Hrdina

Můj třetí pokus přijmout Farhadiho a dopadlo to úplně stejně jako předchozí dva. Hrdina mi velmi připomíná filmy Rumunské nové vlny, se kterými mám také problém, že jsou to teze, kterým film jen slouží. Celý pak neskýtá žádnou radost ze sledování, v průběhu něj se jenom nezajímavě a mechanicky vrší situace, které onu výslednou tezi mají podpořit. A proto, aby vyústění bylo opravdu co nejvíce čitelné, tak si musí pomáhat občas velmi krkolomnými situacemi a hodně zabedněnými postavami. Ve výsledku po dokoukání Hrdiny si budete přikyvovat se spoludiváky, v čem tenhle film má pravdu, ale nebudete se vůbec bavit o tom filmu, nýbrž jen o oné myšlence, jakoby to byl článek v časopise či kniha. A tak by podle mě diskuze po filmu vypadat neměla. (19.04.2022)

Ten pribeh neni spatny. Urcite sije do dnesnich iranskych neduhu, minimalne z pohledu tamni byrokracie. Je fajn videt novy film, ktery odkryva realie dnesniho Iranu. Ale dejove se to tahne neskutecne. Herecke vykony dobre, ale nicim vyjimecne. Tady zaokrouhlim smerem dolu... Videno v ostravskem Minukine, deset divaku. (16.02.2022)

Nikdo nelže, a přesto nikdo neříká pravdu. Neuvěřitelně propracovaný scénář, detailní režie, fenomenální Amir Jadidi v hlavní roli člověka, který se zachová až příliš lidsky a tím se stane obyčejným hrdinou menším než život. Bohužel takoví obvykle špatně končí. Nejlepší Farhadiho film za deset let. Na emocionální punch Rozchodu už možná Íránec nikdy nedosáhne, ale pořád má slušnou páru. (20.01.2022)

Samotný námět a scénář otevírají zajímavé téma, film má určitě skvělou kameru, hlavní herec je od pohledu sympatický, náhled do reálií současného Íránu asi dost věrohodný... těch kladů pro 3 hvězdičky bych našel víc, ale abych je sám úpřimně dokázal filmu věnovat, to by mě nesměl z velké části naprosto nezaujatě, tak příšerně nudit. A nezachrání to ani těch pár momentů, kde se chvílemi rýsovala společenská výpověď, chvílemi zas náběh na psychologický portrét vězně, toužícího po lepším životě, ale věčně se topícího v průšvizích, protože ani v tomto směru zpracování na víc, než lepší průměr nevydá. Příběh s množstvím zvratů kolem jednoho případu fingovaně nalezené tašky se tu ve dvou hodinách neskutečně vleče a ve výsledku jsem v něm navrch necítil ani trochu emocionální zaangažovanosti ze strany režiséra, ani pořádnou atmosféru a psychologie postav zřejmě hodně pokulhává, pokud jejich jednání jako divák nedokážu pochopit. Mrzí mě to, ale Farhadiho Hrdina je mým prvním výrazným zklamáním po asi 20 fascinujících, skvělých či minimálně pozoruhodných zážitcích z íránské kinematografie a bohužel z mého pohledu neobsahuje ani desetinu té osobitosti, kterou mě starší íránské filmy vždy tolik upoutávaly. Prakticky jde o naprosto tuctový a zaměnitelný festivalový film současnosti, u nichž mám někdy ten nešťastně absurdní pocit, že čím táhlejší tempo a čím delší stopáž, tím větší šance k úspěchu a získání cen. [50%] (04.10.2022)

Farhadi systematicky, od jednotlivce ke kolektivu, od drobných lží k velkým dilematům, buduje portrét společnosti, kde je nezištný čin něčím tak ojedinělým, že musí být podroben vyšetřování, jako kdyby šlo o boží zjevení. Protagonista má zpočátku jasný cíl, rychle a poměrně hladce se k němu přibližuje, tempo je díky krátkým záběrům a množství pohybu v obraze a zvuků mimo něj až hektické. Události i portrét hlavního hrdiny se ale postupně komplikují. Vyprávění už se nedrží výlučně Rahimovy perspektivy, dává větší prostor i dalším postavám, které možná nejsou v právu o nic méně. Hranice mezi pravdou a lží, dobrem a zlem se stávají nezřetelnými, už nejde o to něčeho dosáhnout, ale zachovat si tvář. Tato formální a stylistická promyšlenost je ovšem patrná až zpětně. Při samotném sledování působí dění samozřejmě, spontánně, ne vykonstruovaně. V tom spatřuji Farhadiho režijní a scenáristické mistrovství i podobnost filmu s vrcholnými díly neorealismu. Také poznání, že opravdové hrdinství nepotřebuje potvrzení zvnějšku, že důležitější je, zda jsme se sami zachovali správně, ne zda vyhovíme (všem) cizím představám o dobru a dostaneme štempl (charakterové) kvality, vyvstává ze situací a rozhodnutí nenuceně, bez pachutě moralizování. 80% (22.01.2022)