Vrah Rosemary

Na tenhle film si pamatuju docela dobře. Někdy v osmé třídě nebo v prváku jsme na to šli do letňáku, protože jsme si mysleli, že je to pokračování Polanského Rosemary má děťátko. Prvotní zklamání z prozření, že to druhý díl není, však hodně rychle rozmetal film samotný se scénou s vidlema ve sprše v čele (pravda, byla tím jediným, co mi v paměti utkvělo dodnes). A tak jsem se k němu po sedmnácti letech rád vracel... Jenže návrat nebyl moc šťastnej. Tehdá v kině mě to snad bavilo, dneska mě to po většinu času nudilo. Za všechny negativa filmu jen pár – tak 40-50 minut mezi začátkem a koncem filmu je to fakt nuda; hlavní hrdinka mi byla neobyčejně nesympatická a to jak vzhledově tak chováním; nejhezčí herečku odkráglujou hned na začátku; vidle jako vraždící nástroj jsou dobrý nápad, ale asi jediný z celého filmu; potencionálního vraha vám okázale předhodí hned na začátku a na konci nezklamou, je to on. Závěrečnej hon po domě je docela zajímavej a i hudba často zachraňuje situaci. Jinak ale docela zklamání. (24.10.2009)

Vidlema skrz dva, vidlema do sprchy, bodačka skrz mozek, bodačka skrz krk, podřezávačka, hlava vs. brokovnice - to všechno zvládl maestro Savini na jedna. Například při podřezávání se to normálně spokojí s nožem u krku a krví, zatímco tady si ten nůž přímo krkem jezdí a je to hezky vidět. Vrah, zhrzený voják z druhý světový, je taky v pohodě. Celkově je to takový temný vyvražďovák se slušně napínavými momenty a minimem slabších míst. Slasherová pecka! (stopáž hodnocené verze: 01:28:15, screeny) (13.12.2008)

Je vidět, že Prowler vznikal v době, která slasherům přála nejvíce (ne, děti, nejsou to devadesátá léta) a pod vedením člověka, který je uměl točit, což ostatně dokázal i svým zářezem do série Pátek 13. Největší devizou jsou jednoznačeně jednotlivá zabití, vždy nádherně vyvedená, realistická a působící dostatečně odporně, aby se ani otrlý divák (nic společného se srazem preudointelektuálů) neušklíbal. Vrcholemm pro mě je vidličkovaná ve sprše a jedno moc luxusní podříznutí. Trochu zamrzí rozkolísanost tempa, kdy především prohledávání obrovského baráku nudí znatelně, ale naštěstí se voják včas vrátí, aby do situace vnesl pořádek. Vzniknout tenhle film o dva roky dříve, tak má dnes deset pokračování a alespoň jeden remake. Naštěstí byl první Pátek 13 a tak to odskákal on. Prowler zůstal jediný a jedinečný. (03.02.2011)

Na slasheroch ako takých ma najviac priťahujú okrem gore scén mladé slečny (študentky/maturantky...a iné dievčiny), ktorých pohodové užívanie života je narušené príchodom, po väčšinou “starého“ známeho (nie však pre diváka) chlapíka, ktorému sa v minulosti nejakým spôsobom ukrivdilo a po rokoch akumulovanej nenávisti vracia úder. Toť jedna zo základných kostier slasheru, ktorú Joseph Zito v Prowlerovi na slušnej úrovni použil. Hlavným lákadlom pre mňa u podobných druhov filmov zostáva postava hlavného vraha. Zaujímavé na tom je práve to, že to môže byť prakticky hocikto. Či už zmyslená obluda, mutant alebo skutočný človek z rôznej spoločenskej vrstvy bez vekového obmedzenia. Predstavivosť a vynaliezavosť nepozná hranice. Síce v niektorých prípadoch je to až na úkor reality, ale inak by som to ani nechcel. Pozície hlavného kata (lovca) sa v tomto prípade zhostil jeden ostrieľaný mariňák oblečený vo vojenskom a s plným vybavením. Pravé hovado! ### Slasher starej školy a zlatej éry, žiaden slaďák. (06.03.2009)

Temný, odpudivý a náležitě krvavý whodunit slasher, zajímavý snad jen tím, že je to historicky vůbec první slasher, který se po revoluci objevil v našich kinech. Saviniho gore efekty, kdy hrají prim vidle a růže, jsou pěkné, vypíchnul bych závěrečnou lekačku ve vaně, to byl fakt humus. O tři roky později Zito přišel ještě s vydařeným čtvrtým dílem PÁTKU TŘINÁCTÉHO, po kterém se začal orientovat na akční žánr. (27.07.2005)