Psanci

„Na chvíli na sebe neupozorňuj. Bejt tebou nechodím do Fontány. Teda, dělej si, co sakra chceš, ale jestli chceš mou radu, už tam nechoď.“ - „Proč?“ - „Nejsi jako my.“ - „Dělám to samý, co vy. - „Jo, ale to je něco jinýho.“ - „Teď tě nechápu.“ - „Máš co ztratit. My už ne.“ Ale pravdu o tom, co všechno člověk vlastně ztratil, se může dozvědět až už je příliš pozdě…Monzón mě zaujal už Celou 211. A dojem si nepokazil ani Psanci. A to přesto, že žánrem i atmosférou jsou oba filmy úplně jinde. Psanci jsou retro. A od kostýmů přes rekvizity až po (parádní!) hudbu vydařené. A dlouho navíc úsměvné a příjemné. Ačkoliv pohodová atmosféra nezřízeného života začne postupně houstnout, zamilovaný hošan se zaplétá do čím dál většího průseru, a tvůrci v druhé polovině brnkají na podstatně vážnější strunu. Což potvrzuje i zdánlivě nenápadný, ale emočně silný závěr (pokud byl člověk někdy podobně nešťastně zamilovaný a „nevěděl“, dokáže pocítit docela přesně to, co Nacho). Až na detaily (zvláštní rozhodnutí policisty) to budou solidní 4*. (19.12.2021)

Ještě mě tady hraje ta závěrečná nádherná skladba a jsem toho fakt plnej. Ta partička mě teda nějak sympatická nebyla, ale ta skvělá retro atmosféra šla do mě fakt na plno a celý to vyšperkoval dokonalý a maximálně silný konec. Vztrah Nacha a Tere byl jedinečný a příběhu dával jedinečnost a ty její oči, ten její pohled, to člověk nemusí bejt brejloun, aby kvůli němu propad peklu. Netflix mě naprosto nečekaně dostal do kolen. (26.11.2021)

Dospívání po španělsku, které je docela fajn sledovat, pokud divák v mnoha ohledem přivře oko. Dobře vychovaný, ale plachý a se špetkou sebevědomí – Nacho to od vrstevníků schytává a svůj čas tráví v kině nebo u arkádových her. V nich poznává Tere a Zarca a ač je úplně jiný než skupina, se kterou jej seznamují, stává se součástí pouliční bandy, která si přes drobné krádeže troufne nakonec i na rabování lékáren či dokonce na banku. Jeho přerodu v rebelantské smýšlení jsem úplně nevěřil (bouchačce v ruce obzvlášť ne), i když chápu jeho touhu po jakémkoliv přijetí. Zatímco Zarco nad ním drží ochranitelkou ruku, jeho přitažlivost ke svůdné Tere je stále silnější (Begoña Vargas, hmmm). Nějaké pnutí milostného trojúhelníku jsem nicméně nevnímal, zločincům divák nijak zvlášť nefandí, protože si k nim hlubší pouto nevytvoří, jejich krokům schází syrovost, moment překvapení nebo napětí a závěrečné „lidské“ rozhodnutí vyšetřovatele mi taky zrovna nechutnalo. Každopádně mě celkově bavilo bohémství a atmosféra doby, kterou tvůrci trefili na jedničku. Body dolů za scénář, za špatnou práci s charaktery i za přepálenou délku. Tři až čtyři hvězdy. (29.11.2023)

Horkokrevnost španělské nátury je velmi často promítnuta i do jejich nekompromisních thrillerů a Psanci jsou toho dalším zářným důkazem. Tenhle retrovýlet do sedmdesátkového Katalánska má všechno, co má našlapané krimi mít. A já jsem si zas projednou potvrdil, jak miluju španělštinu a jak aspoň ti Jihoevropané ví, jak nakládat s budgetem Netflixu. [viděno na Netflixu 10.9.2023] (10.09.2023)

Španělská rádoby gangsterka z konce 70. let. Děj se zaměřuje na mladého Nacha, který se přidá ke gangu zlodějů. Nejdřív začínají v malém a postupně své loupeže stupňují. Nakonec se vše vyhrotí a skončí to vyloupením banky a následnou honičkou s policií. Někdo skončí ve vězení a on se s tím snaží srovnat. Přesto, že vedl slušný život, ho toto léto dost změnilo. Na první lásku se totiž nezapomíná. Film je ze začátku trochu pomalejší, ale závěrečná honička opravdu stojí za to. "Chcete koupit nějaké drogy?" (28.12.2021)