jinak povídání stran směrování kariéry, pochybách, pocitu ménecennosti a nedocenenosti je věnován slušný prostor. O to víc zamrzí poskromnu profesních zajímavostí. Například fakt, že měl dělat hudbu pro Mechanický pomeranč. Z čeho kvůli Leoneho intervenci sešlo. A taky to chtělo minisérii. Celovečerák (i když 150 minut dlouhý) ani zdaleka nepostihne kariéru přes padesát let dlouhou! A to mluvím jen o té filmové. Suma sumárum, kdykoli mluví sám meastro (případně Leone, Tarantino) a zazní notoricky známé melodie je co poslouchat a čím se bavit. Ale je to ´jen´ teaser pro mnohem komplexnejší dílo. (25.03.2024)

Poctivá, pečlivá a důkladná biografie mistra, která na můj vkus až příliš dlouhou dobu mapuje jeho útlé mládí a příliš málo se věnuje jeho nejznámější tvorbě, kterou si podmanil většinu hudebního světa. Fakt, že tvůrci zde úplně vynechali jakoukoliv zmínku o některých jeho nejslavnějších ostech a naopak zde sáhodlouze a do nejmenších detailů jmenují a analyzují rannou tvorbu, kterou většina diváků nezná, je jen těžko pochopitelný. (17.12.2023)