Kde zpívají raci

Mimoděk se moje recenze přesouvají z anime k top ten na netflixu. Bohužel. Ale víkend u rodičů si prostě vždycky žádá dohnat novinky. Lol. Ani jsem neměla v plánu tu něco psát, protože u takto sledovaných snímků to bude stejně jen takové plivnutí do deště. Jenže mi nedá se se svým plivancem neozvat proti zdejším recenzentům, kteří se dívali asi na nějakou červenější Rosamunde Pilcher verzi. Já jsem nějak v tom násilí, pokusu o znásilnění a ostrakizovaní zanedbáného, opuštěného děvčátka, romantiku moc neviděla. Bylo jí tam reálně dohromady asi pět minut, ale stejně tady z toho upadávají penisy. A hlavně ten “romantický trojúhelník” vůbec nebyl ten point! EH. Nebylo to sice dokonalé, souhlasím, že někdy měla Kya trochu moc bílé boty, na to že se pohybovala bahnitým močálem, ale rozporuplnost velmi inteligentní, něžné dívky a divokého zvířátka z bažiny Daisy Edgar-Jones ztvárnila prostě znamenitě. Přes všechny ty předsudky a přesto, že v ní pravděpodobně byl nakonec divočiny stejný podíl jako civilizované ženy, tak si Kya zasloužila prostě víc než celé své mládí dostávala. Kya je pro mě naprosto perfektním zobrazením toho, proč by si ženy vybraly být v lese raději s medvědem než s mužem. Díky za dobré poplakáníčko. (26.05.2024)

I když se film snaží jít výš, zůstává červenou knihovnou, proto nebudu řešit naivní vyšetřovací část ani o něco lepší soudní jednání. Vražda je tu pro ozvláštnění a hlavně střet s masou, což už patří k tomu zajímavějšímu. Základem příběhu je však Kya a tady to začíná drhnout hned v dětství, aby částečně pokračovalo i ve stáří... Vím, dětství nemohlo dostat tolik prostoru, přesto více vysvětlit opuštění malé holky vlastně celou rodinou by přišlo vhod. Když už k tomu došlo, její přežívání na samotě v bažinách má také více otázek než odpovědí. Holt červená knihovna, pohádka, tohle se příliš neřeší, jenže já doufal ve víc. Svoji příběhovou část Daisy Edgar-Jones neuvěřitelně táhne, fungují v ní vztahy, obzvlášť ona a Tate, tam mluví pohledy. Jenže potom přijde nečekaný a zbytečně rychlý skok do stáří, který bych oželel. Holt pohádka si své "žili spolu navěky" zřejmě žádá a stejně tak si žádá i úplně zbytečnou pointu. Přitom tajemná Kya si o ten otevřený konec vyloženě říkala. Zkrátka vše v mezích červené knihovny a to včetně kamery, která poetiku a romantiku bažin umí vystihnout, i když mně seděly spíše úvodní temnější pohledy. Atmosféru to však i díky ní a výborné hudbě Mychaela Danny rozhodně nepostrádá. 65% (04.10.2022)

Wow. Zpočátku se WtCS tváří jako soudní detektivka, ale ta velmi rychle přejde do čistého story-dramatu, což se mi zpočátku jevilo nepříliš šťastné, ale záhy jsem zjistil, že se mi tady vypráví příběh tak silný a precizně vykreslený, že mám po zhlédnutí pocit, jako bych hlavní postavu znal roky. A tohle je emoce, které se mi během naprosté většiny filmů nedostane. Máme tady základní premisu soudního "hádej, co se stalo" podloženou mrazivě odvyprávěným příběhem odehrávajícím se ve vizuální slasti v bažinách, s excelentní hlavní herečkou a emocemi jak na horské dráze. Ve finále se dočkáme i hutného soudního procesu a atmosfericky silného rozsudku a jakkoliv se mi závěrečný pětiminutový epilog se stárnoucími postavami nelíbil, respektive byl spíše navíc a zbytečný, tak finální twist v posledních vteřinách mě teda dostal do kolen. Solidní filmařina a přesně ten film pro všechny typy diváků. (18.05.2024)

Bolo to predvídateľné a trochu klišé. Má to krásne lokácie, skvelú kameru, celkom dobré herecké výkony a zaujímavý a trochu pútavý príbeh, ale tempo je pomalé, postavy pôsobia nudne a občas to má atmosféru Twilightu, a to nie v dobrom slova zmysle. Daisy Edgar Jonesová film ťahá, ale jej úloha sa od jej predchádzajúcej práce až tak veľmi nelíši. Neviem, úprimne povedané, nie je to pozoruhodný film. (21.05.2023)

Nevím, zda je takový i zdrojový materiál, řekl bych, že spíš ne vzhledem k tématům, které tu jsou načtrnuty, ale tahle filmová bažina je tak vypulírovaná až to chvílemi připomíná temnějšího Nicholase Sparkse. Pořád je to víceméně pohádka. Romantizující život o samotě v chudobě a bok po boku s přírodou. (09.09.2022)