Moje slunce Mad

Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. (26.08.2021)

Supr filmek, na to, že se jedná o českej výtvor, tak i graficky je to moc fajnově udělaný. Nedosahuje to takových vizuálních kvalit jako třeba Valčík s Bašírem, ale je to hodně pěkný. Co krapet pokulhává v obrázcích, je nahrazeno v přímým a drsným příběhu, kterej nemůžu pochopit. Nebo takle, já to vlastně chápu, že ty lidi tam sou uplně jiný, ale já bych do tědlech končin nejel ani za milion dolarů, natož pak dobrovolně, vdát se za jarabáka, který sou všichni stejně na palici. (11.08.2023)

Zajímavá sonda do afgánské kultury v animovaném příběhu o Češce, která se provdala za Afgánce a šla za ním do Kábulu. Protože předlohu napsala moje oblíbená novinářka Petra Procházková, beru to jako velmi autentický zážitek, jenže jak jsem si asi odvykl od kreslených příběhů, tak i tohle bych líp vstřebal v celovečerním hraném filmu, nebo dokumentu. (03.12.2022)

Obsahuje drobné spoilery... Animované filmy nejsou můj šálek kávy a mou vášní/lákadlem úplně není ani blízko/středovýchodní kultura. Pokud jste jako já nečetli předlohu Petry Procházkové a podle anotace snímku tak trochu naivně čekali, že osudy Evropanky, která se vdává do Afghánistánu, budou tentokrát mnohem šťastnější, že z toho střetu dvou odlišných kultur vyjde oproti jiným snímkům či knihám na tato témata výrazně vítězněji ta "naše", úplně se nedočkáte. Opět tu, ač asi v trochu mírnější podobě, můžeme sledovat, že i pro muže s velkým srdcem, jak je popsán Nazir, je velmi obtížné, ne-li nemožné, odpoutat se ve svém domovském prostředí od všech těch často tak diametrálně odlišných rodinných, náboženských, společenských zvyklostí a zachovat si tvář, kterou poznala jeho žena, když ještě byli v Evropě. Takže v tomto směru snímek za mě nepřináší nic moc nového a za sebe musím přiznat, že ač se snažím být chápavým a tolerantním člověkem, tak pro některé věci se mi pochopení hledá prostě dost obtížně a filmy o nich pojednávající, pokud nepřichází s něčím novým, už kolikrát moc nevyhledávám, protože se u nich pak akorát rozčiluju (nad nespravedlností, nepochopením, někdy i nad tím, jak k té situaci přistupují/mají pro ni pochopení ženské hrdinky-ač chápu, že musí být někdy extrémně těžké a někdy až životu nebezpečné se vzepřít). Příběh v Mém slunci Madovi ale ozvláštňují animace, které, ač jak jsem zmínila, jim obecně moc neholduji, mi připadají velmi zdařilé. Ačkoliv se díváme na kreslené postavičky, dokážou vzbudit emoce, což se někdy nedaří ani "živým hercům", takže to považuji za velké pozitivum. Atmosféru pomáhá budovat a příběh dělat zajímavějším také třeba přítomnost důležité postavy, takové staré moudré duše v dětském těle, Mada, a nebo také působivá hudba. Takže v komplexu jde o zajímavý umělecký zážitek, který stojí za to si dát (i když, pokud jste nastaveni podobně jako já, se u toho zase budete asi i rozčilovat). 70 %. (21.06.2023)

Bohužel se naprosto rozpadá vyprávění, které oproti knižní předloze posunuje protagonistu a my musíme sledovat tu nejméně zajímavou osobu ze všech, jak přednáší svoje fádní myšlenkové pochody. Film musí velmi návodně oznamovat, které okamžiky by měly být důležité, protože se nedaří vystavět přirozenou gradaci a zájem. Vizuálně to je celkem obyčejné - chybí hravost Pavlátové z jejích kraťasů, protože v celovečerním filmu nejde její styl replikovat. (11.01.2022)